VitaG

RIVAHHHH! Další vánoční zářez našeho cestovatele časem. Upřímně jsem se zpočátku na tento speciál úplně netěšil. Z nějakého důvodu mi postava profesorky/doktorky/manželky/záhadné sexy střelkyně Songové nijak k srdci nepřirostla a byl jsem trochu na rozpacích co tedy čekat. Byl jsem však velmi mile překvapen. Nebylo tu žádné počáteční srdcervoucí setkání River a Doctora ani žádné otravné flirtování přes celý zbytek dílu. Ne, líbilo se mi, jak ona netušila, že ten, koho hledá je hned vedle ní, a z toho vznikaly krásné humorné situace. A já jsem vždy rád, když Capaldi dostane možnost uplatnit svůj nesporný komediální talent. Bez komedie by to tentokrát opravdu nešlo. Příběh o dvou (ne)známých co utíkají s hlavou krutého krále a diamantem v ní před zbytkem těla je ehm britská vánoční jízda. A hlavně v první půlce jsme tuhle taškařici dostali plnou mírou. Za humor si tento díl zasluhuje palec nahoru (Is there anything on my head?; minibar v TARDIS) Vánoční atmosféra zde sice byla lehce na začátku a lehce na konci a ten král taky nepůsobil tak zle jak se o něm vykládalo (co byste taky chtěli od hlavy na stojánku) a Riveřin proslov ala! Doktor mě nemiluje, Doktorovi jsem ukradená, ale stejně ho miluji a stejně je to bůh! byl trochu přehnaný. Nakonec ale do sebe vše zapadlo a posledních pár scén v restauraci bylo čistě na ždímání všech emocí,co v nás přes Vánoce zbyly. A to se povedlo. Zpívající věže a hlavně darovaný šroubovák byla tečka za velkou story a všichni víme, jak to bude dál. Tento sladký konec s hořkým jádrem byl trefa do černého. Jsem rád, že se díl soustředil na D a R protože jim to spolu jde neuvěřitelně. A také jsem rád, že tu nebylo mnou očekávané fňukání nad ztrátou Clary. Prostě se uzavřel kruh a ano možná to bylo čistě aby fandové dostali River ještě jednou, ale povedlo se. A na rozdíl od jiných doufám, že tohle byla definitivní tečka za příběhem River Song, protože dál by to bylo už jenom ždímaní značky a to my nechceme. Chtěli jsme vánoční jízdu a tu máme.

Asi nejtemnější vánoční speciál ze všech. Na Capaldiho o Vánocích jsem byl velmi zvědav a: Zápletka dílu není nic mozek vypalujícího ale dobrá. Stačí na hororové Vánoce. Taková Moffatova klasika. Všichni se bojí, všechno je temné, nikdo nic neví dokud to Doktor neřekne. Záporák je obluda, se kterou nejde vyjednávat a která si nedá pokoj dokud vás nezabije. Capaldi je skvělý, i k takovému morousovi sedí christmas atmosféra ale vnáší do ní něco za svého cynismu. Vedlejší postavy "vědátorů" na Severním pólu jsou zajímaví a i docela sympatičtí. Santa Claus, ten všem vrtal hlavou asi nejvíce inu, je velmi dobře zahraný, co se týče jeho zakomponovasti do děje sem tam působí trochu rušivě, ne špatně, na druhou stranu je s ním a jeho elfy (nebo jak, abych nebyl rasista) je dost sranda. A nakonec Clara. Ach ta Clara, já jí mám rád a nebýt toho jejího laškování se snovým Pinkem byl bych z ní nadšen. Jen co s ní chce Moffat dělat dál? Už podruhé jsme se s tou "nemožnou holkou" dojemně loučili, ale ona se stejně vrátí. Je li tohle britský humor tak ho nechápu. A tady se dostávám k poslednímu neduhu tohoto dílu a to ke snům, o které tam celou dobu šlo. Sny dávají scénáristovi prakticky možnost psát si co chce (Santa) ale to věčné probouzení se a zjišťování, že to je ještě pořád sen bylo nakonec dost otravné. Abych to shrnul: Last Christmas není špatný ale ani dechberoucí. Dalo nám to jako obvykle pár hádanek, které nás budou trápit. Dalo nám to pár opravdu dobrých scén (let saněmi nad Londýnem). A kvalitní vánoční podívanou. Jen za ty věci, o kterých jsem psal výš to bude o tu jednu vánoční hvězdu méně.

