waits

"Jenom špatná kniha má na všechno odpověd". Někdy chybí taková ta radost ze sledování mimořádných výkonů (obzvlášt hovory Brzobohatého s lehce unylou Voskovou), ale kde jsou Tříska, Kemr a Menšík, tam nuda být nemůže.

Dokonalý druh díl dokonalé trilogie. Vychválil jsem do nebes, nic dalšího netřeba. Snad jen odkaz na Mobyho návykový kytarový riff https://www.youtube.com/watch?v=JLOgY8hWe1I

Naprosto soustředěný, trpící a váhající Jiří Langmajer. Výborně!

"Lidé se myslí, že je policie ochrání, ale to je omyl." Trochu poupravený remake klasického (v rámci žánru) snímku s Charlesem Bronsonem z roku 1974 mě do kina natáhnul hlavně proto, abych se podíval, jaký zaujme Eli Roth ke mstícímu se hrdinovi postoj. Doba je plná boje proti takovým nepřístojnostem jako mikroagrese v hovoru, nebude další chlap, co bere spravedlnost do svých rukou s nelegální zbraní pod košilí na velké studio moc? Naštěstí ne. Dopadu prvního Death Wish sice režisér nedosáhl, ale o katastrofu určitě nejde. Willis se pořád dovede tvářit ve správných chvílích zarputile (i když ne tak jako blahé paměti zmińovaný Bronson) a akce je natočená přehledně (mohlo by jí být víc), takže ani moc nevadí, že zbytek herců je do počtu (ovšem D Onofrio je fajn) a že tomu správnému tahu trochu něco chybí. Divák, který na tenhle film jde, může být těžko výrazně zklamán, protože dostane to, co čeká, stejně jako v Mé druhé já s Jodie Foster, Harry Brownovi s Michaelem Canem, Nezabiješ - Soukromé pasti s Jiřím Langmajerem nebo nejlépe v 96 hodin s Liamem Neesonem, totiž dokonanou, nefalšovanou a spravedlivou odplatu. Severský justiční systém a Human Rights Watch prominou.

Scénář obstojí sám od sebe, ale Simsponovi vždycky uměli vtipně propojit děj s popkultuními odkazy. V Old man and the C student (hříčka s Old man ant the sea Ernesta Hemingwaye) se historkou nenásilně prolínají beatlesovský Perný den a Formanův Přelet nad kukaččím hnízdem.

Výborný díl vykopnutý sestavováním grilu a zakončeným povedenou konceptuální performancí. Součástí je i exkurz do galerijního světa s Piccasem,nebo Warholem. A kdo se zasmál u hlavní dějové linky se snoby obdivující ousider-art, ten by měl sáhnout po knize Dona Thompsona Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů

Oho! Až se nechce věřit, že tohle vzniklo v roce 2016 v mainstreamovém studiu. Tvůrci nejenže stvořili parádní dětský film, který by obstál i ve své jednoduché, základní formě, ale navíc, jako bonus, od třetiny filmu sledujeme regulérní buddy kriminálku s vynikajícími odkazy na běžnou životní realitu ("Vedení usoudilo, že první co veřejnost uvidí, nebude dravec. Budu ted pracovat v kartotéce"), současné společenské trendy, práci novin ("Takže už ani přátelům nemúžeme věřit?"), policie nebo úřadů (boží lenochodi). Nechci prozrazovat zápletku ani její vyznění, ale vykreslení některých obrazců ze současné strkanice různých nositelů ideologií, je až popisně přesná. Hlavní multi-kulti hrdinka k lišákovi: "Jak moc mě musíš ponížit, aby sis ospravedlnil svůj zkaženej život?" A to všechno přes to, že Disney tohle zřejmě považuje jen za legrácky a za hlavní vyznění pokládá moralistní momenty (lišákovo vzpominání, lehce multi-kulti závěr) a že Judy Hopkavá je, obzvláště ze začátku, nesnesitelnou nositelku toho, co provádí dnešní hlavní liberální (dříve socialistický) politický proud. Pro mě výtečně napsaná, vtipná a napínavá podívaná!

