Jirkacek

Film Z pekla je zcela jistě hodný svého jména, neboť viděl jsem již několik verzí Jacka Rozparovače, ale tento byl z nich zatím nejdrsnější. Temné atmosféře londýnských uliček v roce 1888 jistě pomohla sugestivní osobnost hlavní hrdiny a inspektora Freda Abberline jehož skvěle ztvárnil Johnny Depp. Vyšetřovatel ohavných zločinů zde byl představen jako člověk, který po smrti těhotné manželky utápěl své trýznivé vzpomínky v opiu. Během blouznění pak míval představy a viděl třeba i některé zločiny či oběti. Po první vraždě prostitutky, která byla nalezena v tratolišti krve s podříznutým krkem se hrůzného případu ujal právě Abberline, ale ani on nic nezmohl a jak známo, bylo zabito několik dalších žen, provozujících nejstarší řemeslo na světě. Tvůrci filmu podle mého názoru perfektně dokázali vystihnout atmosféru špinavých uliček starého Londýna a bez obav nám domů dodali svou verzi příběhu. Podle nich se na odporných vraždách podílel někdo z nejvyšší společnosti a dokonce se tak mělo stát na příkaz královské rodiny. Nedokážu si sice představit, že by to mohla být pravda, ale kdo ví ? Jak to bylo doopravdy se už asi nedozvíme a jméno vraha nám zřejmě zůstane utajeno. Nicméně tato skutečnost má pro svět filmu jednu výhodu - do té doby si filmaři mohou hrát s představivostí diváka a nabízet různé verze příběhu Jacka Rozparovače. Z dalších rolí této americké varianty bych ještě vyzvedl rozkošnou herečku Heather Graham, která si zde zahrála jednu z prostitutek a Iana Holma, lékaře královské rodiny, který se proslavil rolí robota Bishopa ve Vetřelci. A nesmím zapomenout na roli druhého vyšetřovatele, u něhož výborný výkon podal sympatický tlouštík Robbie Coltrane. Samotný film mi při sledování vyráběl vytvářel mrazení na zádech - ne neměl jsem strach, ale znamenalo to jediné - autoři mne dokázali tak vtáhnout do děje, že dvě hodinky utekly jako voda a byl konec. Snímek Z pekla si u mne vysloužil pěkné čtyři rozpárané hvězdičky ****.

Až v TV poběží snímek To byl zítra flám, pošlete rychle svoje děti spát, zavřete za nimi alespoň troje dveře a nikdy, proboha nikdy jim o tomto dílku neříkejte. Pro ně je prostě TABU. Důvodem je obrovský počet sprostých slov, které dokáže překonat jen součet mrtvol v Total Recall a spousta nechutných rádoby vtipných scének. Chápu, že To byl zítra flám má být komedií, ale čekal jsem o hodně inteligentnější zábavu, spojenou s výletem do minulosti. Tento Sci-Fi žánr mám totiž nejradši a tak jsem byl zklamán tím, jak autoři celý snímek pojali. Už od prvních minut se na nás doma z TV hrnulo jedno sprosté slovo za druhým a nebyla snad žádná věta, která by nějaké neobsahovala. Tak jsem si řekl - kruci, to se určitě změní, když se hlavní hrdinové a čtyři kamarádi ze studentských let, zklamaní svým současným životem, po bouřlivém večírku se ocitnou v roce 1986 a vrátí se tak o 20 let zpět do minulosti. Bohužel, vše jelo ve starých, fekálních kolejích. Někdy jsem ani nechápal, o co v filmu jde, pokud se tedy něco dělo, jako že se měly události někam posunout. Ani stárnoucí Chevy Chase jako opravář a údržbář v hotelu, kde byla čtveřice ubytována, nemohl pokleslou zábavu povýšit na lepší úroveň. Docela nás doma zajímalo, kdy přijde jiný zaměstnanec hotelu - poslíček - o jednu ruku, protože mu v roce 2006 chyběla a o dvacet let dříve ji ještě měl. Dostal se do několika situací, kdy to už už vypadalo, že mu upadne na zem, ale pořád nic. Pravda, byla to poněkud bizarní zábava a očekávání, ale tento film byl vlastně celý divný a nechutný. Zvláště ty sexuální scénky a slova o kouření a š...ání mne naprosto zhnusily a zkazily zážitek z cestování časem. Pravda tu a tam jsem se zasmál, ale jinak mne John Cusack, Clark Duke, Craig Robinson a Rob Corddry moc nepobavili. Film To byl zítra flám byl tedy pro mne pořádný průšvih a nikoli dobrá komedie a proto mu uděluji s přemáháním pouze dvě večírkové hvězdy **.

