Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Krátkometrážní
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Drama
  • Animovaný

Recenze (194)

plakát

Vražedná terapie (2001) 

Po Mechanikovi už tohle Andersonovi napodruhý nezbaštim. (Opět) dobře odvedená práce, ale (opět) pointa by se u tohohle typu snímků měla dávat do vygradovaného finále a né někam do půlky filmu s tím, že divák její nápovědy může sbírat už od samého začátku :(

plakát

Stav ohrožení (2014) (seriál) 

De facto zas jeden takový nenáročný seriál, co odsejpá nehledě na to, že má jisté mezery. Finále (poslední dvě epizody) jsou dokonce tak hektické, že dávají prostor k logickým nesrovnalostem ještě víc než předtím, protože se skáče od scény ke scéně a divák má kolikrát dojem, že určitý sekvence byly pro urychlení děje záměrně vystřiženy. Do posledních vteřin je také nejisté, jestli k postavě Gillian Anderson, kvůli které jsem tohle zkouknul, máte cítit (anti-)sympatie, každopádně za to může opět scénář, ona by zas Megan Fitchová nebyla bez Gill tím pravým ořechovým. Mě tahle krize prostě bavila, tak ji nebudu házet do průměru :)

plakát

Český žurnál - Dělníci bulváru (2014) (epizoda) 

Tak blivno mi dlouho nebylo. Snad dvakrát jsem měl pocit, že to ani nedokoukam. Dál to komentovat nebudu, samotný téma je spíš k diskuzi, Vítek prostě zase odvedl dobrou práci a má u mě dalších 5*, víc takových dokumentů o tom, jak jsme vlastně ti Čecháčci!

plakát

Kobra 11 - Zmrtvýchvstání (2013) (epizoda) 

Lhal bych, kdybych řekl, že jsem Kobru 11 v dětství nehltal. Obzvlášť postava Andreho Fuxe mi byla vzorem a coby Semirova parťáka jsem ji měl nejradši. Pamětihodnou smrt Andreho na Mallorce jsem byl schopnej regulérně vořvat pokaždý, kdy jsem ji viděl na obrazovce a v osobní historii ji považuju za jedno z nejzásadnějších, co mi televizní produkce kdy nabídla. Seriál sleduju i dneska, ale už čistě jako odreagovávačku, při kterej vypnu mozek - jednotlivý díly nijak nenadchnou, ale ani neurazí, pořád to má svoje určitý kvality a upřímně se nedivím, že se projekt stále těší takové oblibě a dokáže si ještě najít své diváky. Jenže tenhle pilot shazuje sám sebe. Tlačí na pilu a snaží se bejt akční a cool za každou cenu s tím, že ostatní jde stranou. Jeden non-sense za druhym. Carina Wiese coby Andrea už byla zřejmě přesycená i těma občasnýma návratama do seriálu a chystala definitivní odchod, jinak si nedokážu vysvětlit, proč sem tvůrci tahají linku s rozchodem, když epizoda předtím ("Smrtelná volba") dává jasně najevo, že manželství Semira a Andrey má svoji vážnost. Zásadní problém mam samozřejmě se zmrtvýchvstáním Andreho. Byl jsem zvědavej, s jakým vysvětlením se pisálci vytasí. A sorry, ale odfláknout to pouhopouhou větou "Nějakej rybář mě z moře vylovil a zavezl k doktoru."? Xmíchu :D Následná shledání Andreho s dávnými kolegy (Semir, Dieter, Andrea) absolutně postrádají jakýkoli emoce a hloubku, prostě se nic neřeší a jede se dál. Akční scény jsou sice přemrštěné (zdravím Rychle a zběsile 6), ale s tím už je třeba počítat a brát to jako čirou zábavu. Když už, alespoň se Němcům povedlo vypilovat tyhle záběry do takový míry, že můžou s klidnym svědomím konkurovat Hollywoodu. Komentář se z mého pohledu hodí uzavřít citováním hlášky z daného dílu: "Co se to s Andre Fuxem stalo? Ten už neexistuje a zemřel už dávno." ...

plakát

Cesta vzhůru (2000) (seriál) 

Na tenhle seriál jsme dostali tip na přednášce, abychom byli obeznámeni, že kdesi mimo Českou republiku existuje přístup, kterému se říká dobrodružná terapie. 22 dílů se dalo zkouknout celkem rychle, příjemně utekly, to jo, nakonec mam ale pocit, že se mi dostalo spíš Dawsonova světa v divočině než echt dramatického ražení, americká koprodukce se tu holt zřejmě nezapře :) Kdybych se měl soustředit na průhlednost chování některých postav, na jimi pronášené věty a na psychoterapeutickou stránku jako takovou, která si prostě dělá, co chce (sem tam zabírají některý postupy dost zkratkovitě a jednoduše, pokroky jsou ideální, moralizování, lpění na zásadách), byly by to jasný 3*. Na druhou stranu, postavy jsou sympatické, oblíbil jsem si je (zdravím Shelby), i přes hlavní témata to má celkově pohodovou atmosféru (nepočítám finiše některých epizod), vhodné a inteligentní potitulkové citáty známých osobností, takže coby odpočinková jednohubka na pár večerů ... ? 4*

plakát

Derren Brown: strach a víra (2012) (pořad) 

