Život Adèle

Opravdový, vážný, uvěřitelný, erotický, ale DLOUHÝ. Líbila se mi Adele (myslm herecky, připadala mi jako takový mix Ellen Page a té holky z Fucking Amal), všechno jsem jí věřil, věkově vždy seděla, erotický scény jsem holkám taky věřil. Ale celý to bylo moc roztahaný. Ne, že bych chtěl film přetáčet, poutavý byl, ale délka mu ubírala na působivosti, nota bene, když chyběla doprovodná hudba. A nějak nevím, co si z něj mám odnést. # [viděno: monitor, 5.1] (17.02.2014)

Pamatuju si, jak po filmovém festivalu v Cannes v roce 2013 tento film doslova ovládl zprávy, internet, nebylo před ním úniku. Všude jste mohli číst, jak je film kontroverzní, dlouhý, francouzský a co já vím co ještě… Proto jsem se tohoto filmu docela bál, speciálně té délky. Nakonec musím říct, že to uplynulo mnohem rychleji, než jsem si myslel, přesto mám jednu výtku, která v mých očích tento jinak opravdu povedený film trošku sráží. Ze zajímavostí se dozvíte, že bylo natočeno přes 800 (!) hodin záznamu. A tomu věřím, protože v některých místech mi přišlo, že film měl být o něco delší, že tam chyběly určité scény. Např. na začátku filmu vidíme rodiče od obou dívek, jedna je hrdá lesbička, takže ji její rodina má ráda, podporuje ji atd., jenže ta druhá jim to zatajila. A to je vše, co se vlastně o nich dozvíme, i když poté sledujeme, jak spolu dvě slečny už nějaký ten pátek bydlí. Nikdy se k těm druhým rodičům nevrátíme, nedozvíme se, jestli jim to řekla a jak na to reagovali. Tohle mi přijde trochu zvláštní rozhodnutí, když se snažíte udělat film o tomto tématu. A pamatuji si, že i pár dalších scén, které mohly mít větší dopad na příběh tak nějak "vyšuměly". Holt 800 hodin je 800 hodin a zkrátka stříhat se musí, ale je škoda, že to občas ublíží filmu a příběh tak vypadá nekonzistentní. Kromě této věci ale nemám, co bych vytkl. Je to dlouhý film, ale pěkný a citlivě natočený. 80 %. (29.07.2014)

Hodně kontaktní film. Život Adele komplexně zachycujíce několik vývojových fází života dívky, která se mění v ženu. Kechiche by mohl ukázat jenom příčinu, následek a důsledek. Více ho ale zajímá proces, průběh samotné proměny, a jeho trvání. Délka je jedním z mnoha nástrojů, které režisér využívá ke zrušení bariéry mezi titulní hrdinkou a divákem. ___ Dobrých osmdesát procent dialogů (a tudíž i celého filmu) je řešeno detaily tváří. Tradičně vystavené dialogové scény nás neustále ubezpečují, že realita pokračuje mimo rám obrazu. Zde naopak vzniká dojem uzavřenosti do malého prostoru, víceméně vymezeného jenom těly herců. Ignorování okolního prostředí zesiluje sepětí s postavami, jejichž intimní zónou je limitováno, co uvidíme a uslyšíme. Oddálení kamery od figury na konci dialogu pak působí jako osvobozující vykročení z vnitřního vesmíru mezilidských vztahů do okolního světa. Svou roli také sehrává, zda je komunikace postav, jedno zda verbální či nonverbální (mezi kterou bychom mohli zařadit také sex), zprostředkována technikou záběru/protizáběru, anebo švenkováním kamery. Jakkoli náhodně působí, je forma neustále pod kontrolou režiséra, plně podřízena procesu tělesného a duševního sbližování a oddalování postav. ___ Ve více významech dochází k překročení hranice během erotických scén (láska a sex, skutečnost a předstírání), ze kterých každá má své opodstatnění (například ostrý kontrast momentu extrémní intimity s následující scénou rodinné oslavy narozenin, která vyžaduje mnohem více přetvářky). Explicitnost erotických scén vyvolává oprávněná podezření z voyerismu tyranského režiséra (kterého obě herečky označily za génia, s nímž však již vícekrát nechtějí spolupracovat), jejich nadstandardní délka je ale zároveň nejkrajnějším vyjádřením neochoty filmu při komunikaci s divákem cokoli předstírat. Ne náhodou Život Adele limity upřímnosti reprezentace (ať ve filmu nebo v jiných uměních) řeší také v dialozích, jež nikdy neupadnou do kavárenského blábolení, kterým by tvůrce pouze dokazoval svou intelektuální potenci. Odkazy, z těch filmových například Pabstova Pandořina skřínka, smysluplně doplňují hlavní motivy vyprávění a současně nám pomáhají pochopit postavy mimo vztahový rámec. ___ Neznám mnoho filmů, které by dokázaly jít takhle hluboko a s takovou fyzickou naléhavostí pod kůži hlavní postavy. Sousloví „být v cizí kůži“ bylo v mém případě naplněno s nebývalou intenzitou. Rád jsem po třech hodinách opět začal žít vlastní život, ale mé pouto s Adele se závěrečnými titulky rozhodně nezaniklo. 85% Zajímavé komentáře: JFL, Traffic, Havenohome, mcb (25.11.2013)

Čím to je, že na začátku je Adèle Exarchopoulos ošklivá a na konci si budete na internetu hledat její fotky a ukládat její profilovou stránku na nudography mezi své záložky - co kdyby se objevil další nahatý film. Tři hodiny jsou moc a chvílemi se opravdu děje velmi málo. Čím je Adèle i její charakter postupně hezčí, tím ošklivější se stává Léa Seydoux (ačkoliv ve skutečnosti je to docela kočka). A k těm tolikrát zmiňovaným scénám - wau, to byl dost mazec a jakkoliv kolega castor vzývá poselství, já v tom viděl především velké vzrušení. To stejný scéna v restauraci s prsty. Divně působily jen dlouhé posuny, několik minut sledujete nepřerušenou scénu, střih, a jsme o rok dva dál.. (20.06.2015)

Ou man, ten scénář je tak uhozenej, jako většina těchto filmů a soudobá duhová komunita (bez pardónu). Bullshit střídá ještě větší teatrálnost, ba dokonce je všem "neznalcům" zbytečně předložen dlouhý milostný akt. Zůstala jsem nad tím zaraženě viset a vůbec nad celou tou pubertální zápletkou. Jedno velké WTF a to jsem prosím lesba. (14.12.2013)