JimmyII

V Davidu Yatesovi našla sága HP důstojného porkačovatele ságy HP. Fénixův řád je po Vězni z Azkabanu nejlepším filmem série, má vyváženou, hutnou atmosféru a promyšlený scénář, který nedopouští tolik zkratkovitostí a nedovysvětlení, jako některé jiné díly - ačkoliv vzhledem k osmisetstránkové předloze musí také notně škrtat. Majstrštykem je temná nálada beznaděje, kdy se Harry cítí opuštěn a zrazen a na diváka to přímo sálá. Finální bitvy jsou pak natočeny epicky a temně, ale současně tak nějak realisticky krutě - viz Sirius Black. Výborný je navíc casting nových rolí - Imelda Staunton je opravdu iritující Dolores Umbridgeová.

Ohnivý pohár pokračuje v přerodu ságy HP z pohádky na temnou fantasy, který započal Cuarón v předchozím díle. A pokračuje důstojně, nebýt skvělého Vězně z Azkabanu, nebál bych se i s Ohnivým pohárem jít na pět hvězdiček. Nicméně je pravda, že filmu chvíli trvá, než chytne spád - začátek je trochu nejistý, rozehraje se příliš motivů a tudíž velmi zkratkovitě, aby stopáž nerostla až moc neúnosně. Nicméně od příjezdu do Bradavic příběh jede, úkoly poháru jsou skvěle natočené a finální comeback Voldemorta je nervydrásající.

Nepřekonatelný kult!

Na režisérskou sesli nastoupil Alfonso Cuarón a s ním přišlo nové, určující pojetí světa HP. Ano, i předloha byla jiná, temnější a dospělejší, ale Cuarón si dovolil změnit víc, než to. K obrazu svému, nutno dodat nádhernému, si přetvořil okolí Bradavic a další prostředí, a přidal preciznější, osobitější a filmařštější přístup. Konečně dokázal rozehrát i Radcliffa, k obsazení se navíc přidali výborně vybraní i hrající Thewlis a Oldman, který pokládají solidní základy pro Fénixův řád. Některé scény, jako třeba zastavení vlaku nebo cestování časem, jsou fantastické. Jen škoda, že první cesta do Prasinek nedostala víc prostoru. Celkově je to však konečně takový Harry Potter, jakého si čtenáři přáli! A Mozkomoři jsou badass. Howgh.

Mytologie světa HP se v druhém díle rozjíždí, s čímž přibývá temnější atmosféra, ale i spousta povedených detailů, postav, kreatur apod. Prohlubují se vztahy, Radcliffe se pomalu rozehrává a tříbí se charaktery postav a jejich vzájemné vztahy.

Jakkoliv je seznamování se s kouzelnickým světem (Příčná ulice, příjezd do bradavic, rozdělení do kolejí apod.) úžasné a půvabné, celý film se nese v opatrném, doslovném a rodinném duchu. Koneckonců to koresponduje s věkem hlavních hrdinů a vlastně i tehdejších diváků, nicméně ve světle některých pozdějších dílů je to uhlazené až příliš. Navíc triky jsou celkem odfláklé a Radcliffe se ještě nerozkoukal a hraje jako prkno. I tak je to v pořádku a jedná se o důstojný rozjezd série.

Bůh existuje a žije v Bruselu. A dělá si s lidmi, co chce. Stejně tak to se svým filmem dělá i Jaco van Dormael. Osciluje mezi artem a divácky otevřeným filmem, mezi černý humorem a crazy komedií, kýčem i sentimentem a mrazivou pravdou, mezi melancholií a ztřeštěností. A tenhle divoký mix ve výsledku trošku hapruje, i když je Zbrusu nový zákon pořád velmi dobrý film, jehož zhlédnutí je příjemné a přínosné. A to především pro výtečný námět, několik fantastických gagů i geniálních metascén (předčítání Hledání ztraceného času, Bůh v kostele pod křížem), precizní práci se zvukem a hudbou a především nádhernou kameru, kde skoro každý záběr obstojí jako samostatný obraz. Co ale ubírá filmu čtvrtou hvězdu, kterou jsem bezprostředně po projekci měl v plánu dát, je nedotažená finální verze scénáře a právě ona nerozhodnost, co za film vlastně tvůrci točí. Námět funguje, jednotlivé scény také, ale jejich propojení a katarze jsou příliš banální a líbivé, což si tak kvalitní film nezaslouží. I když, možná to poselství o lásce je krásné, ale my jsme na něj už moc cyničtí. Takže nakonec nadprůměr za 3 a ½.

