majky19

Ačkoliv jsem neměl od tohoto filmu příliš velká očekávání, musím říct, že jsem byl příjemně překvapen. Tématika Mumie již byla zpracována několikrát a ne vždycky jsou remaky původních filmů ku prospěchu. V každém případě to není žádná nudná podívaná a už vůbec ne propadák, ve snímku se vyskytuje celá řada vtipných scén a na své si přijdou i fanynky největších hvězd amerického Hollywoodu, protože ve snímku se kromě Toma Cruise v hl. roli objevuje i Russell Crowe v roli dr. Jekylla. Je jasné, že v dnešní době mají filmaři k dispozici úplně jiné možnosti a technologie, které mohou při realizaci svých filmů využíít, než jak tomu bylo před dvaceti lety, kdy vznikala trilogie o Mumii s Brandenem Fraserem a Rachel Weisz v hl. rolích. Nicméně jak jsem již avizoval v úvodu, myslím si, že těch remaků už v celé řadě filmů bylo dostatek a tvůrci by měli přijít už s něčím novým. Podle mého názoru v tomto směru stará dobrá klasika vítězí nad remaky a je čas přijít s něčím jiným. Uvidíme, čeho se v dohledné době dočkáme. Každopádně úplně zlé to nebylo a já hodnotím tento snímek třemi hvězdami.

Samozřejmě co Čech, to názor, ale já bych zde zase tak kritický nebyl. Podle mého názoru jsme viděli velmi dobrý televizní film a určitě patří k tomu lepšímu, co česká produkce nabízí. Snímek na mě zanechal velmi silný dojem a ať se nám to líbí nebo ne, je to podstatná část naší historie, ať již byla jakákoliv. Domnívám se, že je velmi dobře, že takové filmy vznikají, protože lidé velmi často zapomínají, nebo možná ani nechtějí vědět, co se u nás vlastně dělo a film pro ně může být nenásilnou variantou, jak se alespoň něco málo dozvědět. Herecké výkony byly velmi dobré, Jan Novotný ztvárnil hlavní postavu Otakara Švece velmi dobře a zdatně mu ve filmu sekundoval i "český Belmondo" Martin Kraus. Film obsahuje i několik velmi silných momentů, kdy divákovi doslova běhá mráz po zádech, zejména pak scény obou sebevražd manželů Švecových. V plné nahotě je zde zobrazena i hloupost českých bolševiků, kteří do všeho mluvili a ničemu nerozuměli a dále pak samozřejmě strach a nejistota, kterou lidé v 50. letech museli prožívat. Je až s podivem, co nenormální doba mohla udělat z normálních lidí. Velmi také oceňuji významné historické milníky, které byly ve filmu zobrazeny např. smrt obou krutovládců Stalina a Gottwalda, měnová reforma, která připravila občany prakticky o všechny peníze, které měli, v nepatrné míře i proces s Miladou Horákovou, až po určité uvolnění politické atmosféry v SSSR za vlády Nikity Chruščova. Na závěr bych řekl snad jedinou větu. Každá doba nese to svoje, má své kladné i záporné stránky a nikdy za jakéhokoliv režimu nebudou spokojeni všichni.

