Axxym

jsem trochu zklamaný- od začátku bylo velmi snadné uhodnout jakým směrem se bude děj ubírat. Vpodstatě jsem akorát čekal na nějaké rozuzlení, které mě usadí a budu si zpětné vychutnávat děj, ale to se nestalo. Konec je nijaký. Ne, že bych se nudil, ale čekal jsem něco víc - holt už jsem asi moc rozmazlený.

Námět je klišé, situace taky nikterak důmyslně vystavené nejsou, ale ty zápichy! Jediné, co drží tenhle sitcom nad vodou je řada naprosto trefných a vtipných glos :-) Smutné je to, že postavy jsou statické- žádný vývoj, žádný posun a jejich comic view se velmi brzo omrzí... Škoda.

jistě- obsahově o nic nového nejde, vždyť lidi chlastají snad od té doby, co objevili obilí. V tomhle směru Aronovsky ameriku podruhé objevit nemohl, ale naprosto odmítám to, že by jeho dílo bylo nudné nebo nezajímavé- to ani omylem! Přináší novou perspektivu- právě matky a syna, každý závislý na něčem jiném... okamžitě to ve mně začalo šrotovat... Nejsme všichni tak trochu feťácí? Co si chcou šlehnout té svojí touhy po úspěchu v práci nebo ve škole? Není soused, co si zase koupil nové auto taky feťák, otrok své vlastní potřeby si něco dokazovat??? Tohle ve mně třeba trainspotting vůbec nevyvolával, v tomhle je pro mě Rekviem jedinečné, opomenu-li geniální audiovizuální zpracování...

Tenhle příběh je silný hned v několika rovinách. Jednak je tu lidské zlo, všudypřítomné, primitivní zlo, které by ani zvířata nedokázala stvořit. Pak zde máme totální selhání komunikace, jak ze strany rodičů, učitelů, tak i utlačovaných. Pravda, trochu přehnaný příklad, ale právě malfunkční komunikace stojí za všemi sociálními konfilkty a problémy a takhle dostává film možná až didaktické rozměry. A pak je tu taky odvrácená strana mince- realita, která je jiná, než když se z televize dozvíme, že nějaké děcko zabilo ve škole třicet spolužáků, abychom mohli svorně chlapácky prohlásit "no jo, to jsou ti amíci, nechají čumět ty svoje hamburgrama odchované parchanty na akční seriály a takhle to dopadá..." Je velmi snadné nechat utratit psa, který pokousal, když byl zahnaný do kouta.

skvělá ukázka toho, jak se dá udělat napínavý thriller, když má člověk cit pro režisérský um. Rozhodně zatím nejlepší "horrorový" film, který jsem viděl, mráz mi bude běhat po zádech ještě celý zbytek večera. Když vezmu v úvahu, jaký potenciál nabízelo filmové zpracování herní horrorové série Silent Hill a v jaký hollywoodský cajdák byl tento potenciál uvržen, tak je můj výsledný dojem z tohoto snímku ještě podtržený. Atmosféra silně věřící rodiny, prostor obrovského domu umocněný kamerou, děti, u kterých si až do samotného konce nemůže být člověk jistý, že jsou tak nevinné jak děti mají být...

Pravdou je, že první díly jsou slabší, zejména proto, že již z tak krátké metráže ukousává rekapitulace minulého dílu, nicméně Čtvrtníčkův všudypřítomný rukopis geniálních postřehů a parodizování "lidového" humoru mne nemůže nechat chladným. A komu se to nelíbí, tak to nepochopil, je u mě Čudák (Viktor) a ať jde třeba na kožní :-)

Křidýlko nebo stehýnko? Tenhle snímek bych doporučil všem lidem, kteří neví, jak se mléko dostane do krabice a maso do mrazáku. Úžasný snímek, putování pod pokličku konzumu, oslava moderní masové (hezký dvousmysl, že? ) bioprodukce. Přesto, že o kombinátech nemám žádné iluze, tak například vysavač na slepice mě docela dostal :-) Pěkné artové provedení dokumentu, akorát někdy je absence komentáře (což má svoji logiku, protože úchvatnost samotného procesu by byla komentářem rušena) trochu na úkor sdělnosti- otázky jako "copak to je za stromy, které tam otřepávají pomoci mechanické vibrační paže " nebo "co má společného dolování jakési horniny (minerálu?) s produkcí zeleniny a zviřátek?" zůstanou bohužel nezodpovězeny.

