MartinS96

Stejně jako u Nobodyho mě trailer vůbec nenadchl, nakonec jsem se ale na Reminiscenci hodně těšil a podobně jako u prvního jmenovaného filmu, jsem vesměs nadšen. Originální námět je tu vytěžen takřka na maximum, z pohledu scénáře tu z mé strany téměř není co vytknout. Je nejen chytře napsaný ale i dialogům se dostalo kvalitní péče, včetně takových těch okecávacích klišé, kterých si ale povětšinou v takovýchto počinech cením. Režie z pohledu kamery není nijak objevná, naopak těch záběrů s prosvítajícím světlem skrze herce je tu na mě až příliš. Z pohledu odvyprávění příběhu musím dát velký palec nahoru, například krátký střih na záběr s postavou, o které se právě mluví, jež byl použit dřívěji ve filmu jsem velmi ocenil. Skvěle je pracováno i se CGI, které slouží zasazení příběhu a nepůsobí rušivě. Z průběžných 7, mě až na devět z deseti donutil postupně zvýšit gradující konec, který nejen opět velmi chytře, ale také odvážně spojil a ukončil všechny dějové linie. Opravdu velmi solidní celovečerní debut, Jonah si vybral dobře. „It used to be you couldn't go back again. But time is no longer a one-way stream. Memory is the boat that sails againts its current. And I'm the oarsman.“ 9/10

Nebyl by to snad ani Chris, kdyby už tak geniální bratrův nápad o příběhu mstitele, s problémem vytvářet nové vzpomínky, nepovýšil na zcela přelomový film, jehož půlka děje je vyprávěna pozpátku. Bratři Nolanové o sobě tímto dali celému světu vědět, s kým a hlavně s čím budou mít v následujících letech, na poli stále stejně sofistikovaných, jen čím dál větších filmů diváci tu čest. Popravdě mě ani nenapadá co tomuto počinu vytknout, ani za co ho pochválit, aniž bych necitoval už někoho jiného. Za sebe můžu jen říct, že ve mě rostl více než který jiný Nolanův film, kdy od prvního zhlédnutí ohodnoceném za 8/10, jsem se po pátém opáčku dostal až na absolutní desítku. Posledním prvkem, který mě od něj zrazoval byl, nijak nevýrazný vizuál, který jsem v tomto prozatím posledním zhlédnutí již za slabinu nepovažoval. Vlastně mě až zaráží o jak vyspěle, navíc novátorsky odvyprávěný příběh jde, uvážím-li že jde o teprve druhý celovečení film tohodle chlapíka. Srovánání s ním snesou jen nejvydařenější začátky kariér, těch nejlepších režisérů historie. „You can just feel the details. The bits and pieces you never bothered to put into words. And you can feel these extreme moments... even if you don't want to. You put these together, and you get the feel of a person. Enough to know how much you miss them... and how much you hate the person who took them away.“ 10/10

Okresní přebor jsem docenil více jako vyzrálejší filmový divák, než dříve pouze jako fotbalový fanboy. Po posledním zhlédnutím jej hodnotím dokonce jako vyspělý film evropského formátu, který z vynikajícího leč možná pouze povrchně zábavného seriálu, lehce zabředne i a půdu studie o lidském fanatismu a smyslu života, i když pouze zejména zábavnou formou. Nezapomíná ani nastolit vlastnosti postav známých ze seriálu a ujasnit i něco z jejich minulostí. Velmi se mi líbil nápad s vlakovým přejezdem, který není jen samoúčelně vtipný, ale nakonec má i své opodstatnění v rámci příběhu spojujícího film se seriálem. Level Svěrák to tedy ještě není a seriál samotný řadím stále o něco výš, ale Prušinovský rozhodně nezklamal. „Přece mi nemůžou namontovat srdce nějakýho slávisty!“ 8/10