Snímek Serenity mne tedy hodně zklamalo, protože jsem čekal pěkné podívání v žánru Sci-FI, které mám hodně rád. Moje hodnocení filmu hodně sice ovlivnilo to, že jsem neviděl seriál Firefly, který byl prý velmi dobrý, ale nemohu si pomoct. Doma jsem sledoval pouze jednu střílečku za druhou, s pauzami na kecání o všem možném, včetně sexu. Mimochodem právě o této činnosti mne pobavila jedna z mnoha hlášek, které ve filmu zazněly. Pronesla je rozkošná Jewel Staite, jediná herečka kterou jsem podle jména znal. Ta pronesla, že už rok neměla mezi nohama nic jiného, než přístroj na baterky. Jewel byla členkou zajímavé posádky lodi Serenity, která vzala na svou palubu dva nové členy - mladého doktora a jeho sestru River s telepatickými schopnostmi, kterou věznila vojenská skupina zvaná Aliance, vládnoucí na třiceti planetách galaxie. A hned od začátku filmu se odehrávala jedna akční scéna za druhou, během které posádka Serenity vystřídala mnoho planet. Na některých se ukrývala před Aliancí, na jiných bojovala se zdivočelými lidmi nazvanými jako Plenitelé. Postupně se všichni snažili získat nějaké peníze na opravu lodi, zároveň žít svobodně a hlavně odhalit tajemství dívky River, kterou trápily noční můry a občas bylo její chování nebezpečné a nezvladatelné. V druhé polovině filmu se jim podařilo toto tajemství odhalit na planetě Miranda a rozhodli se jej sdělit celému světu. V patách jim však byla nejen Aliance, ale také kanibalští Plenitelé. A jestliže jsem si první hodinu myslel, že sleduji jen bohapustou střílečku, v druhé polovině se ještě vše znásobilo a přidalo na akčnosti. Tady bych chybu neviděl, ale já zrovna toto moc nemusím, ale pokud scénář nabídne smysluplný příběh, říkám proč ne. Jenže celý děj snímku Serenity byl příliš chaotický, jakoby tvůrci chtěli celou druhou řadu seriálu narvat do dvou hodin filmu a použili přitom moc velkou kompresi dat. Často jsem se v ději ztrácel a musel si dávat jednu a jednu dohromady, poté dvě a dvě a tři a tři....Nicméně bych našel i světlé stránky filmu, například pěkné vizuální efekty a sympatické ženy na palubě lodi Serenity. Přesto byl celý film nemastný neslaný a vzhledem k tomu, jak byl zde na ČSFD dobře hodnocen, jsem byl opravdu zklamán. Proto ode mne Serenity dostává pouze dvě galaktické hvězdičky **.

Nejsou pasažéři jako Pasažéři a ti filmový z roku 2016 mne velmi zaujali, i když jsem to od nich moc neočekával. Celý snímek by se dal rozdělit do třech částí. V té první jsme se doma seznámili s Jimem, jehož ztvárnil Chris Pratt a který se probudil z hibernace na palubě luxusní lodi. Podivili jsme se tomu, že byl na celý lodi jako jediný vzhůru, zatímco zbytek 5000 pasažérů a posádka stále spala. Chvíli mu trvalo než zjistil, se probral předčasně po třiceti letech letu na novou planetu, kterou měli pasažéři osídlit. V šoku pak Jim zůstal, když se dozvěděl, že let potrvá ještě dalších 90 roků ! Následovalo množství více či méně destruktivních akcí, které Jim podnikl - marné pokusy vniknout na velitelský můstek, výlet na laně do volného vesmíru či pouhé užívání si jídla a pití. Společnost mu dělal barman, ovšem ten nebyl člověk, ale robot android, což osamělému Jimovi nestačilo. V zoufalství takto strávil rok, aniž by se smířil s tím, že zde bude do konce života sám a opuštěn jako trosečník