Život Adèle

Ta Adele! Ona s prominutím jen žere, spí, sexuje nebo brečí (nebo to kombinuje), ale přesto s ní ty tři hodiny chcete strávit až do konce. Pasivitou a závislostí na druhých mi místy připomínala jistou Bellu a Život Adele bych tak nazval Stmíváním pro intelektuály. Jenže velmi dobře provedeným a nejspíš sebeuvědomělým. Ne, není to žádné terno, ale poctivý festivalový film, který zcela naplní očekávání, určitě jo. (18.12.2013)

Výborné. Sice to není zdaleka čistých pět hvězd a je to tak trochu hra na jistotu (zhruba první půlhodinu jsem se neustále děsil, že je to kopie Mezi zdmi), ale za výkony Seydoux a Exarchopoulos (nedá se říci, která je lepší), za práci s modrou a vůbec za tu celkovou čistotu a ohromující upřímnost, realističnost a odvahu - zejména v naturalistickém zobrazování tváří tak, jak ve skutečnosti vypadají...ale samozřejmě i za sexuální scény - si to Kechiche zaslouží. Není to absolutně strhující a geniální filmařské dílo, ale pedantsky vycizelovaný film, šlapající jako švýcarské hodinky ano. Vynikající vrcholnou scénu v kavárně si pustím asi ještě mnohokrát. ** update: s odstupem času dojem lehce zeslábl a film se jeví ve svém ryzím realismu docela ploše, chybí něco nedořečeného, otevřeného, vše je příliš jasné a jasně dané. (10.12.2013)

Filmový voyerismus budovaný rafinovanými prostředky. Ačkoliv poznáme Adele prakticky dokonale (a to psychicky i tělesně), nevcítíme se do ní. Divák je spíše zaujatým pozorovatelem. Zejména díky (možná až příliš) explicitním sexuálním scénám má film našlápnuto na kultovní status. Neskrývaná sexualita není hlavní devízou snímku, kterou je bezpochyby pečlivě konstruovaná realičnost. Tu podporuje specifické použití hudby. Ve filmu hraje pouze diegetická hudba (ať již živá nebo reprodukovaná), se kterou se autorsky pracuje. Často ji vnímáme dříve, než poznáme její zdroj (který není nikdy opomenut), místy se nelogicky mění její hlasitost. Zvláštní význam má hudební produkce pouličního muzikanta hrajícího na hang (zvláštní druh perkusí umožňující zahrát velkou škálu tónů na jednom nástroji). Skladba hraje ve dvou klíčových momentech filmu (možný spoiler): když Adele na přechodu poprvé střetne Emmu a posléze v samém závěru filmu snímku, kdy Adele odchází z vernisáže - tedy v okamžiku, kdy si uvědomí, že se musí posunout dál. V závěru je skladba nediegetická, čímž režisér porušil pečlivě budovaný koncept, což je jenom důkaz důležitosti této skladby pro celý film. (17.11.2013)

najčastejšie činnosti, ktoré adéle v tomto filme robí: 1) plače 2) "žerie" 3) má sex (sama so sebou, ženou, mužom) 4) tancuje 5) učí deti - a popri tom sa rozpráva o literatúre, výtvarnom umení, filozofii... nie je to depka, ale ani nič veselé, nie je to ťažký art ale ani extra divácky film, je to taká francúzska festivalová coming of age dráma so silným hereckým výkonom mladej adéle; (19.10.2014)

Astenický film, který je možná až příliš sterilní a bez emocí. Některé pasáže jsou rapsodií svobody, některé intelektuálním manifestem, jiné šovinisticky kulturní a mnohé jsou jen prostě nudné. Ten vřící galimatyáš bych dokázala strávit, ale nazývání pornografických scén artem nepřekousnu. Mám ráda filmy, které se nemusí snižovat k explicitnímu vyjádření. Na filmu je krásné, když ponechá práci i divákově fantazii. (12.04.2014)