Therese

Burning Palms aneb "how fucked up can one get"... Škoda, že se toho nezhostil někdo schopnější, materiálu je tady požehnaně.

Ta hrůza! Tak dokonale podaná...

Koncert. Očekávání byla vysoká, ale splněna přes míru.

Po několikátém shlédnutí pořád naprostá pecka, i když si uvědomuju, že na zcela osobní úrovni. Kohokoli jinýho může úplně minout.

Odpor je marný. Podle Nolfiho teda ne vůči "osudu" (nebo podivným strejcům s kouzelnýma kloboukama, doplňte si, co je libo), ale přímo vůči němu. Jak to sakra udělal, že se mi líbilo něco tak naivního a přeslazeného? Nic moc hluboká myšlenka se tu nenajde a stejně to nevadí. No, a Damon taky perlí - kdo by to do něj řek.

Ač se tomu člověk brání, srovnání se švédským zpracováním se vnucuje samo od sebe (literární předloha mě bohužel minula). Fincher bezpochyby odvedl dobrou práci, ale obě hlavní postavy působí neomluvitelně nedotaženě (na Lisbeth člověk nevidí ten vnitřní boj a znechucení světem kolem sebe a zároveň jistou touhou po relativně normálním bytí, její minulost je podaná příšerně prvoplánově a téměř nezajímavě; Mikaelovi chybí charakter a také určité odtržení od společnosti, vychází z vyprávění jako snobský floutek, kterému život nic neodepřel) a přitom na nich celý film stojí a padá, vedlejší postavy jsou naprosto nevýrazné, některé pro jistotu (krom úvodu a závěru filmu) chybí. Na druhou stranu D. Craig mě neznechucuje tak jako předtím a hudba Reznora a Rosse je neodolatelná - takovou lahůdku by nám ovšem tihle dva naservírovali i u jiného filmu.

Film, který není ani zdaleka pro každého (jak už bylo několikrát řečeno), ale ti, co si v něm umí najít to svoje dostanou hodně. Atmosféra, kterou jen tak někdo nevytvoří (i ty vyčítané násilné scény mají své, ehm... kouzlo), hrdina - opravdový - kterého jen tak někde nenajdete, hudba, které byste nevěřili, že může tak bezchybně fungovat. Nečekala jsem, že film s tak tuctovou akční zápletkou dokáže být tak (do)jemný a osobní. Podruhé už sice nezpůsobuje, že sedím s otevřenou pusou, ale za to můžu ocenit jiné věci. Každý záběr, každá rekvizita, pohyb herců a zvuk má své místo a důvod. A jestli si to Gosling nepokazí, dotáhne to ještě hoodně daleko.

Po formální stránce se tomu snad nedá nic vyčíst, ale chyběla mi v tom nějaká jiskra (Clara opravdu nestačí) - nesouvisející s tempem filmu, to mi připadá přiměřené tématu a pojetí. Celkově to ovšem působí plytce a vůbec se mě to nedotklo.

Kouzelný, hezky smutný příběh o zbytečném boji mezi přírodou a člověkem. O boji, který by vůbec neměl existovat. A soundtrack přímo dechberoucí.