Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Krátkometrážní
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Drama
  • Animovaný

Recenze (194)

plakát

Box (2009) 

Škoda. Na začátku jsou karty rozdány velice dobře a lze očekávat povedený mysteriózní thriller. Ale v polovině se žánr obrací o 180° a noří se do jiných vod a to je pravděpodobně jádro problému. Kdyby se úvod táhnul do konce ve stejném duchu a poslání oné tajuplné krabice se rozvedlo spíše detektivní formou, film by ve finiši nepůsobil tak rozporuplně. Namísto toho vytahuje *SPOILER* světlo a mužíky z blesku. Ono je téma a myšlenka toho, že "ti nahoře" podrobují náš lidský rod různým zkouškám a zkoumání, pro mě osobně vždycky zajímavá, ale kdyby nebyla natočená tak chaoticky a nesrozumitelně jako tady, určitě by to celkově dopadlo líp.

plakát

Červená Karkulka (2011) 

Směsice žánrů najednou. Já si zpod tohodle červenýho roucha vytáhnul takovej příjemnej slasher a celou dobu tápal a hádal, kdo že se to vlastně skrývá pod "maskou" vlka, kterej tak straší místní vesnici. První nápady se sice dostavují hned (a potvrzují v samotném závěru), ale beztak vás vyprávění pořád nechává v nejistotě a pokaždé ukazuje na někoho jiného. Zabalení celýho příběhu do pohádkovýho hávu tomu taky sluší, výprava a vizuální stránka se skutečně vyvedla, ale vynechal bych tu 'Twilight-style' romantiku a těch několik Karkulkovských hlášek, který tady potom působí vyloženě na efekt. No, a ve výsledku bych mohl dostat horor, u kterýho bych šel s hodnocením nahoru... ;)

plakát

127 hodin (2010) 

Těch pět hvězd je možná přemrštěných, film není bůhvíjakým skvostem, ale cítím, že je musím dát. Už jenom coby složení pocty skutečnému Aronu Ralstonovi, protože on JE hrdina. Od doby, co se vyprostil ze skuliny, jsem s ním pociťoval tu znovunabytou volnost a potlačoval příval slz dojetí. Divil jsem se, proč se každou chvíli nesloží, neomdlí po tom všem, když je v každém druhém filmu kritická pomalu ztráta jedné kapky krve. A tady toliko propíranej prostředek snímku? Musim se ho zastat - mně osobně dal sblížení s postavou: mohl jsem se podívat, co se jí v té době honilo hlavou (od vzpomínek po přání), jak si krátila čas, zatímco beznaděj klepala na dveře, jak si s postavou pohrávala psychická stránka a na druhou stranu, jak byly řešeny základní fyzické potřeby. Prostě tahle pasáž nastiňuje a zestručňuje, co se za těch 127 hodin mohlo odehrát. Závěrečnej soundtrackovej song "If I Rise" s Dido už je potom jenom třešnička na dortu. Takže--- Člověk vystavený extrémním situacím se s nimi opravdu dokáže vypořádat nevídanými způsoby?

plakát

Smrt a život Charlieho St. Clouda (2010) 

Moh' to bejt srdceryvnej příběh. A i když má sice svoje určitý kouzlo (prostředí, ve kterém se odehrává, téma plachtění a každodenní dodržování dohody na jednom lesním místě), přece jenom mu něco schází a v poslední třetině už to sklouzává do pohádky, která celkovýmu dojmu spíše škodí... :(

plakát

Doba ledová 3: Úsvit dinosaurů (2009) 

Že je třetí díl příliš dětinský? No nevim, ale nemyslim si, že do rodinný komedie patří nadávky typu "pošuk", kdejaké narážky na velikost a přítomnost "předních partií" nebo mluvení o vlivu hormonů v době těhotenství. Ani u dospělých tyhle džouky nemůžou zabodovat, nehodí se sem, tenhle animák přece neni South Park... :(

plakát

Sněženky a machři po 25 letech (2008) 