Byl to zajímavý seriál, jako malý jsem se na něj občas díval. Dlouho jsem si nemohl vzpomenout jak se jmenoval a když jsem se konečně dostal k hodnocení zeptal jsem se sám sebe: Bylo to tak dobré? Odpověď zní "Ne" Vzpomněl jsem si na to jak jsem chtěl dětem radit co si přát ale i na to, že mě to zas tolik nevzalo......I když nějaké to kouzlo tam bylo za 3*

Úchvatný, hravý, nápaditý, krásný film. Audrey Tatou ve své životní roli. Já nevím co k tomu napsat víc takové filmy v dnešní době chybí a měly by se vrátit. PS: Tenhle film jsem viděl v autobuse při návratu z Paříže a po jeho skončení jsem chtěl vzít řidiči volant a okamžitě se vrátit.

Nevím co je na zrovna této epizodě tak skvělé. Pro mě je to jedna z těch nejslabších. Poirot řeší vraždu, která se ještě nestala, to by mohlo být dobré, jenže tady to moc nevyšlo. Stačí jeden pohled na fotku a rázem máme celý případ, uznávám, že Hercule je génius, ale tohle mi přišlo poněkud přepísklé. Co tento díl kazí nejvíc je absence nějaké atmosféry nebo napětí. Mně ten případ nezajímal a hned mi bylo jasné, kdo je viník. Vyšetřování je taky nijaké. Poirot sice pokaždé chodí všude možně a nakonec nám řekne co viděl a jak na to přišel jenže zde to chození neskutečně otravovalo a já jenom čekal, kdy už se konečně něco stane a ono nic. I postavy mi byly nesympatické (a jestli ta ženská byla modelka tak já jsem motor od kombajnu) největší smůlou bylo, že toto postihlo i samotného detektiva. Já nevím možná mu ta vosa něco provedla, že tady nesršel tím svým šarmem, prostě jen chodil a ptal se (to samozřejmě platilo pouze u vyšetřování). Pozitiva se ale dají nalézt vždy! I přes tragickou zápletku se mi velmi líbil ten hořký, smutný konec a co nelze této epizodě upřít je humor. Ano humor toho tu bylo více než dost ("Mé tělo je v naprostém pořádku" A podobné vtípky.) To ovšem nestačilo, a tak musím dát ostudné 3* protože méně by u Hercula byla urážka.

Mně se tento film velmi líbil. Nemohu to sice srovnat s Ustinovem, ale to mi ani nevadí. Smrt na Nilu dokazuje, že Poirot dokáže mít úchvatnou atmosféru bez toho, aby musela být temná. Romantická plavba lodí, dvojice manželů, kde jsem skutečně nevěřil, že on by si jí vzal pro něco jiného než pro peníze. Jejich stalkerka je taky velmi dobrá, kleptomanka, alkoholička, maminčin mazánek, filosof komunista, rakouský doktor a ještě další. To je pestrá směsice hlavních a vedlejších postav, jimž zákonitě vévodí Poirot bezkonkurenčně zahraný Suchetem (ostatně jako vždy). Ale tady to není pouze Poirot, kdo to svým charismatem táhne! Tady je každá postava zajímavá, má svůj úžasný charakter, všichni jsou špičkově zahraní. Je na co se dívat. A já jsem v jednu chvíli tam opravdu chtěl být s nimi, snad i s tím, že by mě také vyslýchali. Téhle Poirotovce nemám co vytknout.