Pročítám zdejší komentáře a žasnu nad přestřeleným hodnocením. Na druhou stranu musím objektivně uznat, že první díly mě také vtáhly a nešetřil jsem nadšením. Nicméně teď, po první řadě a několika dílech druhé, už hodnotit můžu a jsem zklamaný. Mám z HTGAWM pocit příšerně vyhajpovaného rádoby cool seriálu, který je však, když prokouknete tuhle slupku, šíleně pitomoučký a klišoidní, což v téhle kombinaci bohužel trochu uráží divákovu kombinaci. Scenáristické postupy zavánějí onanií á la How I Met Your Mother, když věčně ukazují nějaký šokantní cilffhanger, vrátí se v čase a pak dojdou k banálním a současně notně překombinovaným konstrukcím, které nutně zklamou a nenaplní nastavené očekávání. Tím se celý děj vleče, je mnohokrát nastavován a rozuzlení musí zákonitě být divné/pitomé. To vše se děje partě ústředních postav, které jsou mimochodem zcela nesympatické a není nikdo, komu byste chtěli fandit. V kombinaci s příšernou multikulti otevřeností (tolik různobarevných a různě sexuálně orientovaných postav ve všemožných kombinacích jsem fakt neviděl - a to mi, pěkně prosím, homosexuálové, lesby ani jiné rasy nijak nevadí, jen je tu toho až absurdně mnoho) vychází HTGAWM jako poměrně nesnesitelný seriál. Úplně vidím, jak to skončí po deseti řadách, kde všichni postupně podstoupí změny pohlaví, barvy pleti, zemřou, zmrtvýchvstanou, vzájemně spolu budou souložit v různých kombinacích a průběžně se ještě mezi sebou povraždí. Ach jo.

Epicky dobré. Netflix ukazuje, jak mají vypadat superhrdinové v 21. století. A tím slovem superhrdinové se nenechte odradit, tady totiž není žádný spandex, pláštík nebo kápě, ale syrová (skoro) realita. Mnohem víc se hraje na noirovou strunu a Jessica Jones je sama plná morálních dilemat a vnitřních démonů. Seriál hodně pracuje s motivem hodnoty lidstva - má smysl se snažit pro současné lidstvo dělat, když vám každý hned plivne pod nohy nebo je rovnou podrazí, když dostane příležitost, a všichni kolem jsou trosky nebo hajzlové? Neskutečně zábavný záporák Kilgrave v geniálním podání Davida Tennanta má jasno - lidstvo za to nestojí a každý se musí postarat sám o sebe nejlépe, jak to dovede. Není tedy nějakým šílencem toužícím ovládnout svět, ale oportunistickým sólistou, který touží po něčem mnohem přízemnějším. A otázka je, jak se k tomu postaví Jessica v podání skvělé Krysten Ritter. Během třinácti nadupaných dílů, mimochodem vždy zakončených na tom správném místě, její názory a nálada, stejně jako celý seriál, oscilují mezi hrdinstvím, zoufalstvím, humorem i naštvaností. Díky tomu seriál působí plasticky a uvěřitelně, když připustíme určité nadpřirozené schopnosti hlavních postav. Navíc je to krásně natočené s bezvadnými lokacemi, vizuálem a hutnou, hmatatelnou atmosférou. Pochvalu zaslouží i scénář, který se sice občas nějakému klišé nevyhne, ale většinou se je snaží naznačit a pak zbořit netradičním řešením - což se mnohokrát autorům povedlo. Tleskám a chci víc, nejenom Defendors, ale hlavně Jessicy a Kilgrava!

Další z nesmírně příjemných lidských filmů, chytře napsaných a krásně zahraných, které pobaví i zahřejí.