KRYSIOPICE

Některé momenty jsou geniální a nadčasové, ale celkově má film na dnešní dobu příliš pomalé tempo vyprávění, škoda.

Dnes už americká klasika, na můj vkus trochu moc kýčovité, přeslazené, ale když to tak Amicí mají rádi je to jejich věc.

Druhá řada pořád drží laťku dost vysoko a stalé je napínavá, ale už né tak dobrá jako první. Občas se tu sem tam vyskytne nějaká logická chybka, ale je to jenom seriál takže cajk.

Velice napínavý seriál, výborné herecké obsazení především Ed Harris a Anthony Hopkins a dobrá hudba. Oceňuju že má West world kvalitně postavený děj a není tady výplňová vata v podobě velmi křehkých vztahů jak tomu bylo třeba v Lost nebo Walking dead.

Originální film se zajímavými prostřihy z jedne scény do druhé, ale jinak mě to moc nzaujal.

Animák jako medium snese obecně mnohem více, kdyby tenhle scénář natočili jako hraný film vznikla by asi taková sračka jako Zloděj životů. Z příběhové linky jsem nebyl tak nějak úplně odvázaný, ale dalo se to zkousnout kvůli dobré režiji Satošiho Kona a jeho mistrné práce se střihem, která se naplno projeví ve fimu Paprika.

Pro mě velké zklamání, protože jsem čekal že se film poveze na podobné vlně jako Cosmatosova prvotina Beyond the black rainbow. Místo toho jsem se dočkal příšerně dlouhého, ukecaného rádoby 80-kového splatteru s barevnými filtry, které se tady naprosto minuly účinkem. Hudba je nezajímavá, Cage zase děla ty svoje trpitelské xichty a celkově je to prázdný.

Knížku jsem nečetl, tak bohužel nemůžu posoudit na kolik je seriál věrný předloze. Co ale můžu posoudit je provedení, které je neuvěřitelně amatérské.

Ve srovnaní s posledníma štědrovečerníma pohádkama to nebylo tak zlé. Příběh sám o sobě asi nebyl špatným měl aspoň zápletku. O obsazených hercích nepochybuju vím, že dovedou hrát dobře, ale bylo to celé takové toporné asi režií... celkově slabší průměr.

Piknik na hanging rock je překvapivě vrstevnatý film, který na poprvé nemusí sednout každému, ale s odstupem času ho řadím k těm lepším fimům které vznikly a právem si zaslouží být asi nejlepším australským filmem. Weir je genialni filmař a podařilo se mu vytvořit film s neopakovatelnou atmosférou, kterou dotváří užasná hudba Gheorgha Zamfira. Film se tváří jako adaptace skutečné události. Na první pohled je film trochu poeticky trochu misteriozní trochu dramatický a skončí neurčitě, takže si z něho asi leckdo odnese rozpačitý dojem a přemýšlí co to mělo být. Pozorný divák si všimne, že film je postavený na kontrastech, Jedním je o kontrast mezi vyšší britskou třídou a nižší třídou australských osadníků, na kontrastu mezi chaotickou australskou divočinou a zkrocenou organiozovanou krajinou sídel. Kontrast mezi striktím světem společenských norem a volností. Dalším vyznamným prvkem ve filmu je čas, ohraničený a plynoucí ve stejném rytmu a okamžík mimo čas. Příbeh filmu se odehrává na pozadí konce britského impéria a vzniku samostatné austrálie a právě o tomto okamžiku film je o konci jedné ery a vzniku druhé, o tom steží postřehnutelném bodě kdy se něco mění, něco končí a něco vzniká. Nezáleží na tom jestli ty holky nakonec sežrala skala, nekde se ztratili nebo se proměnily ve zvířátka, duležitý je pocit z filmu je to o místě, které překračuje čas, prostor a lidské chápaní.