Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Akční
  • Krimi

Recenze (134)

plakát

Strom snů (1994) 

Má to své mouchy (hlavně po scenáristické stránce), ale herecké výkony hlavně dětských představitelů stojí za to. Hudební doprovod dobře lícuje s dějem a dalším pozitivem je nízký obsahuje patriotismu (což mne například vadilo u filmu Narozen 4. července ). Ještě malá poznámka, to co jsem viděl trvalo 159 minut - tj. patrně jinak sestřižená verze. Celkově 70%.

plakát

Kniha snů (1996) 

Náročný film s dost podivným obsahem, který, ač má co říci, mi úplně nesedl. Snímek působí velmi sugestivně, a protože obsahuje velmi kruté scény, není vodný pro slabší povahy. Podkladem pro toto dílo byly stejnojmenné zápisky (Makura no Sōshi) ze života Sei Shōnagon (dámy žijící na císařském dvoře v době Heian). Film nezapadá do průměru a pro dávám nadprůměrné hodnocení 4* respektive -4*.

plakát

Usavich (2006) (seriál) 

Někdy vtipné, ale vždy krátké. Skvělé na odreagování.

plakát

.hack//SIGN (2002) (seriál) 

Zajímavý nápad, velmi plastické postavy (hráčů) vodící své avátary po herním SVĚTĚ. Co mi vadilo?: trochu překotný poslední díl se zavlečením hudby s liturgickým tématem, konkrétně Agnus Dei. Nabývám dojmu, že tak jako k párku v rohlíku (z rychlého občerstvení) dostanete automaticky kečup, tak ke každé trochu mystické scéně (v anime) je třeba přidat něco mešního ordinária. Jediný rozdíl je, že v rychlém občerstvení můžete říci: prosím bez kečupu. Díky tomu dávám slabší 4*.

plakát

Co je šeptem... (2005) 

Jeden z filmů který jsme protrpěl při cestě autobusem.

plakát

Kurošicudži (2008) (seriál) 

Jedno z nejhorších amine jaké jsem kdy viděl. Tvůrci již v zahájení nevydrželi a zavlekli sakrální text do nesakrálního kontextu. Temnou stránku příběhu vyvažují zběsilou sebrankou rádoby komediální postav, kterých jsem se bál, teda toho, že se zase objeví na scéně, víc než démonického sluhy. Po šesti dílech to vzdávám, nejsem mladá dívčina, kterou by učarovala ústřední dvojice (Ciel Phantomhive a Sebastian - hell butler). Jen ze zvědavosti koukám na poslední čtyry díly, jestli se můj úsudek náhodou nemýlil. Je cítit jisté zlepšení, ale ne na tolik, abych se vrátit do střední hry této šachové partie.

plakát

Casino (1995) 

Pozitiva: Dobré herecké obsazení a technické provední. Na druhé straně mne neoslovil děj, neustále hlášky typu "Nicky měl vlastní pohled na Las Vegas", a taky obludně dlouhá stopáž. Nebýt to tak opěvovaný film možná bych dál i slabší 3*.

plakát

Mugen no džúnin (2008) (seriál) 

Předně dalšího komentáře podotýkám, že JSEM NEČETL MANGU , a tak do hodnocení nepromítám srovnání s předlohou. Abych to ještě upřesnil, viděl jsem v nedávné době Samurai champloo (***) a stále jsem nezapomněl na Mandelbrotem zmiňované Shigurui (**). Teď k věci. Seriál je po grafické stránce nadprůměrný. Celkově tíhne k tmavším (pastelovým) odstínům, postavy jsou velmi dobře rozkresleny a jediné co mi přišlo zbytečně přehnané byl opening (moc na efekt, ale to je u anime vcelku běžné). Hudební rozměr osciluje od tradiční japonské hudby, přes západní, tu a tam okořeněnou prvky orchestrálního jazzu, až po pop (ending) a rock. Invenčnost hudebního projevu poměrně dobře vystihuje tu či onu situaci, a tak bych jej hodnotil pozitivně. Za zmínku stojí třeba užití flétny Shakuhachi při setkání se Shizuma Eiku (který je převlečen za mnicha sekty Fuke). Hlavní linie příběhu je kořeněna epizodními akty a četnými vzpomínkami (a to ne jen hlavních postav). V pozdějších částech se objevují reflexe a pozitivní stránky postav, což, v porovnání s Shigurui (kde je hrůza nahrazena ještě větší hrůzou), dělá z "archetypů" plastičtější postavy. Konec seriálu je dobře připraven, a tak jeho neukončenost mne zanechala v příjemném rozpoložení. Celkově 76%.

plakát

Samurai Champloo (2004) (seriál) 

Stručně: Napůl komické a napůl vážné anime, co není ani kočka ani pes. Hip-hop mi sem tam trochu překážel, ale nic hrozného. Velmi dobrý opening, ale mnohem horší byly některé díly (8, 18,19,23) a jméno bandity František Xaverský III, proto jen 3*.

plakát

Kočár do Vídně (1966) 

Copak jsme nacisti? táže se v závěru filmu jedna z postav. Odpovědět by si měl každý sám a tenhle černobílý snímek ,s velmi přesvědčivými hereckými výkony a vhodně zvolenou hudbou, k tomu dává jedinečnou příležitost.