Eraserhead vnímám jako symbolisticko existenciální experiment. Všechny prostředky byly zvoleny tak, aby v divákovi vznikl dojmem bezútěšnosti, citové odtažitosti, nelidskosti a bezmoci - depresivní prostředí průmyslové čtvrti, nepřirozené dialogy, nerespektující dynamiku a metajazykové prostředky komunikace, samotné pojetí dítěte jako mutanta, dlouhé střihy, které umocňují vnímání času a nízká dějovost způsobuje, že Eraserhead není příliš zábavná podívaná. Zaujalo mne, že Lynch dohání symbolismus skutečně do detailu- například vlastní nedějový děj začíná tím, že jakýsi muž v temné místnosti spustí páku, což symbolizuje pocit, že hlavní hrdina nemá nad svým osudem moc, že je životem vlečen, aniž by mohl zasáhnout. Další zajímavý moment- ke konci, po scéně se zpívající dívkou přijede na pódium malý umělý strom na kolečkách- strom, přírodní, harmonizující prvek, se dostává do děje naprosto mechanickým způsobem, symbolika toho, že hrdina hledá jakési uklidnění, vnitřní jistotu a dostává se mu jen jakési neplnohodnotné náhražky... Eraserhead není zábavná podívaná. Eraserhead není ani lehce stravitelné dílo. Eraserhead ani tak nevypráví, jako spíše vyvolává imprese pocitů.

Pro mě je Levinsonova Koule jedním z největších filmových zklamání. Z geniální knižní předlohy se mu podařilo vytvořit průměrný akční film. Záměrně jej nehodnotím jako sci-fi, protože intelektuální (potažmo vědecká) váha Crichtonovy knihy nebyla ani zdaleka naplněna a absence pojednání psychologické pointy celého příběhu je minimálně pro mne plivnutím do tváře autora a jeho věrných fanoušků. Ano, film má možná správnou atmosféru, vyplývající z prostředí, ve kterém se odehrává, ale to je zřejmě to minimum, které se dalo z předlohy vytěžit.

Coupling patří jednoznačně k jedním z mých nejoblíbenějších britcomů a v jistém smyslu je výjimečný. Coupling se nesnaží napodobovat skutečné životní příběhy či dialogy, ba spíš naopak- těží ze svého vlastního uzavřeného světa. Coupling je koherentní systém, kde jak forma, tak obsah jdou těsně ruku v ruce, aby završily pointu jednoho daného dílu. Do uzavřenosti tohoto systému patří i jistá monotematičnost, na které to stojí (a může i padat). Výhodou jednostraného zaměření je, že autor scénáře si mohl daleko více do detailu vyhrát s komickým potenciálem, který toto vděčné téma - rozdílný pohled mužů a žen na vztahy, sex, radosti a strasti, které z toho vyplývají- nabízí. Nevýhodou je poté fakt, že pokud divák na tuto optiku nepřistoupí, nebude jej seriál bavit. Tento uzavřený svět je také specifický tím, že dialogy nejsou jen samoúčelným nositelem verbálního humoru, většinou jsou repliky vystavěny tak, aby byly někde později zmíněny a vytvořily tak vtip - scénář Coupling je jako sehraný tým, kde si jednotlivé postavy nahrávají na vtip, aby pak mohly (i vícenásobně) smečovat. Dalším specifikem jsou poměrně ostře vykreslené "comic view" jednotlivých postav- čili jejich charakteristické vlastnosti (pohled na svět), který je činí vtipnými, zejména v interakci s ostatními. Coupling je velice specifický, koncentrovaný útvar, který si buď zamilujete, nebo půjde mimo vás.