Boulos

On n'est pas bien? Není nám snad dobře? Les Valseuses jsou možná můj úplně nejoblíbenější film vůbec. Easy Rider po francouzsku – dva grázlíci (Gérard Depardieu a Patrick Dewaere) neuznávají žádné hodnoty, snad kromě jediné: absolutní svobody. Při své bezhlavé hedonistické honbě za uspokojením svých tužeb se nezastaví před ničím, před krádežemi, ozbrojenými loupežemi, ani před sexuálním násilím (dost silná je scéna, ve které obtěžují kojící matku ve vlaku). I v nich se však postupně po poetických zážitcích s propuštěnou trestankyní probouzí pocit základní lidské pospolitosti a zodpovědnosti za druhé, v dobovém kontextu generační revolty se tak spolu s nim záhy ocitnete vlastně na stejné straně… To co na filmu šokovalo a dodnes stále šokuje, není ani tak nahota, či krev, jako spíše zdánlivá bezcitnost jeho postav a cyničnost s jakou ke všemu přistupují. Film je přesto komedií, byť rozhodně ne pro každého – v malém klubovém kině jsem se osamoceně smál uprostřed hrobového ticha:) Blierův scénář je dokonalý a v podání ústřední dvojice jde o skutečný herecký koncert, některé scény jsou podle mě ukázkou čiré geniality (především pak sexuální scéna, kdy se nazí Depardieu a Dewaere za absurdního dialogu marně pokouší uspokojit frigidní Miou-Miou, ta je prostě na chcípnutí:). Škoda jen, že toho spolu kromě pozdějšího Připravte si kapesníky více nestihli. // Přece nebudem celej život píchat jen studený telecí. Tobě je to fuk, jsi jak žížala, na každou vlezeš. Se mnou když neuroní slzu, tak mě to nebaví

Odhlédnu-li na chvíli od toho, že jde o sprostou a zločinnou propagandu, která v čase normalizace přinesla nepříjemný závan propagandy padesátých let a zasela do obecného povědomí spoustu nepravd a stereotypů, tak musím bohužel konstatovat, že i z filmařského hlediska je seriál prostě špatný a jeho obliba nepochopitelná. Nikdy nepochopím jak ten samý Sequens, který jen pár let předtím natočil takový krimi skvost jako jsou Hříšní lidé města pražského, mohl nyní natočit takovou slátaninu. Všichni herci od Brabce až po posledního komparzistu hrají tak neuvěřitelně naivně, až to budí úsměv, dialogy jsou prostinké, v ději je spoustu trhlin a nelogičností, filmařské chyby jsou patrné pouhým okem... Ze 30 dílů za něco stojí snad jedině Kvadratura ženy (z kriminalistického hlediska) a samozřejmě kultovní Studna a Mimikry, které jsou však kultem pouze díky kouzlu nechtěného (aneb tak blbý, až je to dobrý), plus samozřejmě hudba Zdeňka Lišky. Zbytek je odpad.

Byl jsem nalákán na kultovní road movie a vyklubala se z toho jen pitomá americká moralizující srágora. Příslušník zlaté mládeže se na své ušlechtilé pouti za dospělostí dozví tak hluboké a omračující pravdy jako třeba, že drogy jsou špatné, promiskuita je špatná i obžerství je špatné, a že každý musí přijmout zodpovědnost za svůj vlastní život a přestat se spoléhat na věštící kulečníkovou kouli… V roli kladné postavy zde pak vystupuje sympatický podivín opásaný bombou, který se rozhodne porazit prohnilý systém a svým trochu drsným, ale spravedlivým vyhrožováním pohne lidi k větší pilnosti i poctivosti a na zkostnatělé justici vybude okamžitou spravedlnost. Vážení, to jako fakt? Tipnul bych si, že je to oblíbený film Václava Klause, ale můj rozhodně ne. Svět bohužel není takhle jednoduchý...