tap

Mulholland Drive, kde místo Llorando na pozadí ze všeho čpí plíseň kultu osobnosti, bázeň ze stárnutí a nad celým Hollywoodem se vznáší varovaní "nevstupovat, tohle jsme posrali"

Ouais, ouais, yes! Klasická Oizova přehlídka postav, co zvládne přemýšlet nejdál 5 vteřin dopředu. Druhá polovina ve vile bohužel ztratí tempo. Oceňuju režisérovu neúnavnou schopnost ze sebeblbější premisy vyrobit koukatelný snímek.

Pocta lidové japonské komedii, osobní výpověď Macumota coby klauna za režisérskou klapkou. Kdyby Šíleně smutná princezna četla Hagakure, dopadlo by to možná takhle.

Divadelní konverzačka v top hereckém kvartetu, ač podvečerní polovina ztrácí grády zjevným přehráváním a pitvořením, krátká stopáž drží tempo až do finále, které přichází nečekaně, jako školní zvonění uprostřed výkladu. Možná si měli dát do tý singlemaltky pár kapek vody.

Obskurní gastroporno miniseriál (podle mangy, ofc), kterým vás provádí kancelářský suchar Ametani Kantaro, který se během pochůzek po Tokiu proměňuje ve vášnivého snobského milovníka japonských sladkostí, jež si vychutnává s oddaností a pokorou buddhistického mnicha. Skvěle ujeté postavy, surreálné halucinace/bossfighty při glykemických záchvatech v kombinaci s dokumentární polohou, kdy se podíváte do reálných lokací a podniků různě podvědomých čtvrtí Tokia a dostanete taky encyklopedický výklad o původu a ingrediencích všech mamekanů, anmitsu či hottokeko. Jo, a každý díl se opírá o moudro jednoho z velikánů jako Freud, Churchill nebo Nietzsche.

"Nó ty se vzdělavaš, bódlaku jeden. No enem si déj bo si jak opuchla nít, no já. Tož ty spíš na roletě či co?" Tady na tom intru už někde potají kvetou Sedmikrásky, to se nedá uhlídat.

Natflixácká přehlídka scorcesovských cameos. Výbornej Pesci, De Niro a Pacinem jedou trochu na automat a co by ne, ty jejich ksichty jsou prostě už mafiánskej archetyp. Na to jak epicky (3 a půl hodiny) se film tváří občas bije do očí odfláklá CGI montáž a ta stopáž je prostě trochu samožerská, šlo by to o hoďku zkrátit. Wannabe flashback do devadesátek, zahraj to znovu, Roberte

Když Spike Jonze vezme knížku od dospělého pro šestileté děti a udělá z ní film pro dospělé o šestiletých dětech. A pak to vezme český ditributor a dá tomu název jak od tříletého dítěte.