evangelik

Zkusil jsem premiérově tenhle seriál. Hmmm... Nedokázal jsem se dodívat, jak mě to nezaujalo. Až tedy na sto let starou myšlenku, že žena by neměla samostatně řídit automobil, neboť její organismus k tomu není uzpůsoben...

Nemůžu si pomoci, Agátu nemusím. Krkolomné konstrukce zápletek, strašně moc postav, za chvíli se ztrácím v tom chaosu...

Dost dobře nechápu to nízké hodnocení. Toto je neuvěřitelně psychologicky propracovaná detektivka, spíš psychologické drama. Rušivým momentem je pouze námořníkův výslech. Takhle rozhodně lámaná čeština ("francouzština) nezní - gramaticky lámaná, ale bez jakéhokoliv přízvuku. A opět pěkná úsměvná scénka - Maigret sarkasticky usazuje protivného vyšetřujícího soudce slovy "...to je naše abeceda"...

Na rozdíl od Snorlaxe mi nebylo v půli filmu jasné, kdo je vrah. Opět pěkně pomalé, ta "otcovská" facka by opravdu v padesátkách prošla? Dnes by M. letěl na hodinu...

...no, dalo se na to dívat. Marně vzpomínám, co na konci totáče filmařům ještě procházelo, a co už ne. O deset let dřív by to nemělo naději, začátkem sedmdesátých už vůbec ne...

Perfektní... Nevěděl jsem, že už v polovině šedesátých let bylo tolik nevychovaných fracků. Dnes ovšem pohlížíme na výchovu jinak. Vychováváme svobodné osobnosti.

...takže si to shrňme: žena je v socialistické společnosti plně emancipována, pracuje tedy jako automechanička. V roce 1969 zůstane její nápadník ve Švýcarsku a ona za ním odmítne emigrovat. Po pěti letech se vrátí a kupodivu nekončí ve vězení za nedovolené opuštění republiky. Je Vlastou odmítnut a potupně se musí vrátit do Curychu, aniž je na hranicích zatčen. Zcela chybí scéna Vlastin výslech na StB. Podepsán hlavní dramaturg Ludvík Toman...

Při sledování jsem, měl ten neodbytný pocit, že už jsem nějakou detektivku se stejnou zápletkou viděl. Nebo to byla ta samá? Opět pěkně pomalé, žádné akční honičky nebo pyrotechnické kousky. Tyhle holyvůdské kousky bytostně nesnáším a obloukem se jim vyhýbám. Trochu se pouze ztrácím ve značném počtu Maigretových spolupracovníků a kolegů...

Moc mě to nenadchlo. Velmi skromná výprava, hlavně mi šla na nervy ta všudypřítomná vlezlá hudba. No a ty haldy dolarů na hráčských stolcích - více než přehnané. Jana Švandová v plné kráse, ten drastický konec jsem ovšem nečekal...

Jo, jako vždy pěkně pomalé s občasnými vtipnými a trefnými poznámkami pana komisaře. Množství postav a francouzská jména a příjmení mi neustále děj znepřehledňují, mám problém zapamatovat si kdo je kdo...