waits

Simpsonovi vymýšlejí dopis na rozloučenou od fiktivního milence pro učitelku Krabappelovou. Lisa: 'I cannot see you for the next five years for I will be farming the ocean floor." Homer: "Three simple worlds: ''I am gay." Marge: "Homer, for the last time, I am not putting that." Lisa "And anytime I hear the wind blow it will whisper the name Edna" Marge: "Oh, Thats very good, Lisa!...P.S. I am gay."

Nový dabing Ivany Korolové jako Lisy se mi líbí, je ale otázka, jak dlouho ji uslyšíme. 30.serie se připravuje, bylo by důstojné, kdyby byla poslední. Další pozvolné klesání si nejlepší historický seriál, myslím, nezaslouží.

"Everybody s winner. " :) Vždycky když Simpsonovi zpracovávají nějaká společenská témata, jde díl nahoru. Téměř vždy se sympatickým nadhledem (dávný vynikající díl s feministkami, vyobcovaným ředitelem Skinerem a "matematikou, která voní") a vlastně docela konzervativním vnímáním světa. A tenhle díl s ocenováním všech, nejen vítězů není výjimkou.

Jedno velké utrpení pokračuje. Marcela nemá štěstí, osud ji dává zabrat, ale sama pod kotel přikládá svou povahou, depresivní a hašteřivou a hlavně celoživotní pasivitou. Ve třetím dílu sledujeme už jen prosté přežívání, další stěhování, léčebna, další cigerety, další plačtivé monology, úrazy (nehody -auto, tramvaj - už zase dopravní prostředky?!), naprostou neschopnost empatie se synem (a naopak). Obávám se, že případný čtvrtý díl v tomto ohledu lepší nebude, jedině snad, že by sledoval Tomáše, který, ačkoliv není žádný nukleární astrofyzik, má chut a sílu se svým životem něco udělat ("Život je boj..ale hezkej"). Držím mu palce.

Unavené, se záblesky starých časů, které to drží na čtyřech hvězdách. Lisa je ovšem čím dál nesnesitelnější a po shlédnutí několika originálních ukázek mám trochu podezření, že za to může částečně i čím dál víc ukřičený dabing Heleny Štáchové.

Zvláštní. Mohl to být nenápadný, nezávislý film pro popůlnoční CT2. Jenže k malé Ignite Entertainment se připojila Spacyho Trigger Street Production, doktor Henry měl tudíž hotový casting, ve vedlejší roli se objevil Robin Willimas a u nás to běží na Prima Max. Potíž je v tom, že scénář se splétajícími se osudy není nijak promyšlený, jde jen o hříčku, rychlé a povrchní párování postav (Kate vs Carter, Keke vs Jeremy), podpořené tu a tam atmosferickými záběry a občasným humorem. Nejhůř kuriozně dopadl Spacey, kterému nezbývá než labužnicky šlukovat trávu, scénář mu totiž nenabídne jedinou zajímavou repliku, takže jeho úspěšná praxe je dost velkou záhadou. Režisér Pate má snad půlku záběrů branou zpoza fíkus nebo nějakou jinou překážku, asi to má reflektovat civilnost, nicméně ke konci to už trochu uší. Jediné doopravdy jiskřivé postavy se dočkal agent (a asi i producent'?) céčkových filmů Patrick a pak docela příjemný drogový dealer. Každý holt není Altman nebo Inaritu, schopných dát z paralelních životních příběhů dohromady zapamatovatelnou emotivní podívanou.

Skvělé připravený dokument. Tvůrci nejsou neutrální, chovají k premiérce spíše sympatie (já ostatně také), vynechávají některé diskutabilní kroky (časování inflace v 70letech, zahraniční poltika v bývalých koloniích), podávají ale přehlednou, velmi zajímavou podívanou s dobrým výběrem mluvících hlav (bývalí členové vlády, politologové a hlavně původní rozhovory se samotnou M.T.) a četnými archivními záběry. Člověku se až tají dech, jak se změnila Evropa za 40 let. Margaret Thatcher, rozhodná,nesmírně charismatická, skvělá retorka s jasnou vizí říkala věci, které jsou dnes v mainstreamu nemyslitelné a za které by dnes byla označena minimálně jako militantní nacionalistka ("Dnes se znovu probudil britský partiotismus"), možná jako fašistka, zcela jistě pak jako nekorektní asociálka. Ekonomický liberalismus, snižování daní, kontrola imigrace, ostrý střet o peníze s EHS, preference silné Británie před oblíbenou Británií. Její "Nikdy neustupujte násilí" během ostrých střetů v průběhu hornické stávky, jasné a rychlé řešení během obsazení Falkland se závěrečným "Poděkujte naším vojákům", hluboká důvěra v malé a střední podnikání, nedůvěra k odborům, opatrnost k politice evropských partnerů ("Mám velmi vyhraněný názor na Evropu"). Nebudu vyjednávat s někým, kdo chce násilím prosazovat svoje požadavky, těm lidem nejde o demokracii" Kdo by se dnes odvážil?

Varující, pravda, je, že bych se možná, navnaděn začátkem, raději díval na epizodu Ricka a Mortyho než na 22. dil 26 serie Simpsonů. Ale naštěstí jim tahle matematická příhoda docela povedla. Člověk aby se ovšem každým rokem bál čím dál víc..

Bournovu serii (resp. její tří díly s Mattem Damonem) považuji za nejlepší akční podívanou nového tisícíletí, dynamickou, zábavnou, s chytrým scénářem a perfektní hudbou (vedle výborného Powellova podkresu také Extreme Ways od Mobyho). Pamatoval jsem si The Bourne Identity jako nejpomalejší ze všech tří, ale opakované shlédnutí spíš potvrdilo, že je to dáno tím, kam až režisér Greengrass posunul následující dvě pokračování- Ultimatium není pomalé, nemá volná (natožpak slabá) místa k vydechnutí, jen není dotlačené do akční krajnosti ruční kamerou a delšími, gradujícími scénami. Liman zaslouží vychválit do nebes za to, jak točí akční scény - s rychlým střihem, detailními záběry ze všech stran, často z ruky, ale přitom přehledně, divák vidí, co se děje, není unavený obvyklou chaotickou změtí kopajících končetin evokující napětí. A Matt Damon je skvělý ve všech třech dílech, jako agent-zabiják v dech beroucích akčních scénách naprosto věrohodný (ahoj, Tome Cruisi), v Ultimatu je přitom ale lidský, odkrývá svou minulost jako Pandořinu skřínku a je si toho vědom. Bezchybné.

Že tuhle pohádku točil kdysi dávno Troška mě napadlo poprvé u chechtajících se čarodějnic, ale pak jsem často váhal. Pitvoření dua Růžičková/Blanarovičová je tak akorát, aby bylo zábavným doplnkem, zacházení s princeznou, mladou a hezkou Kuklovou, je poměrně drsné, triky míněny vážně, bez pomrkávání k divákovi, že jde jen o pohádku. Tu mírnou temnotu, udržení kontrastu drsnosti a humoru, to už pak Troška, pokud vím, už nikdy nezkusil. Největším kladem je Jan Potměšil, s úsměvem raného Warena Beatyho a naprosto přirozeným projevem. Za sebe kvituji výběr hradu Frýdštejn, kam často vyrážíme v rámci obcházení Malé Skály.