na ostrově. Po pokusu o sebevraždu náhodou narazil na spící novinářku Auroru, krásnou ženu, kterou si zahrála Jennifer Lawrence a jeho myšlenky od té doby patřily jen jí. Trvalo však několik měsíců, než se rozhodl ji vzbudit tím, že jí poškodil hibernační modul a tím ji vlastně odsoudil ke společnému životu na lodi ve dvou a také smrti ve vesmírném plavidle. Tak začala druhá část filmu, nazval bych jí romantickou na nejvyšší úrovni. Oba mladí lidé se zanedlouho spřátelili a dokonce se Aurora do Jima také zamilovala. Bohužel pro něj, barman nedokázal držet svůj umělý jazyk za umělé zuby a novinářce prozradil pravdu o jejím probuzení. Romantický vztah byl pryč a začala fáze nenávisti, nijak menší láska v předchozích měsících. Když už válka mezi nimi začala být nudná, nastala třetí část filmu, ta opravářská. Loď byla totiž před více než rokem poškozena meteority, což byl také důvod Jimova předčasného probuzení a její závady začaly být natolik vážné, že již ohrožovaly samotnou existenci vesmírného plavidla. V tom se probudila filmová hvězda Laurence Fishburne v roli jednoho z důstojníků, dá se říci že v pravý čas, aby se nová trojice dala do oprav poškozené lodi. Z nudy se stala napínavá podívaná a já samozřejmě již nebudu další děj prozrazovat, abych vás nepřipravil o zábavu a okousané nehty. Po 116 minutách při závěrečných titulcích jsem si uvědomil, že mne celý snímek velmi bavil a nudil jsem se jen malou chviličku uprostřed dění. Spojení Sci-Fi, které mám jako žánr nejraději a romantiky dokonale zafungovalo. Navíc bych ocenil nápady filmařů, kteří vytvořili perfektní vizuální stránku vesmírné lodi a skvěle vymysleli zajímavé situace - robot jako barman, jídlo či káva dle hodnosti nebo postavení, zákaz vstupu na můstek pokud to nebyl důstojník a další....A už vůbec nevadilo, že se zde ve větších rolích objevilo pouhých pár herců, dá se říci že jen tři lidé a jeden robot s lidskou tváří. Zkrátka Pasažéři mne mile překvapili po všech stránkách, takže jsem jim rád uděluji plný počet pěti hvězd. V lednu 2020 jsem si film koupil na blu-ray disku a hned v ten den jsme si Pasažéry vsunuli do přehrávače, usadili se na sedačce a začali sledovat jeho průběh už podruhé. Leccos jsem si z děje snímku z roku 2016 pamatoval a tak kouzlo prvního překvapení nenávratně odvál čas, nicméně jsem se docela na druhé shlédnutí těšil. Příběh začal představením Avalonu, obrovské vesmírné lodi, přepravující 5 000 kolonistů a 258 členů posádky v hibernačních lůžkách, která byla na cestě k planetě Homestead II, přičemž jejich cesta měla trvat 120 let. Po třiceti letech putování ovšem loď narazila na roj meteoritů, které loď poškodily a srážka způsobila, že palubní počítač probudil jednoho cestujícího, strojního inženýra Jim Prestona (Chris Pratt). Chvíli mu trvalo než zjistil, se probral předčasně po třiceti letech letu na novou planetu, kterou měli pasažéři osídlit. V šoku pak Jim zůstal, když se dozvěděl, že let potrvá ještě dalších 90 roků ! Následovalo množství více či méně destruktivních akcí, které Jim podnikl - marné pokusy vniknout na velitelský můstek, výlet na laně do volného vesmíru či pouhé užívání si jídla a pití. Společnost mu dělal barman (Michael Sheen), ovšem ten nebyl člověk, ale robot android, což osamělému Jimovi nestačilo. V zoufalství takto