mrx.friend

Jasně, stupidní a fekální až běda, ale obávam se, že jsem právě viděl první a poslední film, ve kterym zazněly takový trancový fláky jako "Follow Me" od Lange s The Morrighan, Barberovo Adagio for Strings nebo Ayla v Taucher remixu. Tenhle hudební žánr je prostě můj, takže soundtrack a vůbec téma DJingu vyvažuje celkovej dojem z filmu na příjemnou záležitost <3

Pravděpodobně mým nejoblíbenějším filmovým žánrem bude horor a vzhledem k tomu, že na něm vyrůstám už odmala, sleduju ho teď spíše pro zábavu. Až na pár světlých (nebo spíše temných?) výjimek, které mě skutečně dokážou vystrašit, navnadit úzkostný pocit a při kterých mam namále, abych si nezašpinil textil :) Druhy filmů jako je právě viděné "My děti ze stanice ZOO" jsou pro mě taky hororem, jenže už s tím rozdílem, že staví na reálném podkladě. Odjakživa mam panickou hrůzu z injekčních stříkaček a krev si od sestřičky necham nabírat jenom s přetrpěním, kdy se v hlavě uklidňuju slovy jako "To zvládneš, ty vole, jseš přece dospělej!" Jako (doufejme) budoucí psycholog otevřeně přiznávám, že se obecně tématiky narkomanie bojim a štítim. Mrazí mě představa, že ve stejnou chvíli, kdy já např. večer pracuju na notebooku na koleji, se odehrávají na hlavním nádraží nebo v různých tunelech a podchodech takové ohavnosti, které se točí jenom kolem toho, aby si člověk sehnal dávku, rychle ji do sebe vpravil a dál se ruinoval. Ale abych tu nepřinášel spíše podněty k diskuzi, k filmu samotnému: obdivuju výkony všech dětských představitelů, kteří působili tak věrohodně, až bych rád pronikl do zákulisí natáčení a věděl, jestli to byla jenom otázka líčení a precizní práce režiséra s herci nebo se na plátně objevují skuteční závisláci. Během sledování příběhu jsem se několikrát pozastavil nad rodinnými vztahy Christiane, které jsem kolikrát nechápal. Opravdu matku nezajímá, že její dcera se každým dalším dnem objevuje doma méně a méně? Opravdu matka nepozná, že se drogy rázem začínají na dceři podepisovat mimojiné na jejím vzhledu? A neni tak trochu sick najít doma dceru v koupelně zfetovanou a nezařídit jí okamžitou léčbu, ale namísto toho povolat do bytu jejího kumpána, aby si vesele mohli píchat a šňupat dál? V neúplných rodinách jsou opravdu děti snáze svedeny ke špatnostem, protože si jich doma nikdo nevšímá? Kdo ví, třeba by mi odpovědi na tyto základní otázky poskytla knížka, kterou jsem zatím nečetl. Svoji roli tu možná hraje fakt, že předtím se o drogách nemluvilo tolik jako dnes, protože šlo o tabuizované téma, ale i tak si myslím, že třináctiletá městská dívka si zaslouží ze strany rodičů větší pozornost. Ve srovnání s Aronofskyho "Requiemem za sen" mě tenhle snímek zaujal daleko víc, hlavně asi pro to, že nepůsobí tak hollywoodsky a vyumělkovaně, ale spíše dokumentárně a pro mnohé neostýchavé záběry i sakra autenticky. Původně čtyři hvězdy, nakonec ale pro celkový dojem, který ve mně film zanechal, zvyšuju na pět... ;)

Prosluněná pláž a jedovatá džungle jihovýchodní Asie z jedničky dostává výměnu za australskou nekompromisní buš. V mnoha ohledech zajímavější než předchůdce právě pro přírodní podmínky. A to jsem si tu asi oblíbil nejvíc - ta místa, kde si oba kmeny rozdělaly své tábory (tj. při řece s křovinatým okolím), kam chodívaly na soutěže (např. vodopády) a hlavně ten napodobený Stonehenge na kmenové radě :) Zpočátku suverénně vítězný a fyzicky zdatnější tým se kvůli nečekanému zvratu posléze stává tím oslabeným a dochází k postupnému odstřelování jednoho jeho člena po druhém, což s sebou přináší jistou dávku nudy, protože se divák rázem přestává tolik těšit na svolávání kmenových rad. Stejně chladný přístup se nejspíš dostaví, když zdejší kovboj ke konci soutěže neustále vyhrává výzvy o odměny a imunity a nedopřeje je ostatním. Nakonec bych rád zmínil mého favorita, ktrerým bude jednoznačně Rodger - sympatičtějšího člověka by dneska jeden těžko pohledal, takovej mírumilovnej taťka, no :P