Dnes jsem podruhé v životě viděl Kolju. Pokud se vám z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu tenhle film nelíbil, přestaňte číst právě zde, jelikož nebudu šetřit superlativy. Vlastně mě docela překvapilo, jak málo jsem si z toho děje pamatoval, očekávání byla veliká, protože jsem jej doteď řadil na piedestal jako nejlepší film z české produkce, jaký jsem dosud viděl, zároveň jsem měl obavy, zda na mě zafunguje i napodruhé. První co zde pochválím je scénář, nejde jen o základ příběhu samotného, který mi nejen na české poměry přijde nesmírně kvalitně odvyprávěný, a proto leč jde o veskrze tuzemské zasazení přijde až hollywoodsky dokonalý v tom nejlepším slova smyslu. Problém, se kterým se postava perfektně ztvárněná Zdeňkem Svěrákem potýká, je až neuvěřitelně detailně promyšlený, jelikož na každou otázku typu: „Proč neudělal tohle, nebo tamto?“ dokáže podat naprosto smysluplnou opověď. Když jsem zmínil pana Svěráka, nesmím opomenout ani řadu dalších skvělých herců a hereček, v čele s malým Andrejem, kteří do jednoho působní ve svých rolích naprosto autenticky. Největší přednost celého filmu pak shledávám v perfektním mixu vážného a dojemného příběhu se skvělým komediálním timingem, opravdu několikrát jsem se velice hlasitě zasmál. Snímek nemá k dokonalosti daleko ani co se týče technického zpracování, čehož je příčinou naprostá česká špička v rámci svých oborů, zejména pak Vladimír Smutný a Ondřej Soukup. Celé to má na svědomí nejlepší český vypravěč od dob nejslavnějších let Miloše Formana, Jan Svěrák, jehož promarněná šance v Hollywoodu mě bude mrzet ještě dlouho. Popravdě jsem si nemohl po dnešním zhlédnutí přečíst radostnější zprávu, než že spolu se svým tatínkem již pracují na přípravách nového filmu. Celkově tedy druhé zhlédnutí tohoto naprosto jedinečného klenotu české kinematografie překonalo již tak vysoká očekávání a film tak povyšuji z nejlepšího českého filmu, na nejlepší film z daného roku a také na nejlepší film od českého režiséra a uděluji absolutní hodnocení. „Čemodan?“- „No. To je jediný, co umím. Protože mi ho v Moskvě na nádraží ukradli. Kradete kufry a cizí území.“ 10/10

Insomnie je vcelku unikátní počin v Nolanově filmografii. Jeho první studiový film je jediným remakem, který dosud natočil. Jedná se také o jediný film z jeho dosavadní tvorby, u kterého není kreditován za scénář. Ten co se týče vrstevnatosti a několika opakujících se motivů z jeho zaběhlých standardů nevyčnívá, za což nejspíše oběma autorům patří uznání. Přestože to není jediný z jeho filmů, ohodnocený ratingem R, je dosud zatím posledním a nejspíše tím nejvíce surovým. Při ohlédnutí za původním filmem musím použít příměr „jako nebe a dudy“, kdy z vcelku obyčejného filmu dokázal v té době ještě nezávislý talentovaný filmař učinit něco nezapomenutelného a jedinečného. Nejde totiž jen o klasický whodunit se skvělými herci na obou stranách barikády, ale aspekt, jež samotný název naznačuje v kombinaci s pohnutou minulostí, jinak absolutně kladného hrdiny tomu dává nejednu vrstvu navíc. Brilantně je zvládnutý i zvrat zhruba ze třetiny filmu, který divákovi nedá až do samotného závěru jednoznačnou odpověď, na klíčovou otázku. Celý film je pak perfektně nasnímán a hlavně sestříhán pod nekompromisně sugestivním režijním vedením v té době vycházející vypravěčské hvězdy, dnes nejžádanějšího tvůrce Hollywoodu. Insomnie by byla perlou ve filmografii téměř každého režiséra, v případě Christophera Nolana jde však o nespravedlivě, leč trochu pochopitelně nedoceněné a upozaděné dílo. Po několikátém zhlédnutí jsem byl přesvědčen a z původních 89 zvyšuji na 90%. „A good cop can't sleep because a piece of the puzzle's missing. A bad cop, because his conscience won't let him. You said that once. “ - „I did?“ 9/10

Film dvou polovin, zatímco v té první si Russoovci pohrávají s každou scénou, s každým záběrem, ať už prací s kamerou, s color gradingem, s hudbou či formátem, tak v té druhé se tento aspekt ku škodě, i když věřím že vědomě vytrácí. Od počátku film valí solidně kupředu, děj se hezky svižně posouvá a člověk se nestačí nudit, avšak od půle jde o pravý opak, děj se točí v kruhu a prokazuje jen malé posuny. Po pár minutách se režiséři odpoutají i od boření čtvrté stěny, které mi přišlo naprosto nevhodně, ale já obecně tuto filmařskou techniku příliš nevyznávám. Za zmínku určitě stojí i jednak zajímavý soundtrack, ale i práce s hudbou obecně, kdy občas originálním skladbám sekundují licencované tracky vážné hudby. Pochválit musím i Hollanda, který mi přišel naprosto přesvědčivý v každé poloze této vcelku emočně rozmanité postavy, moc tedy nechápu jeho opomenutí z oscarových nominací. Suma sumárum tedy šedý průměr, ale jak herec v hlavní roli, tak i režisérští bratři ukázali nemalý potenciál směrem do budoucna. 6/10

Vážný kandidát na prvneství v katergorii film, který za poslední čtvrt století zestárl nejvíce. Jedno mu musím ale přiznat, možná jde o první film, ve kterém se objevil náznak VR technologie, která není masově rozšířena ani dnes. Jinak je v něm ale vše naprosto špatně, banální a nezábavná zápletka většinově odehraná herci bez špetky talentu, kteří se z většiny snaží chovat děsně cool, leč působí naprosto nekoukatelně trapně. Opět jsem se utvrdil v tom, že známý britský kritik, Mark Kermode, jehož podcasty jsem začal před nedávnem poslouchat, a který mě na tento film nalákal, má v některých případech velmi prazvláštní vkus. 2/10