strávil rok, aniž by se smířil s tím, že zde bude do konce života sám a opuštěn jako trosečník na ostrově.Jim uvažoval o sebevraždě, dokud si v hibernačním lůžku nevšiml krásné mladé ženy jménem Aurora Lane (Jennifer Lawrence). Jim se o tuto mladou spisovatelku začal zajímat a prohlížel si její životopis na tabletu. Dlouho bojoval s myšlenkou na její probuzení, protože si byl vědom, že ji tak odsoudí k smrti na Avalonu, ale nakonec neodolal a učinil tak. Když se s ní po probuzení setkal, řekl jí že její lůžko bylo stejně jako jeho porouchané a zároveň požádal barmana, aby jí nic neřekl. Aurora šokovaná nutností prožít svůj život na lodi, se neúspěšně pokusila znovu vstoupit do režimu spánku a později rezignovala na situaci a začala psát knihu o svých zkušenostech. Během příštího roku se Jim a Aurora sblížili a nakonec se do sebe zamilovali. Jim se rozhodl Auroru požádat o ruku, ale Artur jí nechtěně řekl pravdu, takže se šokovaná Aurora stáhla do sebe a střídala různé nálady, úzkost, střídavě nadávala, vyhýbala se Jimovi, jehož jednou málem zabila. Zuřivě odmítala Jimovy prosby o odpuštění a tak se oba přestali stýkat. Brzy poté došlo k dalšímu selhání lodních systémů, což probudila probudí Guse Mancusa (Laurence Fishburne), hlavního důstojníka, který brzy objevil několik poruch v počítači. Oběma sdělil, že pokud nebude opravena, bude loď i nadále trpět kritickými poruchami systému a nakonec by na ní mohli všichni zahynout. Gus se pokousil opravit loď s pomocí Jima a Aurory, ale brzy smrtelně onemocněl, kvůli selhání jeho lůžka při probuzení. Automatický doktor při jeho prohlídce zjistil, že léčba Guse není možná a že mu zbývá pouze pár hodin života. Před smrtí dal důstojník Jimovi a Aurorovi identifikační čip pro přístup do oblastí pouze pro posádky a opravu lodi. Pak se oba bývalí milenci pustili do hledání závad na lodi a brzy objevili poškozený trup korábu.Také počítačový modul starající se o fúzní reaktor napájející loď byl kriticky poškozen, což způsobilo kaskádové poruchy lodi, protože všechny ostatní systémy odváděly energii směrem k reaktoru. Jim a Aurora vyměnili poškozený modul, ale když počítač nedokázal odvzdušnit reaktor, aby uhasil jeho masivní hoření, musel ho Jim odvzdušnit otevřením průlezu z vnější strany lodi, zatímco Aurora pomáhala zevnitř. Po odvzdušnění reaktoru se Jimův postroj zaklapne a jeho poškozený skafandr ztratil kyslík, nicméně Aurora vstoupila do volného vesmíru a podařilo se jí zachytit Jima, jehož mrtvé tělo vzápětí odtáhla k automatickému doktorovi, který ho zase oživil. Pal jí Jim řekl, že tento doktor může fungovat jako provizorní hibernační modul pro jednu osobu, takže by Aurora mohla zbytek cesty prospat. Když si Aurora uvědomila, že už nikdy Jim neviděla, rozhodla se s ním zůstat vzhůru, a on jí předal prsten, který vytvořil a ona jej přijala. O 80 let později se posádka lodi probudila podle plánu, krátce před příjezdem na novou planetu. Objevili malý dům uprostřed bujné flóry v oblasti velké haly lodi. Posádka našla knihu Aurory zobrazující nádherný život, který spolu s Jimem měli na Avalonu a byl konec. I druhé podívání mne bavilo a investice do modré krabičky jsem tak nemusel litovat. Suma sumárum, snímek Pasažéři ode mne i po druhém shlédnutí obhájili pět pasažérských hvězdiček *****.