Náhodou, zas takovej karambol to nebyl. To, že se tady pokračování vyčítá převážně to, že se akorát neustále recyklujou hlášky z prvního dílu, bych tolik nehrotil - vždyť i já, když se sejdu se svýma spolužákama, rád zavzpomínám na staré dobré časy a na perly, který jsme ze sebe tehdy chrlili a pořád nás při nich bolí bránice. Sněženky a machři po 25 letech zabředávají do vážnějších vod, už to neni kolikrát taková bžunda jako první díl, což se dá pochopit vzhledem k tomu, že všichni dospěli. Hlavním kamenem úrazu je mj. téměř dvouhodinová stopáž, během které se toho zas tak moc nestane a fakt, že snad o polovině herců bychom jako o hercích ani mluvit neměli... :(

plakát

Teror (2011) 

Idiotie a šáhlost všech zúčastněných loupežníků a fakt, že nad nimi Cageova postava celou dobu značně vyzrává a dělá si z nich šoufky ve snaze oddálit popravu rodiny. Ustavičné přehazování důvodu, kvůli kterému se tohle dráma v domě odehrává (jednou diamanty, jednou ledvina, podruhé zas peníze, v neposlední řadě revanš za muchlovačku s mým bráchou, atd.). Žádné extra zvraty a momenty, kdy by se napětí dalo krájet. I přes právě vyjmenované mínusy se ale film nevleče a nenudí, nemá vyloženě hluchá místa, takže můj celkový dojem z něho je vesměs kladný. P.S. Nicole to tu v těch černých šatech náramně sluší... :)

plakát

Uneseni (2002) (seriál) 

To, že na tomhle seriálu nese podíl Spielberg, nikdo nezapře - občas jsem měl pocit, jako bych koukal na prodlouženou a vylepšenou verzi Blízkých setkání třetího druhu. Během 10 epizod sledujeme dění napříč bezmála 60 lety a vychází se z již tak profláknutého incidentu v Roswellu. Seriál sice nepřichází s žádným šokujícím rozuzlením, ani s vlastní, ojedinělou, teorií o návštěvách mimozemské rasy na naší planetě - naopak, rozpracovává vesměs známé, ale divákovi je to podáno strašně vkusně a decentně. A pokud si v hlavě sjedu celý ten příběh znovu, musim smeknout, jak do sebe všechno zapadlo, jak se vzájemně během toho půlstoletí propojily postavy, které jsme měli tu šanci vídat, a jaký záměr scénárista přiklepl (nebo se ho tedy spíše držel) "bytostem z jiné galaxie". Nejlepší bylo finále, to nezklamalo a bylo v něm všechno - vyvrcholení, napětí, podmanivá hudba, ale hlavně? Emoce. Přiznám se, že už je tomu nějakej pátek, co jsem něco u obrazovky tak obrečel. Taky bych tu rád zmínil zápisky z deníku Allie, které nás doprovází ve vyprávění - byla to osvěta. Mnohokrát jsem se nad těmi monology pozastavil a musel uznat, že tomu tak na tomhle světě a v životě lidí (leckdy bohužel) je. A poznámka na závěr: nečekal bych, že zrovna v takovém seriálu dostane hlavní štěk uřvaná a usoplená Heather ze Záhady Blair Witch, ale hrála tu bezvadně - dokonale jsem jí tu mrchu, kterou měla na plátně ztvárnit, věřil.

plakát

Linear (2009) 

Hudba je od toho, aby se poslouchala a když nebudu počítat koncertní vystoupení a pár relativně povedených videoklipů, nikdy se mi moc nedařilo soustředit se na muziku a na vizuální stránku zároveň - buď sleduju film nebo si cpu do uší právě třeba U2. Pokud se obě formy skloubí, většinou mě jedna z nich začne nudit, což má za následek vypnutí obojího. "No Line on the Horizon" je ale prostě skvělá deska, takže tady to nějak překvapivě fungovalo: vhodné pořadí písniček, stejně tak jejich klipový doprovod - i přes obsah, kdy můžeme třeba tři minuty sledovat jenom hořící policejní moped, hlavního aktéra, jak jí, zatímco si číšnice klohňá nehty nebo odraz francouzské a španělské krajiny na vyleštěné motorce :)