Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Krimi
  • Pohádka

Recenze (7)

plakát

Modré stíny (2016) (seriál) 

Na jednu stranu příjemně civilní a přirozené se současně neotřelým syrovým výrazným stylem a geniální neustále překvapující kamerou dává dohromady naprosto jedinečnou televizní podívanou.

plakát

Správnej dres (2015) (TV film) odpad!

Totální televizně-filmová katastrofa. Takový nevkus, kýč a sentiment ve stylu těch nejkomerčnějších televizí by člověk od té veřejnoprávní opravdu nečekal. Taťána Kuchařová navíc vůbec neumí hrát a nezachrání ji ani hezká tvář či sexy tělo. Nechápu, proč do role bývalé miss nemohla být obsazena herečka - těch hezkých máme přece dost. (A současně Jenovéfa Boková je hezká holka, takže mi nejde na rozum, proč hraje intelektuální ošklivku.) Výjimečně špatný je však také výkon Jiřího Mádla, kterému naprosto nesedla role paranoidního natvrdlého despotického hokejisty. Mádl je nejen totálně nepřesvědčivý, ale díky své výšce navíc vedle Kuchařové působí naprosto směšně (jakkoli je jeich výškový rozdíl více či méně úspěšně skrýván). Mádl rozhodně nepůsobí jako dominantní muž a sedí mu mnohem více komediální role roztomilých pohádkových čertíků. Adrian Jastraban se své role sice zhostil dobře, ale na hlavu postavený příběh se mu zachránit nepodařilo. Ve filmu je několikrát vysloven boj proti předsudkům, že hezké holky jsou hloupé, ale na druhou stranu sám přichází s jinými předsudky, jako například že vysokoškolačky jsou až otravně inteligentní a navíc ošklivé.

plakát

Skrytý potenciál (2015) (pořad) odpad!

Tohle je výjimečně nepovedené. Hodně zvláštní formát. Zcela selhává v komunikaci s divákem. Nuda.

plakát

Bankrotáři (2003) (TV film) 

Vynikající námět R. L. Stevensona je v podání Zdeňka Zelenky zpracován značně rozpačitě. Na televizní inscenaci se jedná o docela podařené dílko, které je místy velice zábavné, ale bohužel jindy až lehce trapné a přes veškerou snahu neudrží tempo až do konce. Nejvíce mě mrzí, že nezachovává vážnou tvář a nepracuje tolik s černým humorem, ale převrací se spíše do frašky. To je z velké části dáno výběrem ústřední dvojice. Bohdalová-Donutil svými výstupy zadupávají perfektní herecké výkony ostatních, které nadobro pohřbil zpackaný závěr filmu.

plakát

Žiješ jenom dvakrát (1967) 

Žiješ jenom dvakrát zavádí slavného agenta 007 do prostředí Japonska. Stejně jako všechny ostatní Bondovky je to neskutečná blbost plná primitivních dialogů a naprosto směšného děje od protivníků vybavených šroubováky, přes smrtící minivrtulníček až po překvapivou absenci Japonců v Japonsku. Všechno korunuje agentova bujná hruď, která ve mně vyvolává fyzický odpor, ale zde dostává téměř kauzální roli. Vrcholem je scéna z japonské koupele, kdy 007 na sebe svými chlupy přivábil pozornost všech přítomných Japonek, protože Japonci jsou standardně málo chlupatí! Oblíbenost této série je stejně fascinující jako v případě Hvězdných válek. A film končí, jak jinak, mj. záběrem na Bondovy chlupy.

plakát

Zkáza krásou (2016) 

Zkáza krásou působí spíše jako audiovizuální kniha a navíc téma života Lídy Baarové zde bylo pojato poměrně povrchně. Helena Třeštíková jakoby ztrácí autorský elán dřívějších let. Velmi krátké natáčení, které s Baarovou probíhalo, se významně podepsalo na výsledné podobě filmu. Zkáza krásou se díky absenci pořádné základny materiálu, stává spíše sic hezky udělaným, ale pouze střihovým dokumentem sestaveným z archivních záběrů, které doplňují čtené pasáže. Ty jsou navíc historicky nepřesné a nevěrohodné. Není to takové zklamání jako Renčův pokus o životopisný film, ale od Heleny Třeštíkové bychom přeci jen čekali něco víc.

plakát

Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama (2013) 

Dokument jako takový je moc hezky udělaný. Příjemná kamera, střih, hudba. Hlavní hrdinku nekritizuje ani neheroizuje a nechává diváka, aby si o ní udělal obrázek sám. Nicméně mrazilo mě z toho, jak se může někdo tvářit jako aspirant na druhou matku Terezu a nakonec opustit ty, co ji potřebují zrovna té nejtěžší chvíli a zbaběle utéct vstříc vlastnímu pohodlí. Dorota Nvotová na mě z filmu působila jako sobecký člověk, který nepomáhá nezištně, ale jen dokud ji to baví a něco jí to dává. Skrývajíc se za vyšší cíle sleduje jen vlastní prospěch. A z toho je mi smutno. Na druhou stranu je také jenom člověk a i když nakonec utekla od těch, kterým chtěla pomáhat, pořád vyznívá lépe než zástupy turistů z bohatých zemí, kteří si tam jezdí chudé děti pouze fotit jako exotickou atrakci.