Echo

Mám slabost pro černé koně a tím Echo již od svého oznámení v rámci Marvelu byla. Čím více lidí na ni nadávalo, tím víc jsem se těšil na to, že to třeba bude kvalitnější než všechny ty propagované WandaVisiony nebo Falcon&WinterSoldiery. Echo je sice výrazným terčem pro trapný internetový humor, protože přeci jenom nemá hluchá indiánská žena s protetickou nohou daleko k té legendární černošské lesbičce na vozíčku, která bude dle fejsbukových expertů hrát příštího Bonda, nicméně pokud vynecháme tu naši normativní zhrzenost, uvědomíme si, že seriál vlastně pracuje s originálními náměty, které by v řádném zpracování nebyly vůbec špatné - hluchota hlavní hrdinky, znakový jazyk, kultura kmene Chocktaw, návaznost na legendy původních Američanů a zároveň temné prostředí newyorského/amerického zločineckého prostředí. Mně je celkem jedno, jakého je ta holka původu či zda má nějaká postižení, nutno však říct, že scénář nejde moc ruku v ruce s jejími indispozicemi, hluchota a komunikace znakovou řečí buď činí dialogy výrazně složitějšími nebo si kazí atmošku podivnými sci-fi udělátky pro komunikaci s neslyšícími, kultura a legendy původního kmene pak působí násilně vtlačeny do příběhu o elitní kriminálnici. Dovedu si představit, že by se z těchto ingrediencí dalo natočit zajímavý a hodnotný seriál, který by zároveň pasoval do rozběhlého komiksového univerza. Obávám se však, že se zajímavý ani hodnotný seriál nekoná. Namísto toho je seriál Echo silnou manifestací zbytečnosti mrvelovského seriálového kontentu, čímž jde ruku v ruce s věcmi jako Ms. Marvel, Secret Invasion, Loki nebo What if. Nevím, jestli jste si toho všimli, ale v tom seriálu se nic neděje. Pokrytci nebo zatvrzelí fanoušci to nejspíš omluví tím, že je to ten Marvel Spotlight, že se to zaměřuje na osobní příběhy a že přece nemůžu očekávat bombastickou záchranu světa, ale zde je nutné zdůraznit, že prázdný seriál typu Echo žádný příběh neprezentuje, naopak jej musí vyplňovat nuceným magickým rodinným dědictvím (které je jednak důkazem, že náhodné superschopnosti jsou ve fikčním světě Marvelu běžnější než syfilis), jehož zahrnutí ubírá seriálu možnost realizovat se nějak jinak, třeba, lol, v osobnosti Echo; a násilně jej navazovat na rozběhnutý fikční svět postavou Vincenta D'Onofria, který se však očividně v libovolných seriálech v nichž se objevil, chová úplně jinak, a Daredevila, jehož postupné zjevování se ve Spider-manovi a She-Hulk působí schizofrenicky. Upřímně si nemyslím, že by postava Alaquy Cox neměla potenciál k tomu utáhnout seriál sama o sobě, ostatně vždyť je to, vole, hluchá asasínka s nohou, s kterou může odkopávat oběti, ale tvůrci působí jako by jí nevěřili a museli jí dodat alespoň jedny magické schopnosti a velká camea z jiných seriálů. Zároveň tím nechci tvrdit, že by propojení s širším světem bylo špatné, ostatně vzor dokonalosti superhrdinských seriálů, ergo Peacemaker, má taky celkem dost trefných cameí, ale nikdy jsem v tom seriálu neměl pocit, že by ta camea byla zajímavější než cokoliv udělá nebo řekne hlavní postava. U zmíněného seriálu ještě zůstaneme, protože ve srovnání s Echem (a ostatními výše zmíněnými seriály od Marvelu) se při jeho sledování skutečně cítím zabaven ve všech ohledech, po stránce vztahů mezi postavami, po stránce akce, humoru i vážné části. Asi nejhlavnější rozdíl je však v tom, že Gunnovo guilty pleasure si ve skutečnosti na nic nehraje, chce být prostě zábavnou komiksovkou, zatímco Echo aspiruje na spoustu věcí, především prezentace domorodé kultury, emancipace neslyšících a žen, ale nic z těch velkých a jistě dobře míněných záměrů se mu moc nedaří. Teď půjdu proti své obvyklé zábavě kritizování komiksového konzumu, ale zde radši upřednostním komiksové filmy jako komiksové filmy, protože pokud chci nějakou hlubokou filmovou studii nějaké kultury či lidských charakterů, tak jsou ostatně blockbusterová studia to poslední místo, na které zavítám. Když už, tak třeba Oscary, nebo ještě lépe, Cannes či Benátky. Vždyť zábavná a hravá superhrdinská akce špatná není, jak nám ostatně dokazují skvělé věci jako Moon Knight, Guardians of Galaxy nebo Spider-mani, které jsou akčňárny jak kráva, ale drží si kvalitu. Seriál Echo má sice kvalitní momenty jako masakr gangsterů ohlušených drsnou hudbou, jakýkoliv výraz Chaskeho Spencera (týpek, co hrál v Twilightu :) či luxusní výraz Alaquy Cox, když něco nechápe. Ale jinak je to zbytečnost, další z urážek diváků, o nichž si velká studia myslí, že jim sežerou jakoukoliv pitomou číčovinu. A z toho důvodu se obávám, že hodnotím tak, jak hodnotím. Protože i přes nesporné kvality bychom neměli tolerovat, jak nás papaláši ze studií ponižují. (01.03.2024) (méně) (více)