Gemini

Odpověď na otázku, kdy že to ten právní pozitivismus selhal, je v křišťálově průzračné podobě obsažena v postavě Colina Firtha - vůbec nikdy. Nahlíženo optikou pozitivismu, samozřejmě. Firthovo zaujetí pro praktické řešení otázky cestou práva je absolutní, absurdní, a bohužel zcela autentické, z pozice filmového fanouška hodnotitelné jen jako AAA. A až se před vámi bude tak deset minut promenádovat podobně nabitý Kenneth Branagh coby Herr Heydrich, bez sebemenší lítosti si řeknete: "Jen se vykecej, budeš chcípat pomalu," a zjistíte, že slovo sepse nikdy neznělo tak sladce. Potlesk patří rovněž Stanleymu Tucci, jenž je coby Adolf Eichmann své věci oddán podobným způsobem a navíc touží, aby naprosto vše, čeho se "dotkne", proběhlo zcela bez chyb. Myšlenka na to, že někdo takový má prakticky na povel obří továrnu na smrt, je příšerná. Výsledkem sešlosti této ústřední trojice s ostatními více či méně šílenými přicmrndávači se v roce 2001 naštěstí stal jen výtečný film, který by se měl promítat nejen v hodinách dějepisu, ale především základů společenských věd či jak se ten předmět teď jmenuje. Stoprocentně zasloužených, ale "jen" 90%.

Komedie stojící na tom, že drtivou většinu času zíráte s otevřenou...otevřenými ústy na to, co za úchylný narcistní výstup ještě dokáže Ben Stiller vykouzlit. U toho zbytku si říkáte, že Farrelly brothers mají pořádně vykutáleného kandidáta na osvojení, protože šikanovat partu degenů tak jako oni neumí nikdo a Mr. Thurber se jim dost zdárně snaží vyrovnat. No a pak je tu samozřejmě ještě Lance Armstrong, který vás svým kamenným výrazem zatluče do země, abyste si vzápětí uvědomili, že takhle dementního komentátora (ne Lance Armstronga;)) už jste určitě taky zažili. Zopár kultových scén (jako je ta s Chuckem Norrisem nebo Davidem Hasselhoffem) included a zábava zaručena, ale rozhodně ne pro každého, včetně mě. 60%

Originální případy řešené občas pořádně haluzovým způsobem, aneb podivný seriál o podivném "detektivovi". Nelze mu upřít vtip, pokud vám zrovna hlavní hrdina svými nablblými výmysly, tedy pardon, neurózami, neleze na nervy. Ale žádný vyšetřovatel závažných zločinů by neměl být divnější než Columbo:) Tony Shalhoub hraje možná výborně, ale obsedantní neurotičku hrála i Lucy Liu a v jejím případě se mi to zdálo roztomilé;) Nebo Hercule Poirot, to je klasa. Prostě ne, nemůžu jít přes 60%.

Skvělá, netradiční love story, kterou je nejlépe sledovat ve dvou. Magický příběh dvou duší, z nichž jedna žije naprosto mimo náš svět a té druhé přijde ten náš snesitelný jen díky té první. Naprosto nečekaný střet (podle mého omezeného rozhledu) obvyklých Kimových hrdinů s realitou, zakončený kouzelně a s lehkým pousmáním uvěřitelně. A jelikož i v kinosále se pro mě neočekávané až neuvěřitelné stalo skutkem, beru to jako znamení a dávám místo zamýšlené devadesátky 100%.

Nevlídno a sychravo podzimu, barvy dobarvující, ehm podporující pocit osamělosti a nepochopení. Kim Ki-duk evidentně rozumí své práci či poslání, mně se to v tomto případě nepodařilo. O lecčem v Samaritánce si myslím, že vím oč šlo, ale bez toho hlavního mi zůstává jen depresivní film, jehož mlhou probleskuje světélko přátelství těch dvou dívek...jednou mi to možná docvakne, ale nějak mě to porozumění jednání obou děvčat obchází. A zrovna u Ki-duka absence pochopení dává zážitku festovně na frak...jsem v dobré víře, ale nemůžu jinak - 60%.

Poprvé, když jsem viděl něco od Kim Ki-duka, byl jsem zmaten. Ale ne jako když vám mladší sourozenec vysvětluje, co že je na tom současném RnB (o čemž mimochodem ani neví, co to znamená) tak cool a hustý, to teda ne:P Daleko blíž to mělo k Mrtvé Kočce a tomu zvláštnímu klidu a pocitu takového toho vnitřního pochopení, které se mě pokaždé zmocní, když si něco z té sbírky přečtu a co se mi ještě nikdy nepodařilo vysvětlit... Úchvatné umělecké záběry, takřka výhradní ticho narušované jen těmi "zlými" vedlejšími postavami, útěk především před sebou samým a hledání... Nalezení, sdílení, bolest a nenávist, Seom. Díky Kim Ki-Dukovi kdyby už za nic jiného, tak za připomenutí toho, že slov není třeba ani zdaleka tolik jako si myslíme. 80%

Z oněch prozatím čtyř "Kimů" (Seom, Samaria, Bin Jip + tenhle) můj nejoblíbenější. Prakticky nejjednodušší a nejpochopitelnější, nejodlehčenější, plný životní moudrosti a hledání klidu ducha. Plus samozřejmě obvyklé vizuálně vytříbené záběry a výborná hudba. Ledový Buddha a skutečné taekwondo na zamrzlém jezeře...nádhera. Jasná stovka. A pocit, že stejně nikdo nemůže pochopit, co se snažím vyjádřit a že je mi to tak nějak jedno, protože já to vím;)

Tommy Lee Jones se rozhodl vyzkoušet si komediální žánr. Bohužel natrefil na ne zrovna originálního režiséra a na scénář, ve kterém není originálního absolutně nic. Kolikrát už jsme viděli nabručeného poliše lezoucího si na nervy se svědkem, kterého má chránit a kolikrát už jsme viděli jak k sobě naleznou cestu... Ale párkrát jsem se zasmál, obzvlášť při roztomile bezprostřední scénce s pouty:) Což je ovšem na skoro sto minut málo a těch několik jakožeakčních scén skóre rozhodně nezvedne. Nenepadá mě žádná příležitost, při které by mohl Pán Domu splnit úkol zábavného rozptýlení, a to jsem vzal v úvahu i mejdan šachového kroužku. 20% a tenhle film už nikdy víc.