Pětkrát jsem viděl Lipského a Svěrákovu adaptaci Werichovy fimfárovské pohádky a pokaždé se mi zdála lepší a lepší. Ted už mi přijde dokonalá, pro děti i pro mě. Tři famozní veterány Čepka, Hrušínského a Somra Lipský posadil do země s línými pavouky někam na kraj Evropy a příběh okořenil cimrmanovskou poetikou (Salzburg! Tam jsem ..taky nebyl), nenásilně podanou humanitou (To se dělá, střílet na někoho, když se vzdává?) nebo poučením (Není nutno...) a světovými gagy (Cizinec není načinec). Součást zlatého fondu české pohádky.

Syrové ztvárnění dobývání mýtického El dorada je parádním kouskem pro klubového diváka. Hlavním esem je sice Kinský se svým pohledem, od kterého nelze odvrátit oči, ovšem Herzog je tím, kdo jeho charizma zasazuje do celku. Ponurá, bezvýchodná atmosféra, podpořená kamerou, přímo viditelné trápení španělské expedice mluvící ovšem samozřejmě německy (o to víc možná působí odosobněle) , popichující až nepříjemná hudba německe skupiny Popol Vuh a osobitý styl vyprávění s dlouhými záběry - to všechno jsou atributy, díky kterým na putování španělských dobyvatelů jen tak nezapomenete. Vyprávění (kdo ho vlastně proboha vyprávěl?) je ke konci prošpikováno komickými (trochu legrační indiáni těšící se na maso) až komicko-surrealistickými detaily (useklá hlava, glosující umírající členové výpravy), čímž se dostává do pozice nereálného, neskutečného, nesmyslného snažení, žití, všeho. Výprava se žene za neexistujícím bohatstvím, přitom umírá, bez emocí, fatalisticky, jakoby členové věděli, že ta honba, ani celý život nemá smysl. Herzogova Aguirreho, natáčeného v peruánských pralesích myšlenkově využil o sedm let později Coppola pro svého Waltera E.Kurtz ve filipínské džungli. Oba představitelé, Brando i Kindský vypadají jako šílenci, oba režíséři Herzog i Coppola natáčení psychicky odnesli (Kinski terorizoval štáb, Herzog, vyhrožoval Kinskému, Coppola vyhrožoval sebevraždou). Oběma se podařilo skvěle představit obraz absurdního šílenství, lidí ztracených ve svém čase, ve své podivné (v obou případech dobyvačné) pozici, ve které se rozpadají standardní hodnoty a nastává barbarská divočina. Herzogovi s daleko menším štábem a prostředky méně okazále, téměř introvertně, pro trochu jiný typ diváka, ale i tak hluboce a zapamatovatelně. 1560 až cca 1970..moc se toho nezměnilo..

Těžko psát komentář, když jsem nečetl předlohu a její vyznění se zřejmě míjí s tím filmovým, včetně celkového dojmu. Ten je přitom skoro celý film téměř pohádkový, kamera kreslí nádherně nasvícené obrazy na hranicí kýče, vizuální stránka je vrchol opulentnosti, navíc od ztroskotání lodi, kdy sledujeme jen jediného člověčího hlavního hrdinu, film kuriozně dokáže vtáhnout diváka hlouběji než v předchozích scénách, včetně těch ze zoo nebo školy. A to si Lee jen střídmě vypomáhá prostřihy k vypravěči, jinak mu stačí člun a moře. Po celou tu dobu jsem měl za to, že jde bud o popis heroického příběhu s poklonou a zjevenou pokorou k neurčitému božstvu (sympaticky nespecifikovanému) nebo o (ajaj) podobenství, případně sen s překvapivou pointou. Nechci SPOLIERovat, ale konec tohle všechno pootočil, ovšem místo katarze jsem měl pocit tíhy. Shovívavý pohled boha se zamlžil, nastalo téměř jeho popření (tedy, možná, víte, jako to s výklady bývá) Místo toho vědomé freudovské potlačení, s tygrem jako transformovanou fugurou vnitřního zápasu, které se zkrátka se s oním předcházejícím chlácholivým pomrkáváním na divákovi úplně nesešlo. Konec SPOILERu. Nicméně, at je to tak chce, ty okamžiky drsného survivalu a nekonečného moře si určitě ještě jednou u obrazovky dopřeju.