waits

Jakožto nefanda Star Wars (do kina jsem se dostal jen jako doprovod synka, sám bych nešel) jsem byl překvapen jak snadno mě děj vtáhnul a nepustil. To, co se mi vždycky na Star wars líbilo nejvíc, byl onen vnitřní boj mezi Temnotou a Světlem, i v onom pohádkovém podání pro děti. Osmý díl si s touhle myšlenkou pohrává u všech hlavních postav, nezapomněl ale ani na příběh, gradovaný celou poslední hodinu a Johnson si pohlídal vizuální stránku (opulentní casino, bitvy). Překlenovací díl působí vážně a temně, ale je přitom příjemně odlehčený ("Mohl by ses přestat tvářit nervozně?"). Za dva roky jsem v kině zase.

Vychytávka pro diváka perverzně se tetelícího v blízkosti díla filmových neumětelů nabízí všechno, co se dá očekávat od blbého céčka. Dialogy k pochechtávání, amatérské triky snad musejí být záměrem, herci svoje grimasy sázejí podle pokynů zoufalého režiséry jak nejlépe umí ( latˇka není vysoko). Překvapivě brutální práce s golfovou holí s následnými záběry pomale jedoucího hasičského auta s výbušninami, na kterého (marně) vystříli ozbrojená skupina desítky nábojů bez zjevného účinku, jsou pomyslným vrcholem režisérovy invence. Ke konci už je to ostatně jen kousek..ten ale nebudu prozrazovat..jak to asi může celé dopadnout?:)

Dojížděcí trojka, ve které už herci ani nepředstírají, že je to baví a scénáristé nepředstírají, že jde o něco jiného než o podojení diváckého zájmu o Vlči trojku {povedlo se, tržby trojnásobné oproti 100m usd nákladům). Zatímco jednička byla přitažená za vlasy, ale tak nějak uvěřitelně, snesitelně, ve trojce se v rámci zcela nesmyslné zápletky (je to spoiler?) zabíjí a zoufale se snaží vymyslet, co by tak ještě, aby to stálo za zpomalený záběr nebo za hudební podkres od Ozzyho Osbourna. Alan je nesnesitelný a při Jeongovu karakoke zpěvu na Reznerovo Hurt Z NIN (známo též od Johnnyho Cashe) jsem měl chut celou podívanou vypnout. Doufám! že čtyřka už nebude.

Štasné spojení dvojice scénaristů a herců z Cambridge (John Cleese a Graham Chapman) s oxfordskými scénáristy (Terry Jones a Michal Palin), které vyústilo v přelomový formát v televizní zábavě. Cleese se cítil v pořadu, na kterém pracoval (Frostova zpráva), omezen stávajícím formátem a našel v Jonesovi, Palinovi a Američanu Gilliamovi partnery, kteří měli podobný pocit. Dvě dvojice + hudebně nadaný Eric Idle + animátor Gilliam pak spolu dali dohromady pořad, který změnil zažité pořádky. Rezignovali na pointu, přeskakovali od jedné látky do druhé, tematicky posouvali humor za tehdejší myslitelnou hranu, rozhazovali své nápady náhodně do jednotlivých dílů epizod a hlavně měli naprosto unikátní smysl pro humor, a to jak na papíru, tak před kamerou. Obzvlášt první dvě série jsou mimořádným rezervoárem originálního britského humoru.

"Ben Hur vedle něj vypadá jako epos" První opravdový film Pythonů nevnikal lehce, potíží byla celá řada. Obtížné bylo samotné financování, v částkách kolem 30000 liber přispěli i Led Zeppelin, Pink Floyd a Jehtro Tull, i tak to ale nestačilo ani na to, aby bylo možné použít koně (kokosy jsou klasická z nouze ctnost). Vybrané exteriéry byly těsně před natáčení zamítnuty skotskými úřady (kromě hradů Doune a Stalker), Graham Chapman, přestavitel hlavní role - krále Artuše, byl jakožto dlouholetý alkoholik permanetně opilý a navíc docházelo neustále ke střetům mezi oběma pythonovskými režiséry. Gilliam, s pedantským přístupem k vizuální stránce a Jones, pro kterého byly prioritou dialogy, oba nadšeně pracující, ale tvrdohlaví, se neshodli téměř na ničem a jejich rozepře pokračovali i během střihu. Velmi špatně navíc dopadla předváděčka pro investory, po ní došlo k úpravě zvuku (na novou hudbu nebyly peníze, použily se staré desky) a dalším střihům. Při tom všem je s podivem, jak fantasticky uvolněně , svěže a vtipně film působí. Těžko najít slabé místo, gagy jsou dodnes svěží, některé z nich nesmrtelné (Černý rytíř nebo rytíř, co říká Ňy). Je skvělé, že Pythoni film dokázali natočit a ještě skvělejší,že se tím otevřely dveře pro Život Briana.