Už několikrát jsem ve svých hodnoceních použil spojení "forma pohltila obsah". Nebylo to vždy v tomtéž smyslu a někdy to značilo plus, jindy mínus. Tohle bude bohužel ten druhý případ. Jistě, nemělo jít o nadupanou starověkoválečnou rekonstrukci, ale o převedení Millerova comicsu, a i to je provedeno trochu jinak než u Sin City. Jenže - za prvé - já mám ten dějepis opravdu rád;) A za druhé - nejen antický hrdina má v sobě nést něco víc a dát to divákovi pořádně sežrat. A to se bohužel Gerardu Butlerovi nezadařilo. Nejen že Crowovi to v Gladiátorovi baštíte podstatně víc, ale i přímo mezi Sparťany jsou dva daleko působivější vznešení bijci - Vincent Regan, který o svých možnostech dal tušit v podobné (ale daleko menší) roli na písku před hradbami Tróje, a vedle něj David Wenham (alias Faramir). Nechci nějak dehonestovat výkon pana Fantoma Butlera, ale postávání ve svitu Měsíce jen v rouše Adamově, taktické náčrty a ironické rozmluvy s přihřátým kolosem Xerxem mu jdou podstatně lépe než hřímavé dějinotvorné monology. Taky se nějak nemůžu smířit s předestřeným zpodobněním antického ideálu ženské krásy, a to uznávám, že Lena Headey je jinak vážně kus. Na můj vkus poněkud útlý kus, takže spíš kousek než kus, ale to je fuk, prostě takovéto role by měly dostávat herečky podobných kvalit jako Monica Bellucci. Otázka je, do jaké míry je onen slabší herecký projev královské dvojice způsoben osobními predispozicemi a nakolik jde o režisérovu práci. K té mám výhrady nejvýhradnější - i kdyby Frank Miller měl jakýsi záměr onu přehlídku fyzických degenerací použít ke zpodobnění boje ušlechtilé kalokagátheiy proti zkaženosti okolního světa, může snad někdo na režijní stoličce zapojit mozek a zabránit tomu, aby se někteří (možná otrlejší, možná podívanou méně pohlcení) diváci začali při pohledu na magora se sekyrami místo rukou uchechtávat a při výstupu kozlíka nikoliv Šikuly, ale Bafometa, propukali v smích. Přejdeme na pozitivnější vlnu - z práce skladatele Tylera Batese je znát, že už má něco za sebou a že se Zackem Snyderem nepracuje poprvé. Hudební stránka zaslouží potlesk a poté, co provedu poslech, možná i něco víc. Obzvlášť závěrečné titulky, kde naplno vyrazí na zteč Millerovo umění, jsou skvělé, pročež NEODCHÁZET, sedět a vychutnávat. A klad pro mě osobně největší vahou disponující - takovou atmosféru poctivé brutální řežby dvou sevřených šiků pěchoty jako při prvním útoku, jsem ještě nikdy nezažil. Klaustrofobie, třesk štítů, hlavně neustoupit, jediné slabé místo a vše je ztraceno, naprostá bomba, vážení! No a ty přechody do protiútoku, rozptýlení šiku a choreografie jednotlivců proti přesile, to má taky své kouzlo. Sice naivní, ale kouzlo:) A ne slabé... Závěrem asi tolik - Třístovka měla na víc, vizuální obžerství mě nepohltilo tak jak jsem čekal a v televizi nebo tak to bude asi ještě slabší. Přesto a právě proto - jděte do kina. Ten film si míň než 70% nezaslouží, a ta nižší hodnocení mu bohužel reálně hrozí, if served without proper caution...

Velmi příjemná komedie o krásách a úskalích anonymity v moderní komunikaci. Režisérova vychytralost využila "radioamatéry" (kteréžto slovo jsem nikdy nepochopil, protože každý z těchhle amatérů podle mě rozumí věcem, které mi vždycky unikaly;)) a film tak působí podstatně lépe než kdyby se ona ústřední partička setkávala v nějakém chatroomu a bušila do klávesnic. On vůbec celý film působí velmi svěže, hlavní postavy jsou vybrány skutečně originálně, a tím nemyslím jen strážce MIRu Sergeje a trhlou konspirátorku Taffy. Ujetý kroužek gender a rádobywicca kamarádek poslouží k pobavení už pouhou svojí existencí a i když je vám od začátku jasné jak to celé dopadne, přece jen se dočkáte pár opravdu podařených překvapení. Mupy mup, abych tak řekl:) A že by se snad za tou prostou komedií o "hledání se" dvou lidí skrývalo něco víc? Možná, ale jen maličko. Nicholas van Pallandt prostě trefil hřebíček na hlavičku a mě by jen zajímalo, kdo byl ten vágus co vysedával u vchodu do videopůjčovny, protože nějak nevěřím, že by tam byl jen tak. Rozhodně doporučuju k vidění, ale osmdesát prostě dát nemůžu. Takže 70% a...sakra, musím si sbalit trochu rychlejc než jsem plánoval, promiňte ;)