Jedním slovem BRAVO. Ačkoliv se domnívám, že v roce 2016 vznikla široká škála vynikajících českých nebo koprodukčních snímků - Anthropoid, Já, Olga Hepnarová, nebo třeba Anděl Páně 2, Masaryk zcela určitě patřil k tomu lepšímu průměru. Nechci a ani nebudu hodnotit rozhodnutí ČFA, myslím si, že Čeští lvi mohli být rozděleni jinak a rovnoměrněji, ale nic to nemění na tom, že Masaryk si ve většině kategorií ocenění jistě zasloužil. Herecké výkony byly vynikajícící, Karel Roden v roli J. Masaryka nezklamal, i když si myslím, že zahrál i lepší role, Oldřich Kaiser coby Edvard Beneš byl rovněž výborný a Hanns Zischler jako doktor, který po celou část filmu Masarykovi zdatně sekunduje si myslím, že byl nejlepší postavou celého snímku. Ten si dle mého názoru zasloužil ocenění za vedlejší roli více než Oldřich Kaiser, ale toť jen můj osobní názor. Film má jen jednu zásadní chybu. A sice, jak již řekli někteří diskutující, že tvůrci na jeho počátku sdělují, že film je dle skutečných událostí. To není zcela pravda, v té větě má znít - "Film je (volně) inspirován skutečnými událostmi". Také ve snímku nacházíme drobné nuance, kdy T.G.Masaryk umírá, ale ne na zámku v Lánech, jak tomu skutečně bylo, ale na Pražském hradě. Zrovna tak projev prezidenta Beneše po Mnichovském diktátu není správný, protože kapitulační projev přednesl tehdejší předseda vlády arm. generál Jan Syrový. Ale to jsou jen drobnosti, nad kterými laik může mávnout rukou. Nyní k filmu samotnému. Děj se odehrává ve dvou časových liniích, přičemž v jedné se Janu Masarykovi promítají zásadní okamžiky historie nedávno minulé a druhá linie se nese cestou přítomnosti, kdy je Masaryk po většinu času hospitalizován v blázinci. Musím konstatovat, že ačkoliv mi úvod filmu přišel poměrně vlažný a obával jsem se, že to moc dobrý snímek asi nebude, moje mínění se otočilo v okamžiku, kdy na scému nastoupil Hanns Zischler. V tom okamžiku jsme mohli začít sledovat zásadní okamžiky strastiplné životní cesty Jana Masaryka. Podle mého soudu byly historické milníky ve filmu zobrazeny správně a srozumitelně, člověk, který má alespoň elementární znalosti historie by neměl mít s pochopením zásadních sdělení historických postav žádný problém. Snímek obsahuje i velmi silné emoční pasáže. Jednalo se zejména o úmrtí prezidenta osvoboditele T. G. Masaryka, okamžiky mobilisace a národní jednoty a samozřejmě okamžiky po Mnichovské zradě. Bylo úžasné, s jakým enthusiasmem a odhodláním českoslovenští občané mobilisaci přijali a jak moc chtěli svou republiku ubránit. Myslím si, že právě taková národní hrdost a jednota je nám už velmi dlouho cizí a kdyby se dnes stalo cokoliv, zachovali bychom zcela určitě lhostejný přístup. Je obrovská škoda, jakým způsobem se společnost proměnila v tom negativním světle slova smyslu. Velmi mě zklamal tehdejší přístup britského premiéra Nevilla Chamberlaina a britské diplomacie vůbec, které byl osud Československa přinejmenším lhostejný, že se zajímala jenom o své pohodlí a bezpečí a nebyla otevřena problémům, které se odehrávaly mimo její území. Je velmi dobře, že tyto filmy tvůrci točí, protože je neustále zapotřebí posilovat "Paměť národa", která v určitých případech lidské společnosti skomírá a nebo už vůbec není. Snímek se mi i přes určité námitky moc líbil, myslím si, že tento film dokáží řádně ocenit jen Češi, resp. Čechoslováci, protože je to důležitá etapa naší historie, která v plné nahotě ukázala tu pravou tvář historických osobností. Važme si toho, že žijeme v relativně poklidné době a přejme si, abychom si již nikdy nemuseli vytrpět chvíle, které prožívali naši pradědové a prabáby. Ani hodnoty jako jsou svoboda a demokracie nejsou zadarmo a je zapotřebí si je chránit a neustále za ně bojovat tak, jako naši předkové.

Bezpochyby velmi zajímavé a poučné zpracování zásadních milníků v životě Marie Terezie. Ačkoliv se nám může zdát toto historické obodobí relativně neznámé a docela vzdálené, v kontextu evropských dějin hrála Marie Terezie velmi důležitou roli. Díky sňatkům potomků M. T. získali Habsburkové v rámci Evropy velmi významné postavení a hráli na evropském kontinentě pomyslný prim. Nutno také podotknout, což ve filmu uvedeno nebylo, že Marie Terezie kromě již uvedené povinné školní docházky nebo reformy státní správy a armády měla na svědomí např. i číslování a označování domů. Dle mého názoru se jednalo o povedený projekt, avšak na tak krátkou stopáž filmu si myslím, že to bylo příliš přehlcené informacemi a že by si tato tématika možná zasloužila i dvoudílný film, přičemž všechna fakta by mohla být více rovnoměrně rozdělena.

Upřímně řečeno nevím, co si o tomto filmu mám myslet. Zdá se mi, že tomu chybělo zcela všechno a působilo to na mě velmi monotónně. Film se vydává za biografii, ale z mého pohledu to k tomu má velmi daleko.Je to spíš taková tragikomedie s prvky autobiografického portrétu. Nemyslím si však, že autobiografický snímek o polském umělci by měl být výhradně postaven na kolotoči rodinných tragédií - úmrtí a zakončený vraždou hlavního hrdiny. Každopádně úplný propadák to určitě nebyl a hodnotím tento snímek 2 hvězdami. Ta první je za retro exkurzi do socialistického Polska. Atmosféra byla velmi autentická a řada diváků středního či lehce staršího věku si určitě připomenula doby svého dětství/mládí. I zde by se ovšem jistě našly další možnosti, jakými se děj může ubírat. Mohl zde být zobrazen vývoj společenské a politické situace v Polsku v nové postkumunistické éře atp. Ta druhá hvězda je za volnou projekci v kině Scala, v Brně. Tímto bych chtěl organizátorům poděkovat. Upřímně bych na tento snímek po zjištění všech dostupných informací pravděpodobně nešel. Ale pro zpestření a např. i pro opakování polštiny to dobré jistě bylo a úplně tento snímek rozhodně nezatracuji.