Nikdy jsem v jakémkoli seriálu neměl moc v lásce podobné rekapitulující / vzpomínkové díly, protože pro pravidelného diváka mi přijdou poměrně zbytečné a dost zbržďujou následující děj. Tentokrát se do toho vložilo alespoň několik předtím neodvysílaných záběrů.

Vzhledem k tomu, že na ČSFD postupně vznikají profily jednotlivých sezón, tohle hodnocení patří první řadě, tedy Borneu, ale zároveň show Kdo přežije jako celku. Borneo jsem si nedávno oživil a po několika letech od prvního odvysílání na Nově zkouknul znovu a pořád to byl příjemný zážitek. Vzhledem k novějším sériím se nejde ubránit mírnýmu úsměvu, jak je tahle řada ještě naivní a nepřináší tolik zvratů a překvapení ve vyřazování soutěžících, ale namísto toho se tu ještě hraje hodně na city, na to být férovým vůči ostatním a nepokřivit si vybudované mezilidské vztahy. Tedy, až na jednoho člověka, který od začátku věděl, do čeho jde a podle toho taky jednal. Snad proto se stal prvním vítězem jednoho milionu dolarů. Nedivím se, že tahle reality show pokračuje už dvanáctým rokem, protože pořád má co nabídnout a celý koncept se vyvedl na výbornou. Výzvy o imunitu, ať už nejdřív pro celý kmen nebo později individuální, o odměny, prostředí, do kterého jsou trosečníci vysazeni, doprovodná hudba sladěná s příslušnou zemí,... ale osobně bych se tu chtěl pozastavit nad tím, jak je to vše natočené. Až mi přijde, že víc, než soutěžící, kteří se musí prát mezi sebou a s přírodou, si daleko větší obdiv zaslouží štáb, který musel být přítomný v každé vteřině a leckdy snášet extrémnější podmínky, než účastníci, jenom proto, abychom si pak mohli vychutnat sestřih oněch cca 39 dnů v klidu a teple domova. Kameramani nejsou navzájem v záběrech nikdy vidět, soutěžící jako by o nich ani nevěděli (pokud se zrovna někdo na samotce do kamery nezpovídá, nikdy jindy do nich zrovna nečumí), obrázky na okolní scenérie, faunu a flóru a i třeba čisté záběry zpod vody dělají dojem, jako by Kdo přežije vlastně ani nikdo nenatáčel, ale vy sami jste byli tím tamějším ztroskotancem, třeba na pustém ostrově. A to je velké plus této soutěže. Dalším by mohl být třeba moderátor Jeff Probst. Abych ten komentář nějak uzavřel, těšim se, až jednou zkouknu všechny řady... 8-)

Je fakt, že mi momentálně chybí možnost srovnání s originálem, kterej jsem tak hltal jako malej, nicméně: britská verze, jak jsem četl, je prý hodně okleštěná, ale jednotlivé úkoly se mi nostalgicky vybavují, stejně jako celý postup, jak se dostat k pokladnici, boyardové postavy, atd., což je plus - svým způsobem jsem si oživil klasiku. Jenže největší mínus vidim v tom, že tomuhle nějak chybí původní kouzlo, za což můžou jednak soutěžící, možná i ona zkrácená stopáž (hraje se tu strašně na fofr), ale hlavně moderátorská dvojice - Bože, jak ti mi jsou nesympatičtí! Ženská, která má na sobě víc plastiku, než všechny moje hračky z dětství dohromady, co pobíhá po pevnosti v sandálcích na podpatku a chlápek, kterej si posiluje ego fexírováním a zesměšňováním kdekoho kolem, co cení zuby jako v reklamě na Paradontax, kulí oči jako při zácpě na záchodovym prkýnku a řehtá se jako potrefená kobyla. Tak trapný, až tím celou tu soutěž shazuje. Pak se přidávám ke zdejší většině v tom, že i na mě je to strašně uřvaný - jak se všichni hecujou navzájem, křičí jeden přes druhýho, včetně tý blonďatý moderátorky od Matella... :-/