Blázni ze stadionu mne pobavili už jako malého kluka, stejně jako další filmy, v nichž hrála komediální skupina Les Charlots alias Gérard Rinaldi, Jean Sarrus, Gérard Filippelli a Jean-Guy Fechner. V tomto snímku se bláznivá čtveřice vydala na venkov, aby zde strávila prázdniny u řeky a nebyli by to ani oni, kdyby se neotáčeli za skoro každou pěknou ženou. V malém městečku blízko jejich tábořiště padla do oka Gérardovi pěkná dcera majitele obchodu s potravinami, kam chodili blázni nakupovat. Jenže její otec nebyl slepý ale chytrý a tak dokázal mladíky šikovně využívat. Jednou je zapojil do výzdoby městečka, když tudy měl proběhnout běžec s pochodní olympijského ohně a přitom pochopitelně vzniklo mnoho vtipných situací - dovoz sochy na náměstí, zavěšování ozdob na stromy či později situace s jídlem u řeky rozhýbaly naše bránice. Když konečně do městečka dorazil onen běžec s pochodní, dcera obchodníka se do něj zamilovala a brzy s ním utekla do velkého města, kde se konaly sportovní hry. Tak skončila jakási první část filmu a začala ta druhá, ryze věnovaná sportu na stadionu. Francouzští blázni se totiž za uprchlou dvojicí vydali, aby dívku přivedli zpátky otci a zejména k Gérardovi a tím spustili lavinu šílených gagů číslo dvě. A tak jsme doma sledovali, jak se čtveřice nešiků stala hrdiny své země, když vyhrávali jednu soutěž za druhou. Ověšeni medailemi opět přitáhli pozornost půvabné dívky, ale cesta do nitra jejího srdce byla dlouhá. Každopádně jsme se opět pobavili skvělými humornými situacemi, které namíchal režisér Claude Zidi. Nicméně jsem se nedokázal zbavit pocitu jisté povrchnosti, na rozdíl od jiného filmu s touto čtveřicí a to Velkým bazarem. Ten se mi líbil mnohem více a dokázal přinést i jakési poslání, o němž jsem psal v komentáři u tohoto filmu. Přes to bych snímek Blázni ze stadiónu zařadil mezi ty lepší s Les Charlots a proto mu uděluji tři hvězdy ze stadionu ***.

Kdybych si tak předem přečetl, že horor Silent Hill byl natočen podle úspěšné počítačové hry, tak bych si ho doma možná ani nepustil. Jenže na kdyby se nehraje a tak se na naší TV rozběhl celkem slušný film se sympatickými herci a herečkami. Začátek se mi hodně líbil, když jsme se seznámili s Rose a její adoptovanou nemocnou dcerou Sheron, trpící náměsíčností a zlými sny, ve kterých se jí zdá o SIlent Hill. Žádné léky holčičce nepomáhaly a tak si zoufalá Rose vyhledala, že ten Silent Hill vlastně je město duchů. V něm před třiceti lety došlo k požáru, který jej zničil a zabil velkou část obyvatel. Město bylo poté uzavřeno, protože pod ním stále ještě hořelo uhlí v bývalých dolech. Přesto všechno se sem Rose s dítětem stejně vydala, aby našla odpověď na otázku, jak své dceři, v Silent Hill narozené, pomoci. No já bych tam panečku nejel, ale shodou okolností se do opuštěného města spolu s ní dostala i policistka Bennetová, krásná to žena, která Rose přes počáteční nedůvěru začala pomáhat. A zde musím poznamenat, že ztvárnění města bylo po vizuální stránce naprosto dokonalé - tiché ulice, rozbitá auta, převrácený kočárek, vytlučené okna domů, mlha, temná zákoutí a další prvky mne ohromily v dobrém slova smyslu. Také hudby, tu a tam se ozývající byla perfektní. A samotný příběh ? Ze začátku to bylo dobré, ale postupně při odhalování pravdy jsem zjistil, že tvůrci nepřišli s ničím novým - v podstatě se jednalo o pálení čarodějnic. Co musím úplně odsoudit k upálení na hranici, bylo ono zlo, které zabíjelo poslední obyvatele města Silent Hill, schovávající se v kostele. To jsem jaksi nepochopil, kde se vzalo, to nebylo dobře vysvětleno, i když bylo jasné o co mu jde - pomstít se za pokus o upálení jedné holčičky, která popáleniny přežila, porodila dceru a tou byla právě Sheron. Příběh tedy nic moc, žádné překvapení se nakonec nekonalo, i když dvě hodiny filmu utekly jako voda a nenudil jsem se tedy vůbec. Co se týče hereckých výkonů, tak Sean Ben jako adoptivní otec holčičky Sheron se mi hodně líbil, ale neměl zde moc prostoru k vyniknutí. Těžko mohu hodnotit Jodelle Ferland, jenž si zahrála dětskou dvojroli - prvně zde byla jako Sheron, podruhé jako její dvojče a zároveň zlo a temnota. Nejvíce sympatická mi byla nádherná Laurie Holden jako nebojácná policistka, pomáhající Rose, hlavní hrdince a zároveň matce Sheron, kterou si zahrála Radha Mitchell, tak ta mi také padla do oka. Takže za skvělé pozadí filmu a kulisy, dobré výkony herců, parádní hudbu a průměrný příběh bez nápadu, uděluji filmu Silent Hill tři tiché hvězdičky ***.

