Recenze (9)
Kvílení (2010)
Mohl to být docela slušný film, nebýt těch nepovedených, nesourodých a otravných animací, které raději přeskočíte...
Medianeras (2011)
Vaše spřízněná duše nebo životní láska, kterou hledáte, může být hned vedle vás a vy to třeba nikdy nezjistíte, protože žijete v tak odcizené a nemocné společnosti, že vaše chuť žít klesá na minimum, uzavíráte se a virtuální realita se pro vás stává zadostiučiněním. Zdi velkoměsta, které vás separují od okolní přírody, utváří možná ještě bytelnější zdi ve vašich duších neschopných milovat.
V nitru Llewyna Davise (2013)
Vcelku zklamání. Film má slibný začátek, první polovina příjemně ubíhá a vy se bavíte. Najednou ale jakoby se čas zastaví (konkrétně když se Llewyn vydává na cestu do Chicaga). Když se potom zmateně podíváte na zbývající čas a zjistíte, že film už se pomalu schyluje ke konci, nejspíš budete mít nechápavý výraz, protože se vlastně nic většího nestalo a ani nestane. Zkrátka máte pocit, že jste pořád někde na začátku a film se teprve rozjíždí… Nicméně snímek se vám odvděčí alespoň důvěryhodnými kostýmy, prostředím a vůbec příjemným vizuálem, dále také dobrými herci a hudbou. Co se ovšem příběhu týče, je to na Coeny slabota bez větší pointy.
Salad Fingers (2004) (seriál)
Sugestivní psychadelická podíváná, kde se absurdita mísí se snovostí, a deprese stírá s vtipem. Salad fingers je velmi jiný seriál, který nejde s davem a rozhodně se nezavděčí každému. Své "zvrácené" duše si ale najde. David Firth to zkrátka umí pěkně po svém!
Basquiat (1996)
Příběh o Panu malíři natočený Panem malířem. Těžko říct, jestli mám radši Schnabelovi obrazy, nebo filmy… Obojí mu totiž jde skvěle!
Ona (2013)
Úžasný herecký výkon Joaquina Phoenixe + překrásný sametový hlas Scarlett Johansson = neuvěřitelný (nejen filmový) zážitek…
Půlnoční polibek (2007)
Půlnoční polibek zklamal moje očekávání. Film se chvíli tvářil jako drama ze života, chvíli zase jako nezávislá komedie. Netvrdím, že takové symbiózy nelze dosáhnout, bohužel u tohoto snímku se to příliš nepodařilo a tak příběh působí místy až křečovitě. To navíc podtrhují slabé herecké výkony (vyjma hlavního hrdiny, jehož bych jako jediného vyzdvihnul) a nesympatická, nezajímavá herečka. Škoda.
Letní příběh (1996)
Pro mě první Rohmerův film, který mi v letních dnech krásně sedl. V porovnání s jeho dalšími zatím nejvíce, nejspíš snad proto, že v Letním příběhu se toho děje o něco více, než je u Rohmera zvykem. Přesto se toho neděje příliš. Jenže ono ani nemusí! To hlavní probíhá v samotných postavách, ve slovech a v celkové atmosféře. Film je natočen velmi citlivě a realisticky a snadno se do něj vžijete, především pak do přemýšlivého, nerozhodného a přesto sympatického hlavního hrdiny.
Babel (2006)
Emocí je tu až, až! A. González Iñárritu mě prostě baví, dokázal natočit další kauzálně a nepředpovídatelně propletený příběh, který od začátku napjatě graduje. Pravda, ne každý z příběhů byl tolik silný, ovšem jako celek Babel vyniká jako působivý a originální film, nemluvě o skvělých hereckých výkonech.