Tak tady u toho filmu máme dvě voloviny. Zaprvé, že jde v podstatě o samostatný film, který nemá s předchozími Halloweeny, tedy slashery s psychopatickým Michaelem Myersem, nic společného (pravda, až na to sváteční období, během kterého se odehrává). Tím pádem by to nemělo dostávat označení coby pokračování! No, a ta druhá se týká zdejších uživatelů - nasázet tady jenom kvůli téhle machinaci samé odpady, protože tu nepobíhá chlápek v bílý masce, je trochu scestný, nepřijde vám? Protože jinak si myslim, že za celou éru kinematografie vznikly daleko horší filmy, které by si zasloužily tak nízké hodnocení. V tomhle Halloweenu vidim obstojný sci-fi béčko z dob osmdesátek. Sice trochu utahanější, takže za měsíc se do jeho opětovný projekce rozhodně nepohrnu, ale beztak--- Two more days to Halloween, Halloween, Halloween. Two more days to Halloween, Silver Shamrock!

Takový malý horor se zajímavým námětem a rozuzlením. Avšak také s ohromným a podle mě nevyužitým potenciálem. Vzhledem k formátu natočení, kdy se pracuje s jedním nepřetržitým záběrem (samozřejmě to tak alespoň na oko působí; není pochyb, že střihači se ve studiu vyřádili), bych tu rád zmínil stejně laděnej Hitchcockův Provaz a následně epizodu "Trojúhelník" ze seriálu Akta X, která svoji jednou památnou sekvencí vzdává tomuto dílu Mistra hrůzy hold. Ale zpátky ke komentovanému - v Tichém domě fungují lekačky na výbornou, už by bylo jenom třeba lépe vybudovat mrazivější atmosféru při procházení barákem a sem tam tuto pasáž něčím okořenit, aby to nakonec nepůsobilo tak jednotvárně a pro mnohé diváky nudně a bezvýznamně. Zkrátka, kdyby se leckde přitlačilo na pilu a hrálo se víc na nervy, moh' to bejt setsakra dobrej strašák, ale na druhou stranu, možná by mu to spíš uškodilo... :)

Tak, a už jsem tomu propadnul úplně...vypadá to, že z "Kdo přežije" se stává moje další televizní závislost O:-)

Původně jsem chtěl dát hvězdy tři, i když na mě byl film zdlouhavý a v polovině jsem stále nevědel, co od něj pořádně čekat. Zkouknul jsem ho jenom proto, že tady dostal jednu z hlavních rolí Kiefer. Ten tu předvedl svůj standardní výkon a role zapálenýho vědátora mu sedla. Pak jsem si tady ale prošel pár komentářů (vč. mých oblíbených uživatelů, kteří k Melancholii taktéž sepsali pár slov) a musim s hodnocením dolů. Opět jsem se totiž přesvědčil v tom, že podobně laděný snímky, tedy spíš ty klubový, pro náročnýho diváka, pro mě nejsou to pravý ořechový. Nebaví mě číst mezi řádky všelijakou tu filozofii, životní moudra a kdejaký metafory. Myslel jsem, že sleduju příběh dvou sester, se kterýma si jen trochu pohrává postavení planet na nebi a ovlivňuje to jejich psychiku, až to všechno nakonec vygraduje k jakýmusi smíření se se záhubou matičky Země a veškerým životem na ní. Ale pak tady na mě z textů začalo lítat hafo interpretací a já si opět připadal jako debil, když jsem ve filmu neviděl skrytý významy. Jakože třeba 0-100% příběhu může bejt na základě určitých náznaků fikce? S filmama, kde mam hledat, co zrovna na plátně je fantazie a co reál, už mam blbou zkušenost. Možná bych se měl nad Melancholií líp zamyslet, ale tentokrát mi bude opět bližší flegmatismus... ;)