KlárkaS

Hele, natočili film o mě.

Po všech těch velmi vydařených videoklipech a poměrně povedném Submarine se Moss režisérsky vrátil, a stojí to za to. Vizuálně to připomíná klipy pro Arctic Monkeys, Ayoade si skvěle hraje se světlem, stíny a kouřem, většina záběrů je esteticky vycentralizovaná, mizanscéna velmi strohá, takže skvěle koresponduje s celkovým Simonovým odcizením a samotou. Jesse Eisenberg opět hraje zuckerbergoidní postavu pohybujícím se na autistickém spektru, ale s objevením jeho "doppelgängera" se rozehraje, a schizofrenika balancujícího na pokraji nervového zhroucení mu uvěří snad každý. A IT Crowdovské camea rozhodně potěší! A mimochodem, produkoval to Harmony Korine!

Nojo, s Noem mám osobní problém. Od dvou židovských scénaristů/producentů bych přece jenom čekala film, který bude mít se Starým Zákonem víc společného víc než jméno a hodně vody, ale ve finále to vlastně není překážka. Bible je samozřejmě text určený k interpretaci (scholastiků s jejich doslovnostní je mi upřímně líto), a pokud Aronofskyho Noe funguje morálně či alegoricky, je to naprosto v pořádku. Aronofsky s Handelem si sice mnohé brutálně upravili a přidali (celá linie s Emmou Watson, kamenní transfomers lomítko padlí andělé, hlavní kainovský záporák, všechny zvířata světa na arše...), ale zase ukázali něco, na co by si jiní možná netroufli (vynález vína a Noeomova hanba), plus potěší detaily, jako havran a později holubice s olivovým listem. Osobně bych preferovala temné psychologické drama, než to fantastické CGI peklo, skoro to až působí jako dva odlišné filmy, ale zas nadruhou stranu je tu fajnově ukázán vztah Noeho s Hospodinem (beze slov, bez vyobrazení), a že i přes to si může člověk uchovat svobodnou vůli, teda až do okamžiku, kdy to začně být obsese, ale rozum, pokora, odpuštění (a Emma Watson) nakonec zvítězí.

Srovnání s Twilight a Hunger Games se Divergent nevyhne. Z Hunger Games si to vzalo to lepší, a to silnou ženskou hrdinku, která jde doslova přes mrtvoly, je cílevědomá, a ví, co pro úspěch ve svojí frakci musí udělat (celkově tenhle trend schvaluju). Samozřejmá romantická zase linka připomíná Twilight, hlavně ve vynucený pasáži s ukazováním mužského těla (female gaze?). A to, že příběh je totálně ujetý a celá ta jejich politická ideologie je nefunkční a postavená nahlavu, to už je jněco jinýho. Zachráňuje to ale Chicago a dobrý OSTéčkovej soundtrack.

Klasické Gilliamovo vizuální kouzlo tady je, ale bohužel už nefunguje jako dřív. Člověk pořád doufá, že se mu to nakonec bude líbit, ale pak přijde rapující Tilda Swinton a i poslední naděje jsou pryč. Jako by se Gilliam snažil být extrémně cool a vytvořil něco, co by se jakože mohlo líbit mladým lidem. Napsat k tomu scénář Charlie Kaufman, mohlo to být supr. Zrovna s Adaptací je nabízí docela zajímavá paralela, a Adaptace vyhrává v tom, že její hlavní postava vzbuzuje sympatie hlavně proto, že dělá něco, aby se dostala ze své misérie. To se bohužel o postavě Christopha Waltze říct nedá, která je tak zahleděná sama do sebe, až je to nepříjemný. A zakončení s Creep od Radiohoead je prostě... Až moc "samozřejmý".

Je težký být objektivní, protože Kapitán je můj oblíbený Avenger, ale..: Winter Soldier je prostě parádní. Film o konspiraci tak monstrózní, že by i Bush mohl závidět, a rozpolcenost v SHIELDu nespokojeného Capa je znát, a co víc, jeho vztah s Nickem Fury a Black Widow má na příběh i nějaký vliv, stejně jako všechny akční scény (a že jich je požehnaně), které jsou motivované a příběhově důležité, takže nejsou jen na efekt. A co víc, i přes všechnu tu bezvadnou akci je tu i dost prostoru pro Steva Rogerse, což dělá z Winter Soldier zatím nejosobitější Marvel Film. Všechno je možná temnější a emotivnější, ale je to i perfektně vyváženo humorem. Plus, Anthony Russo a Joe Russo přichystali pěkné překvapení pro fanoušky Community. A obě post-titulkové scény? FUCK YEAH!! P.S.: A jestli se nepletu, je tohle první Superhero film bez romantického subplotu. DĚKUJU ZA TO.

Neskutečně ekonomický film, každá sekvence a záběr jsou důležité, narativní a nepostradatelné. A vidět nejvíc sexy ženu současnosti nakupovat někde v Glasgow v Primarku taky není odvěci. Plus ta hudba sesynchronizovaná s pohyby Scarlett je dost hypnotická.

Wes Anderson a jeho láska pro vyprávění příběhu! Stejně jako Andersonovy předhcázející filmy, i Grand Budapest Hotel se odehrává ve vlastním vesmíru, s vlastními pravidly, vyprávěný dvěma vypravěči, který rozpínají příběh připomínující otevírání bábušky. Jen těch skvělých postav je víc, než je prostoru ve stopáži. A nejlepší postava? Ani Gustav a ani Zero, ale Grandhotel Budapešť sám o sobě, měnící se podle éry a nálady: art decově fialovo zlatý v linii v roce 1920, růžovo-šedivý s černými logy během nacisticého režimu, a odporně (normalizačně) oranžovo-zelený v letech šedesátých.

Sofia Coppola natočila film o Spike Jonezovi, a tak Jonze natočil film o Sofii Coppole.

Divím se, že tenhle neskutečně absurdní, obscénní, hardcore, satirický a gendrově/historicky/politicky nekorekní sketch pořad vůbec vysílali v televizi. Nic vtipnějšího v TV nebo na YT nenajdete. Cubicle Boss: http://www.youtube.com/watch?v=OEpbpoqgUdM