mrx.friend

Úchvatná a vymakaná animace, nádherný hudební soundtrack, který na každém kroku podporuje depresivnost a temnotu snímku, akorát ten příběh-- těžko co o něm říct... :-(

Máme po ptákách? Známe pravdu? Kdepak, každá zodpovězená otázka s sebou vždycky přináší několik nových... :-P

Pravda, žádná zběsilá akce, velkolepá jízda, krkolomné zvraty se sice nekonají (částečně možná proto jsem seriál po prvních dílech opustil v době české televizní premiéry, ale jsem rád, že jsem se k němu nyní, po letech, vrátil). Hrozící nebezpečí je budováno postupně, tiše a vleče se jenom proto, aby mohlo přijít bravurní, napínavé a až holocaustové finále s jedním dalším seriálovým kopancem do zadku v podobě posledních minut. (Nic proti takovým zakončením nemám, vyvztekám se z nich a naopak dokážu ocenit jiný, než happy-endový tvůrčí koncept.) I tak se mi ale překvapivě líbila asi více první polovina, kde se nehodí dělat ukvapené závěry, protože nic není tak růžové, jak se může z prvního pohledu zdát. U Invaze jsem se ani jednou nenudil, postavy jsou sympatické, atmosféra taky, netypický, ale skvěle pojatý nápad působící realisticky, obdivuhodná výprava (střídající se průtrže mračen se slunečnou oblohou, záběry kolem povodí řeky a ostrova, oranžová světla,...), všechno opět umocněno skvělým hudebním soundtrackem jistých pánů Jona Ehrlicha a Jasona Derlatky, takže bez debat kvalitní 4*... ;-)

V návaznosti na svůj poslední seriálovej komentář bych tento rád začal slovy, že jsem se snad ještě nikdy nesetkal se seriálem, jehož jedna sezóna by měla pouhopouhých 7 dílů, z toho značně sestupnou tendenci ve sledovanosti a přesto se mu dostalo pokračování v podobě natáčení sezóny druhé. Sedm epizod je podle mě strašně málo na to, aby člověk do seriálu proniknul, trochu líp poznal postavy a nechal se ponořit do děje (pokud je to možné). Nedivím se, že spousta zdejších zabalilo seriál hned na začátku, protože na mě taky působí svým způsobem... prostě divně. Produkce USA / UK: Brtiský humor jsem až na pana Beana nikdy nemusel, nikdy jsem mu nepřišel na chuť a na rozum, takže pokud tady něco vtipného má být, asi jsem to snadno přehlídnul. Druhá tvář Epizod, ta americká, je typická a člověk si skrze ni může udělat lepší představu o tom, proč se vlastně v dnešní době dělají snad na vše ne-americké remaky a musí se to přetvořit k obrazu svému. A nejtvrdší oříšek pro mě na závěr - totiž, Matt LeBlanc. Předpokládám, že je to díky tomu, že jsem celá léta zvyklý na jeho postavu Joeyho, ale tady mi z něj šel skoro až mráz po zádech. Hraje tady sám sebe a já se ptam, na kolik je to i přesto scénáristický charakter a na kolik sahá do skutečnosti? V jednom kuse se tu řeší jeho obří péro a celkově mi tady je Matt poměrně nesypmatický; asi proto, že arogantní lidi jsou mi fakt proti srsti... :-(

