wampilenka

Jan Čulík by zajisté napsal: Je to nepřesvědčivé. Že by houba měnila klobouček podle příležitosti a ani při tom nehla brvou? Je to pohádka!

Velice laciným a klišoidním způsobem ztvárněná problematika uniformity jedince v kapitalistickém systému.

Sice filmu dominuje neoriginální ponaučení, že věřit teleshoppingu se nevyplácí, ale já jsem se nechala okouzlit roztomilým kosmonautíkem bydlícím v útulném domku na malé planetě se svým psíkem (že by malý princ povýšil?). Proto 4*. Za podlehnutí kýči.

Ke zhlédnutí zde: http://www.atom.com/funny_videos/fumi/

Popojedem.

Film mimo všechny mé kategorie . Příběh se odvíjí od sexuální frustrace neukojitelné královny Jižních moří: její stý manžel jí zabrání, aby ho zabila svou nenasytnou vagínou. Ona se cítí uražená a prokleje jeho rod s tím, že se za sto let pomstí jeho pravnučce. O zmíněných sto let později přijíždí do země americká studentka antropologie, do které se královna inkarnuje. Studentka se změní v robotické monstrum, které má za cíl zničit pravnučku královnina manžela, mladou „rockovou“ zpěvačku. Kromě toho občas svou vagínou zabije nějakého připitomělého chlapíka. Terminátora jsem neviděla, ale řekla bych, že spolu s ním jsou ve filmu zesměšňováni Američané a místy i muži vůbec. (Těžko ale říct, do jaké míry jsou "zesměšňováni", protože nepoznám, co ve filmu bylo či nebylo záměrné.) Mužské postavy jsou převážně blbečci nebo američtí poldové. I Lady Terminátor je sice vnadná a sexy, ale v jejích pohybech a jednání je cosi maskulinního. Ale nějakému ryze feministickému pohledu odporuje to, že ačkoli královnu urazil muž, pomsta dopadá na hlavu jeho pravnučky. Kromě toho buďme fér: ani ženské postavy tohoto filmu netrpí přehnanou genialitou. Tímto se snažím naznačit, že nějaké zpracování genderové problematiky se v tomto filmu přece jen najde, ale pošahaná forma brání divákovi, aby jakékoli myšlenky vyplývající z díla bral vážně. ___________________________________________________ Milovníky romantických milostných příběhů jistě potěší, že v Lady Terminátor se mezi častou palbou kulek a dementních hlášek najde prostor pro romantickou chvilku (ale ani v té divák není hlášek ušetřen). Intelektuálové a studenti si zase přijdou na své při scéně v knihovně a dětem se bude líbít zařivá červená barvička, která barví stěny interiérů, a směšné pohyby obětí zasažených střelbou. Zkrátka film pro celou rodinu.

Santa to schytal.

Takový film na motivy Draculy jsem ještě neviděla. Draculoviny jsou oproti tomu zápaďácky zaprděné. Herci se pohybují v Zinda Laash úžasně toporně, hází nepravděpodobné repliky a jejich mimika evokuje školní dramaťák, ale to není nic proti tanečním vložkám: mezi scénami, které příběh někam posunují se objevují docela nepochopitelné taneční a hudební vložky, které vytváří paradoxně docela odlehčenou atmosféru. Koho by napadlo, že ve filmu s upírskou tématikou se náhle roztančí pákistanské, prdelaté dívky na pláži, zpívající několik šílených minut o tom, že počasí je jako vymalované a že nastal čas mládí, skotačení a dovádění.

Film oplývá všemi rekvizitami béčkového upírského filmu: papundeklové kulisy, vnadné dívky v bílých košilkách, muži s ostře řezanými rysy, kříže, česnek a trocha krve. Proto jsem trochu očekávala i jistou nadsázku, ale ono to nakonec bylo docela nudné a tuctové - nezajímavě poslepovaná klišé upírských filmů.

Konečně jedna, co se nenechala definitivně změnit. Ale ty konce, ty konce...