Život Adèle

Asi nebude veľa chlapov, ktorí by sa do Adele nezaľúbili, naozaj veľmi sympatické dievča. Prežívame s ňou bežný život od A po Z. Adele sa napchápa, rozpráva, číta, varí, sexuje...Už keď sme pri tom, sexuálne scény sú veľmi odvážne, také tu už boli, ale tak dlhé?? Keď to nazveme pornom, nebudeme ďaleko od pravdy. Adele je pekná ok, ale určite nepotrebujem vidieť tak detailné a už vôbec nie tak dlhé scény. Pomôže to filmu, príbehu?, určite nie. Pomôže to šokovať divákov, návštevnosti, klebetám, určite áno, tak to tam dajme. V zaujímavostiach čítam, že natáčanie sex. scény trvalo 10 dní...To klobúk dole pred herečkami,že sa tak dlho nechali vodiť za nos a neviem, či režisér nebol úchyl a naťahoval to čo to šlo. Film bol celkom fajn, herecké výkony, precítené, civilné, no ako som písal, menej je niekedy viac. 3 hodinový film s 20 minútami sexi scén. Teraz už viem, že film by som skrátil min. o 18-19 minút... 80%. (19.02.2024)

najčastejšie činnosti, ktoré adéle v tomto filme robí: 1) plače 2) "žerie" 3) má sex (sama so sebou, ženou, mužom) 4) tancuje 5) učí deti - a popri tom sa rozpráva o literatúre, výtvarnom umení, filozofii... nie je to depka, ale ani nič veselé, nie je to ťažký art ale ani extra divácky film, je to taká francúzska festivalová coming of age dráma so silným hereckým výkonom mladej adéle; (19.10.2014)

Realisticky vykreslený vztah dvou méně či více tápajících duší, který urval vítězství na posledním ročníku mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Stačí jedno otočení hlavy a jeden pohled na modré vrabčí hnízdo, který protočí směr sexuálního probuzení mladé francouzské studentky. La Vie d'Adèle je ideálním příkladem toho, že když se k látce přistupuje s citem, i mnohokrát viděný příběh nabídne emociálně tepající dílo. Intimní realismus, zakořeněný konzervatismus a zobrazování jinakosti v plné „nahotě“. Přerod dívky v ženu hledající vlastní identitu sice vezme tři hodinky života, litovat však nebudete. Vzplanutí mezi sofistikovanou umělkyní a na první pohled obyčejnou studentkou nabízí silné poselství těm, kteří v něm neuvidí pouze explicitnost sexuálních scén. Ostatně tvůrci nám to neusnadňují ani v případě běžných dialogových scén, kdy si kamera ani náhodou nedrží odstup, lpí na velkých detailech i dlouhých sekvencích bez střihu. A mladistvou krásu záměrně plácá přes prsty. Hlavní hrdinku tak sledujeme, jak nevábně spí s otevřenou pusou, jak jí neustále něco teče z nosu, jak se jí na tvář lepí prameny vlasů, jak se cpe špagetami. Ale je to nesmírně obyčejné, civilní, nepřikrášlené, přirozené. Stejně jako přirozeně působí na plátně homosexuální vztah. Se všemi vrcholy i pády. 80% (07.02.2014)

Malokedy v poslednom case hovorim v spojitosti s nejakym filmom slovo "dokonalost", ale tento film si to zasluhuje. Ovsem plati to pre verziu, ktora bola v Cannes a potom u nas na Art Filme. Netusim, aka bude zostrihana verzia, ktora pojde do distribucie (Kechiche uz v minulosti bol prinuteny strihat svoe filmy a zatial vzdy islo iba o par minut), ale neviem si predstavit, ze bude lepsia ako ta verzia z "Cannes". Ustredne predstavitelky to zahrali maximalne presvedcivo, dokonca az uhrancivo - smial, citil a aj plakal som s nimi. Ich vasen a laska je prezentovana na platne s takymi silnymi emociami, ze citit z toho nefalsovanost, uprimnost ba priam skutocny zivot (i ked skutocnost je prave opacna). (26.06.2013)

Pocit hmatatelné reality a komplexního nahlédnutí do života Adele navozuje Kechiche téměř všudypřítomnými detailními záběry na tváře hereček, které samy o sobě dokáží zachytit i ty nejsubtilnější emoce a pohnutky - hlavně díky tomu dokáže tříhodinový dialogový film udržet pozornost a navodit iluzi skutečného vztahu mezi Adele a Emmou, i když příběh žádným zásadním způsobem nevybočuje z klasické dějové struktury. Právě onen důraz na intimitu danou atypickým záběrováním, díky níž diváci až perverzně nahlížejí do životní epizody jedné dívky/ženy, je zcela zásadním ozvláštněním jinak velmi předvídatelně plynoucího festivalového filmu. Kapitolou samou o sobě jsou i explicitiní sexuální scény, které narušují zažitou představu o tom, co je na plátně ještě zobrazitelné a jakou to má funkci. Tyto momenty (stejně jako mnoho dalších) však nejsou nositeli dějových informací, ale spíše slouží k co nejvěrnějšímu zachycení dané atmosféry, pocitů a emocí hlavních představitelek. Čemuž přidávají dokonce i zdánlivě nesouvisející scény mimo ústřední vztahovou linii (protestování v ulicích, výuka ve škole...), v nichž se zásadním sjednocovacím motivem stává mimo jiné i vyznamotvorná hudební složka a práce s modrou barvou (odtud originální název komiksové předlohy). Z Životu Adele tak nakonec zůstanou pouze silné pocity a vědomí dvou téměř geniálních výkonů hereček, jejichž nejvypjatější scény vždy dosáhnout požadovaného emocionálního účinku na diváka, než samotný příběh, jehož odvyprávění by klidně zabralo polovinu času. Stále je to ale film, který by neměl uniknout pozornosti, jelikož dokáže být v některých momentech opojným i devastujícím zároveň - a to samozřejmě v nesmírně pohlcujícím slova smyslu, v němž dění na plátně na chvíli vypadá jako skutečný život. P.S.: Adèle Exarchopoulos je objev. (23.11.2013)