evangelik

Nezdá se vám, že už několik let je v Česku předonutilováno?

Nic moc. Nejtrapnější je čtení těch studentských vizí "...až já budu velká..." Ovšem ta "erotická scéna" se potom už navždy zařadila do nesmazatelného seznamu mých erotických fantazií, jak to asi mohlo probíhat.....

Trapná socialistická výchovná agitka...

Vzpomínám si, že když jsem tuhle pohádku viděl jako malý kluk, vůbec se mi nelíbila. Když jsem si ji připomněl nyní, byl jsem uchvácen tak originálním zpracováním a extravagantním ateliérem. Kardinální otázkou asi zůstává, zda ji filmový tým nenatočil spíš pro dospělé, než pro děti....

Nedařilo se mi hlavně orientovat se kdo je ve filmu kdo a na to, abych takovou rozvleklou podívanou dokázal shlédnout i podruhé, jsem až příliš líný...Prostě film na jedno shlédnutí. Některé svoje oblíbené oddechovky jsem viděl i 50x.

Tento film mě vůbec nepřesvědčil. Vyzbrojen skvělými recenzemi jsem si ho stáhl a nakonec se mi na něj natřikrát podařilo dokoukat až do konce. Děj se mi zdál strašně rozvleklý, ale hlavně mně vadila strašně malá uvěřitelnost celého příběhu. Nájemníci jednotlivých bytů se vytrvale vystavují otevřeným oknům, záclony asi v Americe neznají (to ale nevím, nebyl jsem tam) a když už někdo zatáhne roletu tak samozřejmě takovým způsobem, že je přes ni i nadále vidět. A už vůbec chápu jako úplně mimo mísu leitmotiv, že pozorovatel(é) celé hodiny a dny čumí, pozorují soukromí svých sousedů a oni nic netuší a nevadí jim to. Podle recenzí to snad měl být horor. Vzpomínám si zcela jistě, že jako malý kluk jsem se bál u dvou filmů: Větrná hora, když tam byli někde v dole zavalení nějací lidé (ten film jsem ale od té doby neviděl) a u prvního dílu Hříšných lidí města pražského, když Vlková (St. Zázvorková) hodila Mrázkovi (F.F.) do očí pepř (byli jsem se sestrami sami doma, naši byli na plese). U tohohle se snad ani bát nedalo....

....prostě skvělý film....

Docela milý film. Sice úplně naivní, přeslazený a historicky mimo, ale ve své době mimořádně úspěšný. Tak jako ty zfilmované Mayovky 60. let, tak i toto o 10 roků dříve skvěle zapadlo do kontextu svojí doby. Rakušané dostali 10 roků po válce tuto obrovskou dávku vlastenectví a pomocí této iluze již začali hledět vstříc skvělým zítřkům. Podobně jako rok před tím Němci, když po vítězství na fotbalovém MS přišli na jiné myšlenky a zařadili se zpět mezi civilizovanou Evropu. Takovéto zpracování by dnes asi nemělo žádnou šanci.....

Těžko stravitelná fantazie, možná víc pro všechny tyhle možné vyznavače konspiračních teorií všeho druhu. Kdo chce, věří, že svět řídí židovsko - bolševicko - zednářské Ředitelství Zeměkoule, jiný vidí za vším KGB nebo CIA. Pan Švejk zase upozornil na nějakého svého kumpána co věřil, že Zeměkoule je dutá a uvnitř je ještě jedna, daleko větší.... Tu tragédii jsem tehdy sledoval z běžného tisku a v paměti mi zůstala pouze dvě slova: Nedovírající vrata. Loni o prázdninách jsme si vyfotili památník v Tallinu a věnovali tichou vzpomínku obětem....

Dobrá byla scéna podřezávání stromu. Strom spadne nedopatřením na policejní Volhu stojící opodál. V dalším záběru je ovšem Volha tisknutá k zemi spodkem kmenu uříznutého smrku....