Snímek Památkáři spáchal hlavně George Clooney, který se ujal režie, napsal scénář a zahrál si také jednu z hlavních rolí. Vůbec obsazení filmu bylo hvězdné - George Clooney, Matt Damon, Bill Murray, John Goodman - všichni se sešli v tomto filmu, který se mohl stát naprostou válečnou peckou. Bohužel se nestal a já s tím naprosto souhlasím, jen mi toho bylo fakt moc líto. Památkáři totiž nestavěli snahu zaujmout diváka na válečném běsnění plným krve, zničených měst, techniky a jednoho super hrdiny. Jejich hlavní devízou bylo jakési mírové poslání ve formě záchrany kulturního dědictví před zničením bojujícími armády. Toto inteligentní poslání filmu se mi moc líbilo a také mne zaujalo, že byl natočen podle skutečných událostí. Toto a dobří herci byl důvod proč jsme si jej doma pustili, protože kulturní a vzdělaný člověk nemusí válčit a zabíjet, aby prosadil svůj názor, ale skoro dvě hodiny to byla velká nuda. Celé dílo mi připadalo spíše jako dokument, než film pro zábavu, kde by bylo místo i pro poučení. Proto dávám také tak nízké hodnocení, ale pozitivně hodnotím ten nápad přiblížit světu neznámý tým, který za druhé světové války nasazoval vlastní krky, aby z rukou nacistů zachránil zabavené obrazy, sochy, zlato a další kulturní dědictví evropských národů. Tento tým památkářů postupoval v patách spojeneckých vojsk a hledal stopy po těchto vzácných artefaktech. Pod palbou německé armády, v zaminovaných skrýších a vybombardovaných městech riskovali své životy, aby ochránili ty největší poklady lidstva.No mohl to být fakt dobrý, moc dobrý film...Škoda. Ani hvězdný Matěj Démon, Žorž Klon, Bílý Můry, či Dobrák Honza nudný film nezachránili, takže ode mne všichni dostávají pouze dvě hvězdy na památku **.

Na Velký bazar mám vzpomínku z dětství, kdy moje sestřenice řekla, že jde na tuto francouzskou komedii do kina a já jí tak moc záviděl, protože jsem byl ještě malý - psal se začátek osmdesátých let 20. století.....O té doby jsem viděl mnoho komedií z francouzské tvorby, lepších i horších a Velký bazar bych určitě zařadil mezi ty nejlepší. Je až s podivem, jak je tato komedie z roku 1973 pořád aktuální, protože základem filmu je příběh čtyř bláznivých kamarádů, které výborně zahrála skupina Les Charlots, alias Gérard Filipelli, Gérard Rinaldi, Jean Sarrus, Jean-Guy Fechner. Ti se snaží zachránit malý obchůdek svého známého Emila, jehož si zase zahrál Michel Galabru, známý jako velitel ze série četníků ze Saint Tropez. Tento boj malých obchodníků s různými řetězci dnes dobře známe, ale kdo by o nich věděl v Československu v době natočení filmu, čili v roce 1973 ? Já sám jsem viděl první supermarket shodou okolností právě ve Francii v Caen v roce 1992 a zíral jsem jako puk v lapačce Dominika Haška. Samozřejmě bych nečekal od této komedie nějakou hlubší myšlenku, jeho účelem je pobavit a rozesmát diváka, což se u nás doma povedlo, ale i tak bych za to Velký bazar vyzdvihl trochu výše. Co se týče jeho kvality, autoři nám domů hned od začátku naservírovali tuny humoru, když v úvodu Les Charlots vstávali do práce opravdu originálním způsobem. Po neskutečné cestě autobusy následoval pozdní příchod do zaměstnání, kde místo sekaček vyráběli všechno možné a tak je ředitel vyhodil. I výpověď z práce autoři dokázali pojmout netradičně. Následovala slabší pasáž u Emila v obchůdku a hned jsme zase smáli jejich nešikovnosti při různých směšných situacích, když všichni čtyři začali vydělávat v nových zaměstnáních. Netrvalo dlouho a začal se odehrávat zlatý hřeb celého filmu, kdy byl za jediný den postaven a otevřen nový supermarket naproti obchůdku Emila. klobouk dolů za to, co všechno režisér Claude Zidi a jeho tým dokázal vymyslet, protože ty gagy v obchodě byly opravdu originální a perfektní, takže jsme se velmi dobře bavili. A o to vlastně hlavně šlo. Takže suma sumárum, podtrženo sečteno - snímek Velký bazar si ode mne odnáší čtyři bazarové hvězdy ****.