Lehký odér normalizace se utajit nedá, interiéry i exteriéry působí vyloženě televizně, ale našlapané obsazení (Filip zručně hrábl do tehdejší smetánky pražských kin, on Činoherního klubu po Národní divadlo) a poměrně zdařilý, byt občas lehce divadelně stylizovaný, scénář všechno přebijí. Na malé ploše seriálu (dnes bysme řekli minisérie) se daří přiblížit atmosféru težké doby se solidně nahozenými postavami a emocemi, odpovídající dějinným událostem. Klidně by mohl být delší a častěji reprízován.

"Heslem všech Simpsonů bylo V nejlepším přestat!" Bohužel ne. I na téhle epizodě je vidět, kam se celá série šine. Lisa stejně jako v epizodě Lisa the Simpsons (17., v 9 sérii) řeší své předky. Ale zatímco starý genearologický díl byl skvělou zábavou, nové nahlédnutí do rodokmenu se ukazuje být mravokárnou historkou o nespravedlnosti otrokářství. Po hříchu, bez humoru. A to je ještě jeden z lepších dílů 21.série..

"Agent Mossadu Maxim během dozoru v argentinském domě: Byl to můj kamarád a vy jste ho zabil. Eichmann (s mírným, účastným úsměvem) Ano, ale byl to žid nebo ne? A byl to zákon." Předně bych rád zdůraznil, že mít k ruce pro roli Eichmanna Roberta Duvalla a nabídnout jen TV film je do nebe volající marnotratností. Na druhou stranu, i v tomto trochu suchém a naprosto nedynamickém zpracování se daří alespon trochu přiblížit myšlení nejvyššího úředníka v Říši, zodpodvědného za smrt milionů lidí. Pokorný, zdvořilý úředník, který nechápe, co je špatného na plnění rozkazů, na čemž založil i svou obhajobu ("Plnil jsem jen rozkazy''). Bez emocí (snad s výjimkou es war unser Gott- Spoilerující citace, ale to asi nevadí (S nehybností sfingy sledoval sestřih z koncentračních táborů, který u soudu pouštěli„Byl úplně nezúčastněný. Jedinkrát ožil a dal najevo emoce - když vyčítal strážnému, že mu slíbili, že bude moci mít tmavomodrý oblek a u soudu ho nutili mít šedivý. To pro něj bylo typické,“ vzpomínal soudce Bach.) Pokud někdo sledoval film se zájmem, třeba si pak sám nastuduje detaily jeho úniku přes nacistickou organizaci Tichá pomoc, přejde na historii druhé světové války, koncentrační tábory a další historické momenty, které by měl každý znát. Encyklopedická data Eichmannova únosu viz https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Anos_Adolfa_Eichmanna

Moc jsem se první půlhodinu bál, co se z ho vyvine, svět v roce 2073 je vytvořen tak trochu neinvenčně až odflákle, po celou dobu z děje vykukuje spousta logických nedokonalostí a nadhozená situace mi připadala trochu, řekněme, vykonstoruvaně podivně. Ale zápletka se nakonec ukázala býti poměrně zajímavou, obzvlášt proto, že okamžiku, kdy je na plátně sedm hlavních hrdinek, je těžké odhadnout, jak moc dobře nebo špatně to nakonec celé dopadne. Druhá půlka mě proto poměrně dost bavila, nabízí plnokrevný akční thriller s kontaktním souboji a jejich často nelítostnými konci. Noomi Rapace si tenhle film (v originále výstižněji a žertovně nazván What Happened to Monday?) při natáčení určitě dost užila.

Matthew Weiner v sedmé serií dovedl své postavy ke konci. A mě se to, co jim přichystal, hodně líbilo.