Po zhlédnutí pilotní epizody jsem byl díky zde vévodícímu komentáři od KevSpy trochu na rozpacích a zatím seriál viděl na průměr. Ale jak už to v mém případě bývá, s přibývajícími díly jsem si tenhle projekt začal oblibovat víc a víc a teď, na konci vysílání, jen lituju, že Studio 60 je "jen" další z mých aktuálně sledovaných seriálů, které i přes svoje nesporné kvality nedostávají zelenou v pokračování (těmi dalšími jsou Lie to Me a In Treatment). Jak stojí v zajímavostech, tvůrci psali hlavní charakter přednostně pro Matthewa Perryho a není divu - věděli totiž, že role scénáristy Matthewa Albieho je přímo pro něj a že nikdo jiný by se s ní zřejmě nevypořádal líp. Ano, Matt i tady pálí z huby typické Chandlerovské sarkazmy a ironii, ale zároveň dostává více prostoru divákům ukázat druhou stránku - totiž, že mu nejsou cizí ani dramatické úlohy, že je zvládá rovněž s přehledem, ale hlavně věrohodně a potvrzuje tak svůj herecký talent ve všech směrech. Když v půli sezóny přichází zlomová a depresivně laděná epizoda, prožíval jsem ji stejně zarmouceně jako Perry a bylo mi do breku. Podobně jako finální 4 díly, které na sebe plynule navazují, jsou dokonalým náporem na emoce a nervy. Za což může, jak tu je několikrát zmíněno, genialita scénáře, která mimojiné připsala jednotlivým hlavním hercům takové postavy, že se s nimi zkrátka rychle sžijete a získají si vaše srdce. Hudba vše taky perfektně podkresluje a doplňuje. Bohužel jsem po dvou dílech zkouknutých v originále musel přesedlat na dabing, protože jsem nestíhal číst titulky a každej novej řádek mě opravdu nebavil stopovat si na kopu vteřin (dialogy jsou rychle mluvené a obsahují plno termínů okolo televizní branže a laik se v nich snadno ztratí, ale kdo ví, třeba titulky měly nevyhovující překlad, byly odfláknuté, apod.)...ani české hlasy však neubraly mému celkovému dojmu, že jsem ze seriálu nadšen a spokojenej... B-) P.S.: Koukám, že Matthew odsud posbíral hafo herců a zkusil s nimi nepříliš úspěšného pana Slunečného... :)) *[můj jubilejní stý komentář]*

Když mi před minutkou dohrály závěrečný titulky, rekapituloval jsem celej ten právě zkouknutej příběh a zjišťuju, že ve mně něco zanechal...když teď dám čtyři hvězdy, přijde mi to málo, když dam pět, přijde mi to vzhledem k mýmu dosavadnímu stylu bodování moc...tahle story nebyla žádnej Twilight (pche, nemůže ani konkurovat), ale měla hloubku, jistou dávku věrohodnosti, byla o emocích a o tom, že bejt mně zase 12 let a potkat Eli, jsem taky zamilovanej...pěkná atmosféra, hudba, charisma obou představitelů a co si budeme nalhávat - tak trochu jateční finále po smutném zvratu kouzlí úlevnej úsměv na tváři... P.S. Nakonec se tedy přikláním k velice slušným 4 hvězdám a kdo ví, rád tenhle "román" zkouknu znovu a třeba se k nim přisaje další červená... :)

Vzhledem k tomu, že jsem měl při sledování navozený ideální podmínky (tma v pokoji 4x4 metry, zvuk do sluchátek, ponoření se do filmu,...), byl jsem vysranej jak' zelí a jsem spokojenej... :-)

Co tu všichni machrujou, že identitu vraha poznali během první půlhodiny?! Vim - prostředek filmu sice nenabíral žádné tempo, ale dokoukali jste ho až do konce? Tam by vám totiž mělo sepnout, že Olivia Hussey sice někoho zlikvidovala, ale udělala to pod návalem strachu a ze souhry náhod, že dotyčnej byl na špatnym místě ve špatnej čas a že dvakrát věrohodně se zrovna taky netvářil. Každopádně totožnost vraha není ani do samotných závěrečných titulků známa, stejně tak nebyl ani dopaden! Jinak spíše povedené tři hvězdy, své kouzlo to má (hlavně kvůli stáří snímku) i povedené mutování psychopata, ale v lecčems to zkrátka drhne. A John Saxon jakej je tu mladej... :-)

