Captain America: Návrat prvního Avengera

Prostředí i doba se mění, žánrově se zapomíná na jakýkoli idealismus, z počtu překvapivých zvratů přechází oči - a přesto je to zase na jedničku. V hlavní roli totiž zůstává oddaný srdcař, kterému nelze nefandit a kdybych měl do nějaké války naskočit, ať je to ta, kde mi po boku bude stát tenhle chlapík. Dokáže totiž vyjasnit stíny minulosti, prosvětlit houstnoucí budoucnost a ve spolupráci s úžasnou Black Widow a sympaťákem Falconem hláškovat v jednom kuse na pozadí dokonalé akce. Mnozí asi najdou v tomhle komiksovém světě spoustu chyb, ale já se mezi ně nezařadím. Šestá pětihvězdná Marvelovka v řadě totiž není náhoda. (28.04.2014)

Kdo by to byl řekl, že bude stačit pár roků, abych docela zásadním způsobem přehodnotila svůj pohled na takovýhle film. Soundtrack mi hraje do sluchátek prakticky nonstop, protože nic nepotěší při ranním výběhu tolik jako ty infarktové vřískající trumpety, nebo co to je, co hrají, kdykoliv Bucky skočí z nějakého povrchu a dělá reklamu na L'Oréal pro temnou stranu síly. Pořád je tam tedy milion věcí, co bych viděla jinak nebo nejraději neviděla vůbec, ale aspoň že rány pěstí dělají v obličeji modřiny. (25.11.2014)

Jedničku jsem neviděl, nepřesvědčily mě trailery ani (ne, že bych na to úplně sázel) modrá čísla tady. A hlavně žánr, který nepatří k mým oblíbeným. Dvojku jsem zkusil a světe, div se, bylo to s pořádným překvapením. Jakožto ignorant comicsového impéria Marvel a jeho výplodů mi tenhle ze služebně vůbec nejstarších amerických superhrdinů hodně zvedl náladu. Druhý výlet chlapíka s krystalicky čistými morálními hodnotami je tak trochu jiná liga. Zase tu máme menší i větší zlo, zase chce někdo urvat něco pořádného pro sebe. Klasika. I když mile opepřená o špionážní hrátky s paranoidním nádechem. Co ale potěší nejvíc, je rozhodnutí omezit digitální efekty ve prospěch fyzické akce. Ta je náramná. Přehledné honičky, ručně snímané bitky. Vše je intenzivní, dokonce některé přestřelky připomenou pro mnohé nedostižného Michaela Manna. A nevadí ani ten divný bojový štít – sorry, fandové. Ono obecně to má tenhle skautík s ohledem na další marvelovské hrdiny náročné – jeho kolegové jsou efektnější a pro dnešní mladé diváctvo rozhodně víc cool (třeba šovinistický narcis Tony Stark). Potěší ovšem, že se do popředí velmi sympaticky dere příběh a jeho postavy. A netlačí se v jejich případě za každou cenu na pilu, takže Nataša a Rogers mají přirozený vývoj, kdy je nadržené nikdo necpe na toalety. Ale ať jen nechválím, mrzí mě, že poctivá akce nevydržela do konce, kdy otočíme o sto osmdesát stupňů a sledujeme typicky comicsově destruktivní akci, ve které navíc otravuje létající Falcon. Škoda. Ale dokážu to odpustit. Možná i proto, že pouze pro tržby namlsaní hlavouni šli tentokrát do risku a 170 milionů dolarů vložili do poměrně nezkušených rukou. A to jsem měl po prvních pár minutách na jazyku něco ve stylu „moje milá Scarlett Johansson, vzpomeň si na roky minulé a začni zase točit hutná dramata“. Beru zpátky, ve třetím dobrodružství Kapitána Ameriky ti to odpustím. Snad nebudu litovat. (11.08.2014)

Marvel je sekta, navenek přístupná všem a otevřená nekonvenčním duším, pro které se budování jejich vesmíru může stát vrcholnou štací, ale vevnitř je svázána tvrdou doktrínou o neomylnosti Kevina Feigeho a neochotě popustit uzdu alespoň u jediné značky. Cap do toho našlápne docela nekompromisně a dlouho se drží, kontaktní souboje jsou po dlouhé době zase cool, děj není pitomou omalovánkou tradičních klišé a hlavní záporák nastoupí s opravdu nevídanou razancí (skvěle podpořenou Jackmanovým hudebním motivem). Blbý je, že se musí ctít velkolepá destrukční pravidla a v závěru se tak vše sesype do tradičního bordelu 0 1 a thrillerová hra na starosvětskou notu zhořkne během pár okamžiků (navíc přestane být přehledná). Věřím, že Russovci měli hodně volnou tvůrčí ruku na place, ale tahle betonová dramaturgie na léta dopředu musí vést zákonitě do pekel. [Docela by mě zajímalo, jak Shane Black v IM3 prokličkoval, tady se to skoro 100 minut daří víceméně taky.] (17.11.2014)

Druhý Kapitán Amerika v sobě jistě spojuje několik narativů mnoha uživateli zde zmíněných. Svým způsobem jde o něco, co provází celou americkou historii. Něco, co je v Američanech a jejich povaze hluboce zakořeněné. Touha být nejlepší, všechno a všechny ovládat, jasně se proti ostatním vymezit a jít „přes mrtvoly“. Když pak přijde něco, co může pevné hodnoty a vnitřní suverenitu ohrozit, vyvolá to paniku, paranoiu, hysterii, vznikne mnoho konspiračních teorií atd. A když nic takového nepřijde, nějaký vnitřní nepřítel se najde vždycky. Takovými jevy, tendencemi, obdobími je americká historie doslova prošpikovaná (zavraždění Lincolna, mccarthismus, vražda JFK, nixonismus a aféra Watergate, 9/11, WikiLeaks, Snowden a aféra NSA). Všechno tohle do sebe nový Kapitán Amerika tak nějak absorbuje a nastavuje Američanům ironické zrcadlo. A nastavuje ho velmi stylově – honbu za spravedlností a uchování těch pravých amerických hodnot odstartuje náborovou akcí. Nejdříve jako sám proti všem, později s jedním, dvěma a třemi parťáky, přičemž nakonec rekrutuje („I, CAPTAIN AMERICA WANT YOU!“) skoro celý S.H.I.E.L.D. Padouši, třeste se! (12.07.2015)