wampilenka

Poslední půl hodina to mírně vylepšila, ale i jako kulisa to bylo celkem špatné. Zoufala jsem si nad demencí čerta Záprtka, ale pak mi došlo, že čertík "populární" v dobách mého dětství (Blanarovičová) snesitelněji nepůsobil. Tady je to ale o to horší, že Záprtek je hlavním hrdinou, který se nakonec ožení.

Tři hvězdičky protože film pěkně vypadá a evokuje loutkovou pohádkovost, která je typická pro české loutkové filmy (tedy to málo, co jsem viděla). Jenom tři hvězdičky protože jsem moc nepochopila, o co tam vlastně jde (a troufám si říct, že chyba není u mě;). Tipuji to na nějaký "konflikt" mezi kulturním a přírodním. Ale je to konflikt podivný, protože to, co je jedním způsobem kulturní si s přírodou notuje, kdežto druhý způsob ji ničí. Dřevorubec vytvoří figurku a je to dobře. Boháč používá figurky jako kuželky a to dobře není. Mám tomu rozumět, že tvorba je správná a hra špatná? Nebo se tu jedná o nějaký vztah k ženství nebo ženskému principu přírody? Nebo to prostě moc řeším a ani tvůrce se nezamyslel nad tím, co z toho vyplyne, a sestavil nahodile pohádkové a new age prvky? Ať se na to dívám z jakékoli strany, vychází mi z toho demagogicky mravoučná pohádka. Ale udělaný to je hezky. To jo.

Hrací skřínka s tanečnicí pohřbila všechny drobné snahy tohoto filmu být něčím víc než přihlouplou lovestory.

Poslední dobou mám "štěstí" na filmy, které pohřbívá kýčovitý příběh. V tomto případě to nevnímám jako jedinou slabinu díla, protože i obraz na mě působil všelijak, ale rozostření a přepaly bych ještě dokázala prominout jako jakýsi pokus o "atmosféru". Postavy se dělily na nechutně dobré a nechutně zlé /i když občas tam nějaké drobné kolísnání bylo, nejzřetelnější, a pro film nejdůležitější, bylo v postavě Inka/. Kariérismus a snaha o úspěch za každou cenu jsou hodnoty nejzápornější, a takové vábí zlé Inkuby (neplést se sexuálními démony, tito jsou téměř bezpohlavní). Na druhé straně stojí otcovská láska, jejíž důležitost je ve filmu téměř zbožšťěna, a za tu (a za krásné sny) bojují hodní Vypravěči. V centru pozornosti většiny postav je malá roztomilá holčička, což už je samo o sobě docela "hraní na city". Záběry na šťastnou rodinku v poli slunečnic jsou pak opravdu těžký kalibr. Abych pouze nerýpala, uznávám, že Inkubové byli nádherně/odporně děsiví s těmi svými "dokonalými" úsměvy...

Váhám mezi dvěma a třemi hvězdičkami. Nevyváženost vizuální a příběhové složky mě mrzí. Příběh je podle mě klišovitý a některé dialogy pitomé. Marně jsem hledala prvky ironie. Hlavní hrdina patří do sorty mně nesympatických, tajemných drsňáků. Světlým místem filmu bylo dilema hrdiny, jak a koho zachrání. Vizuální prvek se mi zdál, především zpočátku, hodně zajímavý. Hlavní postavy mají díky "přepalu" takové vyhlazené, umělé ksichtíky. Svým vzhledem se příliš neliší od tváří z propagací korporace Avalon. Příjemně nepříjemné byly scény z "bílého" prostředí, kdy se postavy téměř ztrácely v oslnivém světle. (Pobavily mě některé figurky, které vzhledem připomínaly zvířata: chlapík-opice, japonský vědec-želva, ... někdo další? Možná kdybych podruhé vnímala film jako skrytou zvířecí alegorii, zvýšila bych hodnocení.) Můj úsudek je nejspíš ovlivněn neznalostí tradice žánrů, na kterou tento film navazuje: sám o sobě na mě nezapůsobil.

Z téhle pohádky si pamatuji ovčí hlavu a tekutinu kapající do poháru. V dětství mě svou strašidelností fascinovala. Děti nemusí nutně bavit pouze přiblblá roztomilost.

Mnohem lepší středověk než v kdejakých romantických filmech. Láska je spíš potlačena a do popředí se dostává sexualita, snáz spojitelná s představou středověku. Nicméně průniky současnosti ve filmu zřetelné byly: soudní procesy vypadaly jak v americkém seriálu, v němž ale právníci nenosí tak roztomilé čepičky. Důležitou složkou filmu je silná ironie, kterou film zřetelně začíná i končí a která probublává celým příběhem, většinou obrazů. Postavy jsou převážně panoptikální figurky: feudál s hýkající dcerou a psychopatickým synem, nadržený kněz, přiblblí vesničané, prostitutka, která umí číst (!!!) atd. Míň panoptikálních rysů nese hlavní hrdina (ale přece jen... je to právník vegetarián!) a jeho ženský protějšek, snědá pohanská kráska. Středověkou atmosféru skvěle dokreslovala hudba a některé vizuální efekty: černý pták, obrázky potulného prodejce, slepice pobíhající v právníkově příbytku. Interiéry šlechtického sídla byly dokonale pochmurné: kamenné, studené zdi, které nezachrání gobelíny ani planoucí svíce. Tento film je důkazem toho, že skvělý historický snímek nemusí zobrazovat fatální lásku, velkolepé bitvy, osudy panovnických rodin, ale stačí mu takové (příznakově středověké) nízké téma, jako je odsouzení prasete.

Zakázaná láska v 19. století! Samo téma ve mně probouzí téměř nekritické zaujetí filmem. Zde bylo umocněno ještě volbou představitelky hlavní role. Jako Karolina mi vysloveně sedla. (Úsměv vyvolávající scéna ve filmu byla, když Neruda lákal Světlou na útěk do Vídně a ona na to reagovala: A já bych ti musela vařit? Prát a uklízet?:-) Jediné, co mi kazilo dojem z filmu, byly "výkladové vsuvky". Na začátku je sice řečeno, že tento příběh není z učebnice literatury, ale právě díky (podle mě) zbytečným vstupům vědoucího vypravěče z 20. století, získává film takový nepříjemný, dodatečně vzdělávací ráz.

Depresivní snímek s minimem děje, které stupňovalo pocit zoufalství. Opakování některých scén vyvolávalo dojem bezvýchodnosti. Přepisování a vylepšování dopisu na mě působilo, jako kdyby tím chtěla hrdinka pozměnit skutečnost. Poslední, zidealizovaný dopis začne splývat s realitou knihy Babička. Dopis se proměňuje ve fikci. Corinna Harfouch ztvárnila dokonale ženu, která trpí jak fyzicky tak psychicky, a Bolek Polívka zahrál svou roli nepříjemného, zlého, v podstatě nešťastného muže přesvědčivě. Není mnoho dobrých filmů, které by nějak zobrazovaly (české) 19. století, proto jsem za každý ráda, takže je mé hodnocení možná trochu méně kritické. 19. století tohoto filmu je nemocné.

Krátké ale vydatně divné. Venkov bez idyly a bez příkras. Postavičky prosté a zároveň deformované. Nic nepřebývá. Film je poskládán z detailů, které mají jakousi synekdochickou funkci: čištění bot, Havel, krokodýl, řeč postav, špína za nehty, atd. A promluvy postav jsou tak pitomé, až jsou realistické.