Snímek Tajemství drožky se rozjížděl rychlostí asi tak jednoho koně a to i přesto, že hned na začátku se stalo to nejdůležitější z celého děje - vražda jednoho muže v drožce druhým cestujícím. Následovalo totiž povinné seznamování se s jednotlivými postavami příběhu, trvající asi půl hodiny, které mne vůbec nebavilo a měl jsem v těch lidech docela hokej. A to až do chvíle, než byl vrah dopaden. Jestli si ale myslíte, že tím film skončil, mýlíte se poprvé. Obviněný Brian Fitzgerald byl totiž porotou osvobozen ! Film nabral na obrátkách, když se právník Duncan Calton spolu s jedním komisařem a bohatou Brianovou snoubenkou Madge Frettlbyovou pustil do hledání pravého vraha mrtvého vyděrače Whitea. A pokud už mne v té chvíli snímek nějakou dobu bavil, v dalších minutách byl ještě zajímavější. Vyšetřování zločinu zavedlo pátrače mezi absolutní místní spodinu, do opiových doupat a bordelů, ale postupně nabralo opačný směr a stopy vedly mezi boháče a smetánku. A když byl skutečný vrah dopaden, myslel jsem si, že všechna překvapení máme doma za sebou. A pokud si to budete při sledování myslet i vy, budete se mýlit již podruhé. To největší tajemství bude teprve odhaleno, i když už v té chvíli vyšetřovatelé odhalí jeho podstatnou část. Tajemství drožky mne tak velmi překvapilo - líbily se mi ty neskutečné obraty, zajímavé pátrání s postupně odhalovanými fakty, což mi připomínalo pátrání z detektivek Agathy Christie. Dalším plusem byla doba, ve které se vše odehrávalo - Melbourne a rok 1886 - moje nejoblíbenější léta pokroku, končící druhou světovou válkou. Na začátku filmu jsem si myslel, že mu dám tak dvě hvězdičky, v půlce bych jednu přidal a s překvapivým závěrem jsem se rozhodl ještě další přičíst. Tajemství drožky se tak pro mne stalo jedním z nejpříjemnějších překvapení a za to mu uděluji čtyři kočárové hvězdy ****.

Příběhy o lásce: Tajemství rodu Strehlingů jsem shlédl kvůli zajímavému názvu filmu, aniž bych se předtím podíval na hodnocení zde na ČSFD. Nebyl jsem tak ovlivněn negativním ohlasem na tento německý snímek, ale když se na TV obrazovce objevily závěrečné titulky, došel jsem ke stejnému závěru, jako ostatní diváci. Celý příběh byl postaven na tragické smrti Anny von Strehling ve Vlčí roklině, kterou jsme doma viděli hned na začátku. Okolnosti skoku do propasti byly však natolik nejasné, že nedaly spát ani po dvou letech novinářce Nině, která se rozhodla přijít věci na kloub a nechala se u Anina bývalého manžela Sebastiana najmout jako chůva jejich dcery. Nebyl by to film o lásce, kdyby se do vdovce nezamilovala a neodsunula objevení tajemství k nelibosti svého zaměstnavatele na druhou kolej. V druhé linii příběhu pak šlo o uvedení nového léku na hubnutí na trh, který procházel pod dohledem Sebastiana posledními testy. Hlavní chemik Hasel se snažil zatajit fakt, že testy nedopadly dobře a za každou cenu chtěl začít lék testovat na lidech, čímž by způsobil neštěstí a zřejmě i pád firmy. Ta patřila otci zesnulé Anny, její sestře Marii, která se snad zapletla se svým švagrem a samozřejmě i celé rodině Strehlingů. Byli jsme tedy zvědavi, zda se Nina tajemství odhalí a jestli ano, zda jej zveřejní nebo ne. Jinak byl příběh velmi čitelný, i když místy zajímavý, celkově nás nějak nenadchnul a těšil jsem se na jeho konec. Ještě že se tak stalo za necelou hodinu a půl a tak jsem moc netrpěl. Za nevalný příběh podprůměrné kvality tak ode mne Tajemství rodu Strehlingů získává pouze jednu rodovou hvězdičku * a to hlavně za záběry z krásné rakouské přírody.