Podobně jako u Apokalypsy, i tentokrát mám problém předně s etickým zacházením s jednotlivými účastníky a následně se znovu obávám, jestli všechno není točené pouze pro potřeby televizní show. Obzvlášť u první dílu, kdy opět vybraní jedinci nepůsobí věrohodně a všechno klape, jak by vlastně mělo. Přitom si troufám tvrdit, že problematika placeba je přece jenom trochu víc ošemetná. Jako by chtěl Derren divákům předložit, jak psychologie vlastně funguje v praxi, a aby toho docílil, demonstruje to na experimentech, které spějou do cíle podle ideálních představ (pokud A, tak prostě B). A aby si pojistil, že výsledek bude opravdu podle očekávání, raději si najme osoby, který mu k tomu dopomůžou, aby náhodou nedošlo k selhání. Druhý díl jsem si překvapivě i přes počáteční lhostejnost k danému tématu užil mnohem více, protože Derrenovi prostě interakce s diváky funguje na výbornou, má charisma a ví, jak lidi mimo jiné pobavit. A tentokrát už je mi jedno, jestli jde o podplacený kompars nebo o skutečné obecenstvo. On je zkrátka na lidskou mysl machr, jenom se nám možná tak trochu zaprodal, toť vše :-)

plakát

Derren Brown: Apokalypsa (2012) (pořad) 

Jsem docela rád, že konečně po třech letech studia psychologie můžu být k Derrenovi trošku kritický. Následující dvojdíl mi totiž přišel spíš jako komerční habaďůra. Původní záměr je bez pochyby zajímavý, ale nemůžu si pomoct v tom, že provedení působí strašně americky, tedy strojeně a nepřirozeně. Ono se na to sice hezky kouká, ta hodinka a půl uteče jako nic, ale jednu chvíli jsem měl spíš pocit, že sleduju nějakej zombie found footage (ty údajně poschovávaný kamery jsou podezřele schopny natočit kdejakej kout a záběr). Hlavní postavě zkrátka nevěřim, že jde o člověka z ulice, podle mýho dojmu se snaží podávat hereckej výkon, celá apokalypsa jako by se děla podle předem daného scénáře, protože všechno vychází tak, jak by si Derren vlastně přál, vůbec se tu nebere v potaz tuna (nejen) psychologických faktorů a proměnných, které by v reálu v daných situacích zamíchaly kartama a taky mam problém s etikou experimentu, která není v průběhu pořadu nijak objasněná (informace o tom, že Steven je neustále pod drobnohledem psychiatra, nemůže v dnešní době obstát!).

plakát

Temné nebe (2013) 

"Existují dvě možnosti: buď jsme ve vesmíru sami a nebo nejsme. Tak jako tak, obojí je stejně děsivé." (Arthur C. Clark) Zase jednou jsem se mohl těšit na své oblíbené téma mimozemských návštěv a strašně rád bych tomuhle filmu udělil čtyři hvězdičky, protože je to opět jeden z těch věrohodnějších snímků na tenhle vcelku ohraný námět, i když z mé strany s tak trochu očekávatelným koho v rodině Šediví kontaktovali jako prvního závěrem, atmosféra funguje (taťka na dvoře, synáček bez očí, siluety ufounů), po sháňce score už taky žhavim teleskopický radary, ale jako by tomu ještě něco chybělo a já přitom nevim co. Nejspíš mi to bude muset někdo našeptat přes implantát. (Což mě tak napadá... vážně je to "jen" atopický ekzém, co se mi vyrazilo vzadu na krku?)

plakát

Phantom (2013) 

Hvězdné to obsazení (Duchovnyho standard), zároveň hvězdná to nuda, což bude mimo jiné tím, že kolem mě téma studené války a další významné události dějin 20. století proplouvají tichým chodem. Alespoň zase jednou parádní titulkovka! :)

plakát

Akta Z (2008) (seriál) 

Buď na mě byl tenhle seriál zkouknutý prakticky v několika dnech příliš stereotypní sousto nebo začínám být svým oblíbeným found footage žánrem přesycený. Jako by tu "sitcomová" stopáž byla žalostně málo, na druhou stranu případná klasická seriálová útrapně moc. Dějem prokládané informace znalců a odborníků stojí jistě za pozornost a nahrávají tomuhle pseudo-dokumentu plus, člověk se občas něčemu i přiučí, naproti tomu mi přijde, že je podle nich křečovitě vystavena kostra každého příběhu a to tak, aby vždy, co se odehrává na kameře, korespondovalo s výkladem. S přibývajícími díly zjišťujete, že jednotlivé nahrávky jedou vesměs podle šablonovitého schématu a mění se vždy pouze lokace, příšera a osazenstvo, samozřejmě. Některé díly prostě ucházející, jiné solidně stupidní, přičemž všechny stojí (atmosféra) a padají (obrazová stránka) na v úvodu komentáře uvedené formě natáčení. A tak nám nezbývá, než se ptát: Žijí mezi námi?