waits

Milá, krátká, blbůstka, kterou táhne Nárožný na jedné a Kemr s Popelkou (herec Ypsilonky, se svým neherectvím jasný aspirant do divadla Járy Cimrmana!) na druhé straně. 35 minut je na základní mikronápad trojice Svěrák, Smoljak, Čepelka ažaž, ale co chvíli vykoukne někdo, kdo Nárožnému pomůže (chichotající se Kořínková, pojištovák Lohniský).

Není tu zapsaná, tak ji dopíšu. Pokus Charleyho i Alana o Paget Brewster (Joeyho a pak Chandlerova známost Kathy z Přátel).

Nechám stranou všechny ty otázky, které mě během sledování napadaly v souvislosti s logikou příběhu, dokonalost v tomto smyslu je u označení horror/thriller spíš důvodem k překvapenému pokývání hlavou než standardem. Film ale funguje i přes tyto výhrady a trochu nejapný závěr. Nabízí totiž osobitou, komorní atmosféru, danou příběhem a hlavně silný emotivní náboj o soudržnosti rodiny, o jejím fungování ve snaze přežít.. Vlastně by se vetšina scén mohla použít podobně, jen s drobnými nuancemi, kdyby se kolem neproháněly podivné příšery, ale třeba oddíl nepřátelských vojáků nebo smečka vlků. A proto taky tenhle film nezestárne ani za pár let, kdy se počítačově grafice budou diváci pochechtávat.

Kdyby! ve filmu nebylo ono dlouhé muzikálové číslo, byl by ten film skvělý. Má šmrnc, Gene Kelly i Debbie Reynolds jsou zábavný, příběh je jednoduchý, přehledný a hlavně, tenhle muzikál je neuvěřitelně optimistický. Co ovšem podle mého mínění zestárlo, jsou příliš dlouhá muzikálová čísla, a to píšu jako člověk, poslouchající pravidelně radio Adore Jazz FM a na stole se mi povalují CD Carmen McRae a cover West Side Story od Dava Brubecka. Může se zdát, že mladý, začínající intelektuál, chtivý filmového zážitku, to zasekne po pár minutách mainstreamové hudby 50,let, aniž by vůbec došel ke Good Morning nebo k ikonickému zpěvu Kellyho v dešti,natožpak pak ke kouzelnému, romantickému finále v divadle. To by ovšem byla velká škoda.

Žena: "Ty se nikdy neoženiš?" Jake: "Nechci přijít o polovinu majetku.". Dva a půl chlapa jsou jasně nejlepší, když v podstatě přehrávají obvyklé vztahové situace (partnerská komunikace, vztahy dětí s rodiči aj.) V tomhle dílu je výtečně konfrontována militantní skupina žen naštvaných na muže vs rozvedený otec, se závěrečným bonbonkem, kdy Charlieho kritizovaný životní styl slaví u oné skupiny naštvaných žen neočekávané úspěchy.

Charlie: "Rozumím". Judith: "Děkuju, že jsi mě vyslechl.". A jako bonus Kristin Dattilo, kterou, jakožto donašečku pizzy. sváděl Ross v Přátelích.

Pikantni dil, ve kterem vystupuje v roli Lisy Sheenova tehdejsi manzelka okouzlujici Denise Richards. Cloveku prijde, ze jim to v realu muselo klapat, a asi to tak bylo, vsak se taky rozvedli az o dva roky pozdeji:).

Jak je u Avengers pravidlem, i Infinity War nabízí vynikající zábavu pro většinu diváků zhruba do úrovně fanoušků nezávislého iránského filmu. Za zmínku stojí obzvlášt Brolinův Thanos, jehož vzevření nápadně připomínalo střídavě Hellboye a Jaromíra Jágra a kterého ideová výbava musela nadchnout každého extrémnějšího člena Strany zelených. Mohutné zlo (ne ultimátní, je založené na osobně pojímaném humáním etickém základu) je tak silné, že i spojené síly hrdinů těžko, těžko stačí...boj s ním zabere téměř každou minutu z nabízených 155 a i po všech těch předcházejících příbězích šponuje akci kam až to jde. Neznaje komiksové pokračováním doufám, že za rok tvůrci nezařiznou nadějný trochu pochmurný závěr nějakým extrémně optimistickým vyústěním..

Zakončení mohlo být mnohem lepší, ale aspon se vytáhlo s dobrým cameo (Schwarzenegger, Stamos z Full House, Christian Slater) a se sympatickým a výrazným pomrkáváním k divákovi, že už je opravdu konec (včetně přehledu nejdůležitějších žen sitcomu a Jakem). Škoda, že na samém konci Chuck Lorre neudržel svoje ego víc pod kontrolou, a že ten opravdový Charlie ..no však víte.

Nejlepší na T2 je fakt, že nabízí pokračování příběhu po dvaceti letech bez ostudy a nudy. Kolika dvojkám s takovou časovou prodlevou se tohle povede? Čtveřice je o dvacet let starší, ale jsou to pořád oni a je zábavné je (Begbie!) ve vzájemné interakci sledovat. Boyle se hodně k jedničce obrací(hodně retro je i soundtrack viz Blondie - Dreaming, Clash, Underworld, Run DMC - Its Like That aj) ale myslím, že to nevadí. Navíc je mistrem ve vyvolávání nálad (z každého Boylova filmu si pamatuji některý z jeho barevných obrazů). Nostalgie, ne kterou není škoda času.