r_t_fish

Prvnich dvacet minut pusobi jako zjeveni, mistrovsky nacrtnuty pribeh s presahy do nekolika zanru, uz jsem zacinal mit pocit, ze se na scene objevil dalsi genialni Madar. S prichodem maximalne dementni postavy kneze se vse zacne zvrtavat a nasleduje sesup az po zaverecne titulky.

Oproti predloze zjednodusene a ocesane, ale scenar psali samotni Strugacti. Trosku kulha rezie, usledovat napoprve cely temny a klopytajici pribeh neni snadne a vypraveni zadrhava. Vynikajici je naopak noirova atmosfera a predevsim vytvarna stylizace, interiery, detaily tvari, odrazy v zrcadlech i samotne udoli s hotelem. Kamera caruje a herci se umyslne matozne potaci prostorem. Dvojity Fassbinder riznuty Kafkou.

Generace P je nezfilmovatelna predloha, ale tvurci se snazili a nastesti nenatocili jen pozersky "cool filmecek". Nektere pasaze velmi kopiruji knihu (voiceover a k nemu nejake ty obrazky), reziserova invence je tezce ve vleku napaditosti Pelevinovy (vse zajimave bylo uz v knize), genialni pasaz s duchem Che Guevary diktujicim ze zahrobi esej o reklame by bylo lepsi vynechat nez ji zkouset takto zmrzacenou prekoktat, ale celkove to dopadlo nadprumerne. A tedy mozna by nebylo od veci zminit, ze Tatarskij je v predloze neuspesny basnik, to jeho prerodu v copywritera dava srozumitelnejsi kontext.

Mistrovske.

Grand Prix Johna Frankenheimra zustava velkolepejsi, rozmachlejsi, s dramatictejsim dejem a celkove asi nejlepsim filmem ze zavodnickeho prostredi. Ale Le Mans mu slape na paty dokonalou kamerou, uzasnym zachycenim doboveho prostredi kolem zavodu a dokumentarnim popisem divaku i zakulisi. Poutova pomijivost docasneho kocovneho mestecka pusobi az melancholicky a v sekvencich z trati se taji dech. Navic tam zavodi supersporty ze zlateho veku automobilismu a s detskymi vzpominkami na stejny film uvadeny v televizi se neda BD verze srovnat. ***** A neda mi to, abych po par mesicich s odstupem komentar jeste trochu neupravil. Srovnani s Grand Prix neni uplne fer, kazdy film miri trochu jinam. Le Mans pokladam za nejdokonalejsi "automobilovy" film, ktery kdy vznikl. Nasazenim McQueena, ktery si ho vysnil a vybojoval (skoda, ze na vlastni Porsche 908 musel najmout ridice a nemohl zavodit naostro), a hlavne obou stabu - na jedne strane filmaru, na druhe zavodniku a mechaniku. Prolnutim skutecneho zavodu rocniku 1970 s fikci, cistou dokumentarni reflexi doby nenasilne podanou v hranem pribehu. Kazdy zaber krici do sveta, ze tohle tocili srdcari.

Pri sledovani doma ctyri hvezdicky, projekce z bezchybne 70mm kopie na prehlidce v Krnove byla dokonala (tedy dokonala na kratsi kinosestrih). Strhujici dobrodruzny velkofilm obsahujici mnoho klasickych vedeckofantastickych motivu, ale zaroven s mnohem osobitejsim rukopisem a dokonale vytvarnou vypravou. Dune by se dala vytknout spousta veci, treba chaoticke zkratky nebo neprehledne zhustovani az prilis kosate predlohy. Ale neni zase tolik filmu, ktere by nabizely podobne strhujici podivanou, atmosferu a presahy do druhe poloviny dvacateho stoleti.

Cesky by se to mohlo jmenovat Pan Brunclik. Vtipna a svizna pocta rucharine!

Commodore 64!

Vytecne osobita adaptace romanu Simulacron-3. I pozdeji natoceny (a nepravem lehce zapomenuty) film Trinacte patro podle stejne predlohy dopadl velmi dobre, ale Fassbinder vykreslil atmosferu filmarsky naprosto dotazenym zpusobem. Vyprava a kamera jsou bez chyby, priznivcum 70. let polezou oci z dulku. A ta odtazite stihomamiva atmosfera! (V roce 2010 nastesti probehlo dukladne restaurovani pro vydani na BD, vice takovych pocinu).

Filmy donekonecna omilajici princip "nekolik velmi rozdilnych lidi v jednom meste a jejich propojene osudy" mi obecne lezou na nervy, ale tenhle je opravdu velmi slusne natoceny. Nic noveho pod sluncem, ale ani trochu nenudi a filmarsky je naprosto zvladnuty.