Totální zoufalost. Vůbec si nedokážu představit tohle vidět v kině, takhle jsem od toho mohl alespoň odběhnout a bez pauznutí to nechat běžet, jelikož jsem už po první hodině věděl, že o nic zásadního nepřijdu. Nakonec jsem to tedy dokoukal, ale film s takto prázdnými dialogy jsem ještě neviděl, asi nikdy nezjistím, co tímhle chtěli autoři divákům sdělit. A pak že je Tenet nepochopitelný. 1/10

Den na který jsem čekal více než tři roky, právě nadešel. Konečně jsem měl tu možnost vidět nový film mého zdaleka nejoblíbenějšího režiséra v kině. Na rozdíl od Dunkerku, tedy filmu, který jsem takto prožíval prvně, jsem od premiéry v našich kinech četl a slyšel mnoho názorů, na základě kterých se mé očekávání a odhad šance, zda film pochopím co chvíli snižoval a zase zvyšoval. Výsledek je takový, že první věc co jsem udělal, když jsem se z projekce vrátil domů bylo vyťukání: „Tenet explained. “ do vyhledávače na YouTube. Ano, přiznávám, že vícekrát, než by bylo zdrávo jsem byl běhěm sledování totálně zmaten a není to jen protože jde podle mého názoru o nejsložitější film, který jsem kdy viděl, ale nepomáhá tomu ani šílené tempo a zejména pak dialogů probíhajících v kulometném tempu. Došel jsem k závěru, že na papíře jde o nenatočitelný film, který mě nutí zamyslet se nad tím, zda (ironicky řečeno) je s Nolanem všechno v pořádku, když takovýto koncept dovede nejen vymyslet, ale zároveň ho i přenést na plátno. Jsem si totiž téměř jist, že film v rámci pravidel, které nastavuje dává naprosto perfektní smysl a je do posledního detailu vymyšlen, jen jsem nebyl schopnen jej na první zhlédnutí kompletně pobrat. Vizuální styl, akční sekvence i komponování jednotlivých záběrů je jednoduše lahůdkové. Dialogy jsou opět skvěle napsané, s nemalou dávkou suchého Nolanovského humoru, který je snad s každým jeho novým filmem lepší a i když musím přiznat, že jsem ani zdaleka (na rozdíl třeba od Dunkerku) slzu na krajíčku neměl, vůbec nechápu zvěsti o tom, že je film chladný jako psí čumák. Herecké výkony jsou výborné, Göranssonův soundtrack k filmu výborně sedí a místami je až kulervoucí. I když jsem tedy plné hodnocení zpochybňoval více než u jeho předchozích filmů, nemohu jinak, to hodnocení si totiž zalouží už jen za odvahu, nejen proto, že se snaží zachránit kinoprůmysl, ale také za to, že něco takového jste prostě ještě nikdy neviděli. Musím ale přiznat, že jsem se přistihl s přáním abych v tu chvíli odcházel se zážitkem z úplně jiného typu filmu. Těžko by mi ale jiný film navodil tak vtahující pocit, že když jsem po odchodu z kina uviděl muže jak se zakloněnou hlavou jde pozpátku hledíc na nabídku kina a já si stále podvědomně na chvíli myslel, že je to proto, že je invertován. Když to shrnu, jde nejspíš v tuto chvíli o můj nejméně oblíbený pětihvězdičový film od Chrise Nolana, ale mistr opět nezklamal. You don’t negotiate with a tiger. You watch the tiger until it turns on you and reveals its true fucking nature. 9/10

V roce 2020 jsem teda Johna Wicka nečekal. A že vznikne něco jiného, co mu může v akci konkurovat už vůbec ne. Choreografie a práce s kamerou mě tu bavila o dost více než právě ve třetím Wickovi, který navíc už působil trochu poslepovaně. Co se týče technické úrovně je ale Stahelskiho film o fous výš. Rozdíl je nejpatrnější při záběrech v jedoucím autě, na druhou stranu se Extraction snaží o dost více experimentovat a v těch nejlepších sekvencích jede dokonce bez viditelného střihu a mě za pochodu velmi bavilo přemýšlet nad tím, jak tohle sakra natočili. Za první půlku bych tomu tu pětku napálil s chladnou hlavou, avšak v té druhé přibývá dialogových scén, které nejsou vůbec špatné, jen to skvěle nastolené tempo docela zbytečně brzdí. Chris je totální motherfucker a já mu fandil už dlouho, že je ale na úrovni nesoucí jméno Keanu, jsem úplně nečekal a myslím, že větší poctu, než je srovnání se současným etalonem akčního žánru, si nemůže přát. Bůh žehnej Netflixu a talentovaným kaskadérům, ze kterých se stávají nejlepší režiséři akčního řemesla. Jsem velmi zvědav s čím se tenhle pán vytasí příště. 8/10