Ačkoliv jsem viděl zatím jeden díl této trilogie, musím konstatovat, že mě tato série velice zaujala a že se jedná o velmi zdařilý projekt, který mapuje obdivuhodnou cestu jednoho z našich nejvýznamnějších Čechů. V první části sledujeme Masarykovu životní dráhu od jeho narození, přes studia až po období tzv. hilsneriády. Nicméně jednu výhradu k tomu přece jen mám. Přišlo mi, že se těch informací vyskytuje v jednom díle až příliš mnoho. Chvílemi to působilo docela přehuštěným dojmem a běžný divák se v tom penzu nových poznatků určitě mohl ztrácet. Já samozřejmě rozumím tomu, že tvůrci myslí. resp. snaží se zprostředkovat sebemenší detail, ale někdy to zacházení do přílišných podrobností může být spíše na škodu. Z tohoto pohledu bych radši sérii rozdělil na více dílů, třeba 6*30 min. a informace rovnoměrně rozdělil. Co se týče průvodce Zdeňka Mahlera, vůbec nepochybuji o jeho rozsáhlých znalostech historie, myslím si, že úlohy moderátora se zhostil velmi dobře, ale rovněž se mi v určitých fázích zdálo, že často opakuje stejná slova např. "jmenovitě". Jsem toho názoru, že tak vzdělaný člověk musí mít určitě bohatou slovní zásobu a čeština je tak krásný a rozmanitý jazyk, který nabízí širokou škálu možností, jak vyjádřit své myšlenky a dojmy.

Nadprůměrná epizoda, kterých v tomto seriálu bohužel k vidění až tak mnoho nebylo. To, že byl příběh natočen podle skutečných událostí mu ještě mnohem více přidává na intenzitě. Je až s podivem, co válka dokázala s lidmi udělat, a jakých zvěrstev se tito "lidé" dopouštěli na druhých v novém poválečném uspořádání. Je vskutku neuvěřitelné, kam až může nenávist člověka dovést a čeho všeho je vlastně schopen, když je zaslepen zlobou a touhou po pomstě.

Myslím si, že se jednalo o jednu z těch povedenějších epizod, avšak jak jsem již avizoval v předchozích dílech, tak opravdu to z mého pohledu není tak dobré jako když roli velitele hrál Karel Dobrý. Moc si nedovedu představit, že za první republiky mohli dělat velitele pátrací stanice takoví lidé, jako velitel Sova v podání Langmajera. Jeho postava po celou dobu jeho působení je prezentována velmi komicky až trapně a neumím si dobře vybavit, že by takový člověk mohl vést bezpečnostní instituci.

Film jsem viděl poprvé a musím říci, že mě velmi pozitivně překvapil. Tvůrci snímku velmi přesvědčivě převedli na filmové plátno příběh výjimečného hudebního skladatele Amadea Mozarta, který i přes své velmi výstřední a ne vždy úplně společenské chování stal významnou a uznávanou osobností v oblasti vážné hudby, která je uznávána již po několika staletí. Musím také vyzdvihnout, jak se tvůrcům podařilo vystihnout vlastnosti lidského charakteru, zejména potom lidskou závist a touhu po společenském uznání. Myslím si, že právě tento aspekt je velmi charakterický pro všechny snímky z dílny Miloše Formana a že je naprosto nenásilně a přitom důvěryhodně prezentován každému divákovi. Je jedním slovem úžasné to, jakým způsobem Miloš Forman obohatil nejen českou, ale především světovou kinematografii a jakých pronikavým úspěchů ve své tvorbě dosáhnul. Vynikající herecký výkon předvedl zejména F. Abraham, který ztvárnil roli Salieriho a představil svýma očima příběh významného hudebního kompozitora, jehož skladby lidé obdivovali, obdivují a obdivovat budou.

Ačkoliv to vždycky může být ještě lepší, musím říct, že tato epizoda se mi líbila zatím nejvíce ze všech, které jsme doposud mohli vidět a patří zcela určitě k tomu nejlepšímu, co tvůrci zatím nabídli. Svým způsobem se mohlo i trochu jednat o jeden z dílů Českého století, avšak jak již někteří avizovali, tak to působí dojmem, že komunistický převrat se uskutečnil mnohem dříve než v únoru 48. Každopádně jsou zde hezky vykresleny poválečné osudy hvězd stříbrného plátna, které byly mnohdy velmi rozličné. Zatímco jedni stanuli před lidovými soudy (Burian), druzí se dokázali rychle přizpůsobit a mít se dobře i v nové době (Marvan). Za hlavní tahouny celého seriálu považuji především Vladimíra Javorského, který ztvárnil Vlastu Buriana opravdu famózně a působil velmi autenticky. Tím druhým tahounem byl bezesporu Jaroslav Plesl v roli Miloše Havla, který opět ukázal, že patří k velmi talentovaným a kvalitním hercům, kteří nezískavají ceny České filnové a televizní akademie náhodou. Pevně věřím a moc bych si přál, aby i poslední epizoda byla minimálně tak dobrá jako tahle.