Lyncha

Celkem ucházející akční komedie, vážně to snad nemůžou myslet. Nebo že by ano? Tři hvězdičky dávám hlavně díky úžasné scéně z cirkusového vystoupení, tu jsem si pouštěla pořád dokola. I když ta hudba mi připomínala spíš Rachida Tahu než nějaké indické melodie. Takže těžko říct, komu tenhle film doporučit.

Film, který všechno sází na jedinou kartu - efekty. Jediné pro mě zajímavé momenty byly scény, kde hrál Kevin Costner (a těch nebylo moc). U ostatních mě neustále napadalo, jak by se z toho krásně jen malými změnami dala udělat parodie na Supermana.

Vždycky kritizuju filmy, ve kterých stojí komediální prvky na zvracení, opileckých výtržnostech, sprosťárnách a podobných nechutnostech. Proto mě samotnou dost překvapilo, že tenhle film si mě získal, přestože ho z 80 % tvoří ony výše zmíněné scény. Možná proto, že tentokrát nebyly použité až tak samovolně jen pro zasmání.

Čtvrtý díl knihy, a speciálně jeho druhá část, se mi z celé tetralogie líbil bezkonkurenčně nejvíc. Proto jsem se těšila i na film, na velkou pecku na závěr. Tešila jsem se i na to, že konečně budu moct dát některému z dílů celé ságy čtyři hvězdičky. To bylo očekávání. Skutečnost mě dost zklamala. Zatímco druhý a třetí díl byl díky filmu mnohem snesitelnější (v knize bych je nejradši úplně vymazala), tady naopak podle mě filmové zpracování dost pokulhává. Pro to zklamání tedy nemohu dát jinak než jen dvě hvězdy.

Film jsem si nesmírně užila a při odchodu z kina byly čtyři hvězdičky zaručené, teprve s odstupem mi dochází trochu kýčovitá pachuť filmu, ale i tak stálo za to ho vidět. Pokud přistoupíte na jeho vlnu a necháte se unášet, nezapomeňte přibalit do kina aspoň dva balíčky kapesníků.

Tak tenhle film se mi hodnotí dost špatně. První polovinu jsem se nudila, začátek druhé proklimbala, konec jsem si užila. To jsem si totiž připomněla, že se nesmím dívat na film svýma středoevropským očima, ale přijmout Vijaye jako nově stvořeného bájného hrdinu, před kterým se střese každá kulka a ostří nože mu nemůže ublížit ani za mák. On naopak své protivníky drtí div ne jen pohledem. Akční filmy nemusím ani normálně, a tak jsem se místo přihlouplého příběhu soustředila spíš na vizuálně nádherné pasáže z oslav hinduistických svátků, písničky a tanečky a velmi zdařilou kameru. Kdybych to udělala dřív, film bych si určitě užila mnohem víc a třeba by se vyšplhal i na vyšší hodnocení.

Kromě Batmana a Úžasňákoých jsem neviděla snad nic z této žánrové kategorie, takže nemám absolutně s čím srovnávat. Pro mě koukatelný film, který se dá pustit k žehlení nebo podobné záživné činnosti jako milé zpestření pro zabití času.

Tak trochu doufám, že to mysleli jako parodii snad na vše (romantické filmy, komedie i akčňáky), a brala jsem to tak. Jestli ne, byl by to totiž neskutečně stupidní film.

Příběh byl vyprávěný se zajímavým odstupem, trochu jakoby dokumentárním stylem. Je mi dost líto, že u této projekce nebyl režisér a neřekl pár slov. Většinou je film cesta k vyjádření nějakého názoru, ne tak tady, Ráj: láska neodsuzuje ani nelituje, nenapravuje, nedává naději, neočišťuje, neomlouvá, nekritizuje. Divák se stává opravdovým nestranným pozorovatelem. Určitě to není špatně, jen je to dráždivé, nepohodlné, člověka to nutí víc přemýšlet. Hlavní hrdinka a její přítelkyně mi byly více a více nesympatické, až k poslední půlhodině, kdy jsem si říkala, že je s odpuštěním naprosto vypatlaná. Vůbec mi nešlo s ní jakkoli soucítit, ale proč bych vlastně měla? Každý ze zůčastněných byl trochu sviňák a trochu oběť, takový začarovaný kruh.

Čekala jsem, že dokument půjde více do hloubky jak v politické, tak hudební linii. O moc víc než z novin se toho člověk nedozvěděl.