Fido

Sice jatka nemusím, ale filmařsky je to precizní a tu pátou přidávám za společné kafe a za ty ruce na konci.

Sugestivní studie Zla v nás, pokud mu neučiníme přítrž... A v tolik kritizovaném závěru ujištění, že současná posedlost nutností výhry Zla je morbidní a mylná. Protože vše překoná Láska.

Příjemný, laskavý, poetický i úsměvný film o životě, který pohladí po duši nejen poselstvím, ale i hudbou Patricka Doyleho. Už dlouho jsem neodcházel od filmu s takovou pohodou v srdci.

Příběh hledání, ztrácení, pravdy i lži, závislosti, beznaděje, vzdoru i nového začátku. Koncert pro trio Maggie Smith, Bob Hoskins a Georges Delerue.

Balada, která stojí za vidění.

Trochu jiný pohled - vyváženější a pravdivější - na velkou francouzskou revoluci, než jsme zvyklí, zasazený do milostného trojúhelníku Céline, Auréla a Tarquina, které jako vlastní vychoval Aurélův otec hrabě de Kerfadec. Člověk moudrý, láskyplný, vynalézavý, milující svou ženu, "děti", staré pořádky, snažící se stát mimo obě bojující strany revoluce. Ano, má to své mouchy a klišé, ale příběh ukazuje dle mého názoru velmi přesně i pravdivě rozdíl mezi životem a smrtí, mezi ideály věčnými a dočasnými, mezi láskou a nenávistí. Takže určitě 4* a tu pátou za nesmrtelné score velkého francouzského skladatele filmové hudby, jakým byl Georges Delerue.

Na Charleyovu tetu vzpomínám s láskou ze svého mládí, kdy jsem ji viděl v divadle a mohl se "strhat" smíchy. Takže toto představení mě opravdu mile potěšilo, připomnělo mi nezapomenutelné herectví pana Lipského i paní Rosůlkové a pomohlo mi upevnit dobrou náladu. A to vůbec není málo.

Skutečně výborný film, výborná Janžurová i Hanzlík, výborná atmosféra i hudba. Dokonalé memento.

Film dobrý, ale na Homolky nemá...

Starý, ale dobrý. Film, který stojí za to vidět.