Alex

režie Marco Risi nar. 4.6.1951

Od Tykwera jsem čekal víc... Natažená stopáž, pomalu se odvíjející předvídatelný děj. Původně jsem chtěl dát * , ale líbily se mi ty několikaobrazové předěly na plátně, které občas posunuly děj o něco kupředu a hudba. Takže celkově za 2.

Hodnotil bych to nejspíše jako punkovou provokaci. Je to sice film o filmu, ale neřeší se tu žádné závažné problémy s natáčením. Z uváděného "množství nesimulovaných sexuálních aktů" mi utkvěly jen dva... Jednu hvězdu dávám spíše za hudbu než za film :-(

Nádherný film o lásce ve třech generacích (dospívání, dospělost a stáří), časových rovinách (začátek, konec první poloviny a 70.léta minulého století), prostředí ( rodinná vila daleko od "civilizace", staré venkovské stavení - taky na samotě a město) a o různých způsobech způsobech lásky typickými pro určitý věk. Jednotlivé příběhy se odvíjejí souběžně přerušované jen filmovým střihem. Nedá se říct, který z těch příběhů je silnější - film působí kupodivu jako kompaktní celek. Výkony protagonistů umocňuje skvělá kamera a nádherná hudba. Viděno na LFŠ 2014

Viděno na LFŠ 2014 s hudebním doprovodem dvou muzikantů ze skupiny Bratři Orfové. Hluboký zážitek. Film je sice pomalý ale stopáž je únosná na dobu vzniku děj postupuje dost rychle. Je to romantika s kriminální zápletkou a nádhernou Gretou Garbo.

Poetická komedie, odehrávající se na nezkaženém venkově, kde platí dané slovo a i vězni mají určitou svobodu. ( Které nijak nezneužívají.) Protiválečné poselství z filmu nijak prvoplánově netrčí, ale je zcela jasné. Humorných situací si divák užije vrchovatě, ale je to humor jemný, který vás přinutí spíš jen k pousmání.

Jistěže to není nic pro milovníky akčních filmů... Film plyne pomalu a ukazuje "jen" všednodennost jedné dočasně neúplné rodiny. Výkony všech aktérů jsou natolik uvěřitelné, že působí dojmem dokumentu. Ale čirý dokument to není, nikdo nám neobjasňuje důvody zobrazovaných dějů. Klasický filmový příběh to však taky není - děj jako takový tu vlastně není ani důležitý. Je to možná takový "ženský" film. Zobrazuje pevné citové pouto ženy k otci svých dětí.

Přiznám se, že mi trvalo dlouho, než jsem se odhodlal film shlédnout. Přece jen lesbická tématika spojená s hyperrealistickými výkony hlavních hrdinek a šokující otevřenost sexuálních scén - jak se psalo v kritikách - ve mně budily obavy. Moje chyba ! Že já jsem ty kritiky vůbec četl ! Film na mne působil dojmem časosběrného dokumentu, kde nic není hrané - jen snímané nějakou skrytou kamerou. Bylo to pár let života Adele zobrazených se vším všudy, bez zbytečných vysvětlujících slov či obrazů, bez souvislosti s časem a místem odehrávajícího se děje. Jakoby po několikaletém natáčení režisér vystřihl z filmu jejího života vše nepodstatné a zbyla tříhodinová zkratka, která se už nedá zkrátit ani o minutu. Naprosto dokonalé.

Perfektní ! Myslím, že slova obdivu jsou po přečtení předchozích komentářů už zbytečná... Snad jen to, že nechápu, jak mohl takový úžasný film zapadnout ! Kdybych si nepřečetl knihu Emila Hakla "Skutečná událost", kde je o tomto filmu poměrně nevýrazná zmínka, asi by mne tato filmová UDÁLOST minula.

Tento problém s nedostatkem dárců a dlouhými čekajícími lhůtami na transplantaci je určitě komplikovaný. Morální odsouzení černého trhu s orgány je neoddiskutovatelné, ale vlastní trh s orgány (nějak úředně legalizovaný) už tak jasně nemorální není. Z filmu mi utkvěla v paměti nahraná scénka : Hořící dům, spousta čumilů a ve druhém patře dítě volající o pomoc. Přestože dole v davu běduje jeho zoufalá matka, nikomu se do plamenů nechce. Když matka vykřikne : "Dám tisíc dolarů tomu, kdo ho zachrání" , vyběhne z davu mladík s tím, že to zkusí. Vtom mu však zastoupí cestu úředník a řekne : "To nedovolím! To je vydírání! Dnes se pro peníze vrháte do plamenů a zítra byste byl schopen třeba prodat svou ledvinu!" Každý máme svou morálku, jiné je hodnocení dané problematiky z pohledu zdravého a určitě jiné bude z pohledu nemocného závislého na dialýze a čekající několik let na transplantaci...