Chcete se na něco nenáročného kouknout, ale máte moc velké IQ nebo málo estrogenu abyste se koukali na Ordinaci a podobné. Tahle komedie je pro vás. Jak se sympaťák Chris Rock do Bílého domu dotal. Čeká na Vás pár lepších vtipů a předvídatelný konec. Prostě průměrná americká komedie.

Velmi příjemný a neagresivní film. Herci hrají dobře (ústřední dvojice Duvall, Caine přinejmenším výborně), scénář krásně nasládlý a při historkách těch dvou dědů si přejete, aby to byli alespoň na chvíli Vaši dědové. Konec je sice trochu sentimentální, ale to tomuto filmu nakonec vůbec neškodí. Příjemné i na více shlédnutí.

Moffat pletl, pletl dlouho a upletl příběh co se jen tak nevidí. Jenže přes všechen svůj um a důslednost se do toho nakonec zamotal a když viděl, že to musí rozmotat tak napsal Time of the Doctor. Mno rozpletl to tak dobře, že se až divím jak to mohl vůbec motat tak dlouho. Celý děj vysvětlit v jedné větě, to je úžasné i straštlivé. Udělat z nepřítele, který vás trápí tři sezóny najednou docela kamarády je geniální a nečekané. Inu Doktorův návrat na místo, kde má zemřít je jasný a nutný. To co se tam ovšem stane je dokonalá klička, Steve nevěděl jak to udělat epické, tak nechal všechny se porvat. Co se mi líbilo a co mě dostalo bylo Doktorovo postupné umírání, nechat Doktora stárnout a nakonec ho hodit Dalekům. My samozřejmě víme, že neumře, že se jen změní ale jak když už je poslední. Řešení této otázky si Moffat nemohl odpustit a vyřešil jí chytře. Dal Doktorovi takovou regenerační scénu, že všem spadla pusa. Tedy na mě moc megalomanské. Nejlepší je vlastně samotná poslední scéna, kdy vás Smith prostě dojme ať chcete nebo ne. A nástup Capaldiho je nejlepší nástup Doktora, co jsem kdy viděl. Smithova éra skončila dobře a epicky, i když od toho konce jsme všichni čekali víc. Moffat dokončil vše co začal. Nyní se může jen čekat s čím nás zase překvapí.

Očekávaný a opěvovaný Day of the Doctor pro mě nebyl tím čím asi pro spoustu skalních fandů. Potenciál byl velký.. co velký, byl obrovský a Moffat se s tím popral zdařile ale mohl zdařileji. Časová válka, tři Doktoři, Dalekové, to je něco co přímo nutí k tomu pustit si to. ALE! Tři Doktoři jsou spíš na okrasu, ve skutečnosti využili pořádně jen toho současného a Hurt s Tennantem tam jsou kvůli příběhu (Hurt) a kvůli tomu, že je to výročí (Tennant). A co ty Zygoni? Sice populární nepřátelé připomínající staré série, ale mohli by se dohodnout s Daleky, kdo, že je nepřítel. Co mi vadilo asi nejvíc byla Alžběta. Nevadil mi Gogh kreslící vybuchující TARDIS ani Churchil jako Říman, ale tady to bylo jen na pěst a k vzteku. Proč tam ta ženská lezla, když její čas mohli využít pro Tennanta nebo něco podobně dobrého? V 7. sérii nám nandali něco o Doktorově strašném činu, a tady se nic neděje. Vlastně veškerý děj tak nějak směřuje přes všechno možné k tomu aby si páni Doktoři stoupli k velkému červenému tlačítku a mi zjistili, že je to zase všechno jinak. Uff to jsem byl nějak moc kritický. Musím uznat, že Moffat to sice mohl vymyslet lépe, ale nikdy mu nemohu vyčítat, jak skvěle zvládnul speciál pro všechny. Ano zkuste si napsat něco čím zaujmete fanoušky padesátiletého seriálu. A konec konců člověk vždy rád vidí staré tváře s těmi novými a tento speciál je pořád jeden z těch nejlepších. I když mohl být o hvězdičku lepší.