Zpočátku jsem byl skeptický, že byl do hlavní úlohy obsazen šedesátník Byrne, ale nakonec musim uznat, že do seriálu zapadnul a své role jednoho amerického cvokaře s irskými kořeny, kterého už život přece jenom trochu naučil, se zhostil bravurně. I přes větší počet dílů se dá seriál díky jednotlivé stopáži krásně zkouknout během nějakého toho týdne, pokud vás už ze začátku alespoň trochu chytne a pohltí. Předtím, než se nějak výjádřím k jednotlivým řadám, bych rád ještě vyzdvihnul něco extra a to je opět hudba - jindy to snad ani nedělám, ale tady jsem si každou epizodu vychutnal včetně závěrečných titulků, kdy vždy doznívala klavírní melodie, která byla složena k dokonalému podbarvení a umocnění nálady a atmosféry posledních vteřin sezení - někdy šlo o dojemné, smutné instrumentálky, a jindy zase pěkně brnkaly na nervy a byly obestřeny určitou tajuplností. První sezóna: Vskutku ojedinělý nápad přivést takový projekt na televizní obrazovky a já jsem za to vděčný, konečně i psychologie začíná mít tu možnost získat si i televizní diváky. S postupem času jsem se v Paulově pracovně (nebo snad v křesle?) začínal cítit jako doma, resp. jako bych jednotlivé terapie sledoval přímo z místa. Chronologická oblíbenost pacientů: Laura (ta ženská je prostě ďábelská!), Sophie (mající asi nejvýraznější známky pokroku v terapii - moc se mi líbilo, jaký vztah si s Paulem postupně budovala a jakým stylem se s ním při posledních sezeních loučila), Jake & Amy a až na konec zřejmě Alex. Sedánky s Ginou jsou tématem samo pro sebe, pravděpodobně to nejzajímavější, co pokaždé vlastně konec týdne nabídnul, protože teprve tehdy jsme i my mohli Paula lépe poznat a i se dozvědět, co skutečně si o svých pacientech myslí. Druhá sezóna: Jelikož jsem s druhou sérií začal hned po dokončení té první, nešlo se ubránit letmému šoku, který pro nás scénáristé přichystali v mezeře před jejím započetím - tak především pana Gabriela ostříhali :D, děj zasadili pro dopad jistých událostí do nového prostředí (chybí mi Paulova pracovna, kde se jedněmi dveřmi chodívalo na sezení a těmi druhými se zase odcházelo), čímž se samozřejmě radikálně mění život samotného terapeuta. Navíc se ve vzduchu víří jedna soudní žaloba na naše triko a nevyřízené záležitosti se svým otcem, které zásadním způsobem ovlivňují naši práci. Ale chtělo to jako vždy dát tomu trocha času a zvyk splnil své účely. A oblíbenost pacientů tentokrát? Oliver (ten kluk byl prostě kouzelnej, sám bych si ho vzal nejraději zfleku domů a dělal pro něj, co bych mu na očích viděl - ve finále mi tím pádem opět vlhly oči), těsně v závěsu April, potom Mia a nakonec Walter. Třetí sezóna: Zatím v procesu průběžného sledování, ale vypadá slušně našlápnutě - Ind, který si zoufale přeje návrat své zesnulé ženy; herečka, která trpí výpadkami textu při divadelních představeních; promiskuitní gay, který stojí před rozhodnutím poznat svoji biologickou matku; terapeutovy problémy s usínáním, pravděpodobnost přítomnosti prvních stádií Parkinsonovy choroby na základě dědičnosti, vlastní sezení s doktorkou, která možná ještě neposbírala tolik zkušeností, zjištění, že dlouholetá přítelkyně a naše terapeutka zároveň s největším uvážením náš chaotický život využila jako předlohu pro její momentální best-seller, péče o vlastního syna, který utekl od matky, protože se mu nezamlouval otčím,-- to vypadá na pořádné drama, no ne? Každý máme své problémy - naučme se o nich mluvit, stejně jako o našich pocitech a myšlenkách, naučme se jim dávat jméno, volný průchod a uvědomovat si, že jsou naše!

Taky jeden z těch seriálů, co zkrátka nepotřebuje komentáře - je fakt, že cca od 13. série nám trochu klesá kvalita, protože vtipy, témata a chování jednotlivých postav začínají bejt docela oplzlý a vulgární a Homerovo klasickej záklon hlavy s přívalem slin na všechno, co by mohlo bejt jenom trochu k snědku, společně s ustavičným škrcením Barta se slovy 'Ty jeden mrňavej!', se stává taky nechutně ohraným, ale celkově ten seriál pořád neztrácí na originalitě a každej díl mě přece jenom odbourá nějakou tou kritickou poznámkou nebo hláškou; navíc díly z deváté až jedenácté řady znam snad nazpaměť, protože jsem je měl jako malej nahraný na spoustě VHSek, což je taky možná důvod, proč tohle období považuju u Simpsonů za to nejlepší - i tentokrát si neodpustim těch pár slov k dabingu - ten je jedinečnej a nedovedu si představit, že bych někdy poslouchal tenhle seriál v originále, kterej neuvěřitelně trhá uši. Snad jen škoda, že jsme se museli rozloučit s panem Bedrnou, protože Homerovy hlášky v jeho ústech byly bezkonkurenční, i když se Vlasta Zavřel taky snaží a dá se na něj časem zvyknout... :-)