Drive

Tak zas jednou poplavu proti proudu, jelikož jsem asi úplně vymrdaná a nedokážu ocenit krásu veledíla jménem Drive. Rájn zde předvádí více než strhující výron a hlavně pasáže, kde mlčí a čumí do prázda, do zdi, do blba či do prdele, mě vždy dostaly do kolen a snažila jsem se mu skrz obrazovku podstrčit sošku zlatýho panáčka, protože Rájn určitě ztratil své oblíbené dildo a proto je celej film tak kolosálně mimo. Naštěstí v roce 2011 byli Oscaři, přeci jen více normální a tak, zatímco letos by za zírání do blba byl minimálně nominovanej, v roce 2011 se všichni vysrali jak na něj, tak na film, režiséra, scénář, kameru, hudbu...prostě všichni věděli, že ten film je strašná píčovina, která se bude líbit Rájenově mamce, jeho psovi a pak uživatelům CSFD, kde film o hovně, zahranej na hovno směle trčí na 79. místě v kategorii nejoblíbenějších. Název filmu je výsměch, jelikož drivování si užijete asi tolik jako somálci sněhu. Ok, pár drive scén(pokud je jich víc, zaspala jsem je), kde jedna člověka probudí, aby byl chvilku na to znovu uspán. Irenin manžel Standard podává nestandardní výron, jelikož je úplně na piču a smrt jsem mu přála od začátku až do chvíle kdy chcípnul. Sečteno podtrženo bučící láska autisty Rájena a sousedky Irene, mě chytila za rodidla asi tolik jako buzeranta šedesátiletá běhna, co mu nabídne vykouření dásněma za dva tácy. TFUJ (31.03.2018)

Ryan Gosling je ve své roli málomluvného řidiče na hranici geniality. Atmosféra je uhrančivá, mafiánští bosové mají tu správnou auru, do Carey Mulligan bych se dokázal zamilovat za všech okolností a soundtrack mi zní neustále v uších. Jakkoli mě ale oslňují fragmenty a jednotlivé scény, celek mi v rámci „velikého vnitřního chvění“ úplně nefunguje. Možná za to může lehce nedotažený konec. Možná příběh, který je artový ne do míry intelektuálních odkazů, ale dějové prázdnoty, kterou plní dlouhé zamyšlené záběry. Je to působivý kus filmařiny, ale Američana George Clooneyho, který je z podobného soudku, jsem si užil o chlup více. 70% (13.09.2011)

Ve čtyřicátých letech by z toho udělali okecávací béčkovou noirovku a v sedmdesátých krvavou krimi-exploatačku. Nyní, v souladu s jedním z dominantních trendů festivalové kinematografie, se plytkému příběhu z gangsterského prostředí dostalo autorského formalistního zpracování, které zdánlivě lavíruje mezi tradičními polaritami vysoké a nízké, brak a umění či řemeslo a osobitost. "Drive" nepřetváří žánrový příběh do odvážné avantgardy (jako "Point Blank"), ani do realisticky antischematického díla (jako "Žít a zemřít v L. A."), a už vůbec ne do existenciálního dramatu (jako "Co dělat v Denveru, když člověk nežije"). Refn nikterak nezastírá rodokmen díla a naopak sází na údernou efektnost zvratů a primárních atrakcí. Ovšem současně vyzdvihuje motivace jednotlivých postav, které ale netlumočí divákům dialogy. "Drive" představuje v současnosti výjimečný film, neboť je vyprávěný výhradně obrazem, což podporuje stoickou atmosféru vyprávění, kde každý pohled dostává dlouhý prostor na vyznění. Jízlivě řečeno je "Drive" Refnovým formálním cvičením, kterým uzavírá "studium" v Evropě a vstupuje do Hollywoodu. Z tohoto pohledu si rozhodně dobře vykročil, neboť názorně ukázal, že zvládá perfektně natočit citlivou romanci, vypjaté drama i akční sekvence, a především že dokáže z šestákového příběhu udělat dílo, které vypadá jako něco výlučného. ___ PS: "Drive" vykazuje překvapivě mnoho paralel s "Cool as Ice". Sice mají oba filmy radikálně odlišné vyznění a atmosféru, ale příběh, jednotlivé zvraty i typy postav jsou v záasadě totožné. Jen namátkově: Hrdina ve výstředním cool ohozu udělá ohromný dojem na dívku ze sousedství a získá si bezmezné sympatie malého kluka. Ve společném štěstí jim ale brání dívčin partner a dvojice gangsterů (jeden podsaditý a druhý drsný habán). Mezi jednotlivými peripetiemi se hrdina s dívkou či klukem jen tak projíždějí krajinou v/na hrdinově vymazleném stroji. (18.09.2011)

Asi mi něco strašně uniká a Tena nestačí. Začátek prima, muzika prima, růžový Mistral prima. Ale pak jsem usnula a zdálo se mi o úplně jiném filmu. Jakmile začala etudka se sousedkou, film (ehm, sen) se zvrhl v nekonečné minuty prázdného koukání (mrtvý voči Gosling), culení, mluvení o ničem a cringe zpívánek (a jako vrchol všeho Hendricks BEZ VÝSTŘIHU). Opěvovaná scéna ve výtahu je z (který asi) půlky epic fail. Proč to aspoň netočil 00's Ritchie neboněkdo. Pusher cool king NWR zklamal jak nikdo. (2,5*) ___ Senato třeba ještě někdy mrknu, jestli dozrálo, nebo pořád hnije. (06.09.2011)

Ty nejnadupanější motory nemají ve zvyku řvát vám do uší... Aneb jednou jsem si stěžovala spřátelenému doktorovi: "Když udělám s rukou tohle, tak to strašně bolí." "Tak to nedělej," odtušil. Tvůrci rychlých a zběsilých kurýrů si stěžují, že když ty filmy natočí takhle, tak každej nadává, jaká je to blbost, zbytek Hollywoodu se přidává k remcání s tím, že se dneska nedá najít originální téma. "Tak ho nehledejte," dí Refn a stvoří dílko, v kterém není na první pohled originální nic a na druhý "pouze" zpracování, protože ruku na kapotu, spočítat, kolik osamělých mlčenlivých chlápků, kteří mají ve vlastních rukou zbraň a spravedlnost, krásek v nesnázích, vytuněných kár a mafiánů všech národností a rozměrů se už prohánělo po plátně, to je trest pro Saxanu, která právě za opisování vyfasovala tři sta let po škole. Ovšem spočítejte mi hlučné a hypnotické, kruté i lyrické jízdy hlučnými bulváry a zadními uličkami, jízdy s atmosférou severských dramat a nevyhnutelností antické tragédie, jízdy s řidičem, jehož mlčení ohlušuje svou výmluvností, a já vám garantuju, že k takovému zúčtování vám bohatě postačí, jste-li lichokopytník (ne nutně Equus asinus, ačkoli někteří z místních splňují i podmínku hýkání). Násilí může být krásné a hranice mezi zločincem a superhrdinou nejasná - koneckonců škorpión svléká kůži, ne povahu. (14.10.2011)