Abes

Na witchcraft snímek nezvykle otevřené prostředí, vzhledem ke schopnostem babky kořenářky ale velmi vhodné. Scénář mi přišel promyšlený, solidně vystupňovaná nejistota, opravdu neočekávaný twist. Škoda naprosté absence atmosféry. Hudební podkres orchestru z devadesátek jí moc nepřidal. Linka s rozmazlenci mohla zůstat ve střižne. A závěrečný pohled do kamery? Nechápu jak to může někomu připadat jako dobrý nápad.

Procházka chatkou s varhanním doprovodem byla vrcholem filmu. Pochválil bych kameru, která připomene několik tradičních kusů z žánru. Taky povedený půdní podcasting, tady jsem si vzpomněl na Donnieho Darka. A taky to, že jde o jumpscare free snímek.

Rasslin' with a tiger. S ohledem na ohlasy lze očekávat vtahující podivnost, prozatimním vrcholem je pro mě čtvrtý díl, a to především po scéně, kde se Joe Exotic prohání pickupem a z repráků se line hudba s nezaměnitelným country fílingem jíž je sám autorem. Výjev za hranicí sebestřednosti, tohle je charakterová singularita. Zástup příšer se s každým dílem rozrůstá a pojem svoboda (nejen projevu) získává bizarní obrysy. Welcome to the jungle.

Výborný report největšího výletu v dějinách lidstva, vyčištěné záběry berou dech. To je ale vše. Radiová komunikace typu ATP Go, RMD Go atd., vše popsáno mílemi, stopami a uncemi či librami, ubíjející.

Poslední velkou cenu jsem viděl v době kdy pohár ovládl BrawnGP, naposledy jsem se u ef jedniček bavil, když je ještě vysílali na Primě. Drive to survive zašlý lesk oprašuje, dávno nemám své favority takže si tyhle drobné souboje bez ohledu na vývoj šampionátu jako celku užívám. Uvítal bych ale více z technického úseku, vývoj apod.

King na Dithiadenu.

Až na kontakt s domorodci nezůstal film knižní předloze nic dlužen, bohužel vznikla směs epizod, ze které se vytratilo veškeré drámo.

Ford ve Ferrari je jak pro blbé. Jsi druhý? Řaď a řiď jako Brian Earl Spilner, šlápni na to trochu víc, vytáhni otáčky do červených ale ještě ne-é. Počkej si. Počkej si. Počkej si. Teď! Ano spousta zbytečných keců ve snaze vzbudit dojem velkého momentu. Režisér tuší, že divák prostě dvě a půl hodiny pozornost neudrží, proto nám Miles mladší pro jistotu opakuje, že tátovi opravdu chybí ještě jedno kolo. Na závěr motivační kecy jak z Temného rytíře. Charaktery jsou přehnaně šablonovité, záporák je moc záporákovej, bafuňář moc bafuňákovej, milosova žena se chová jako generátor nahodilých emocí, jako by jí něco hodili do pití. Celé to působí jako nepovedený rodinný film z devadesátek.

Janžo Unchained.

Z pohádky do dystopie.