FialovaMaska

"Art gives me an outlet where I can be aggressive in a world where I usually can't be, and part of it was asserting this abstract female power in these male-dominated arenas—the video is somewhat about objectifying men. Not in a disrespectful way, though,"..."going into this masculine world that is associated with sexual assault, but presented as something really welcoming and nice. The song's sort of about being—I was assaulted and I had a really hard time engaging in any types of relationship with men, because I was just so terrified of men for a while." Myslím, že tyto dvě citace samotné Grimes dohledatelné na stránce songu anglické wikipedie jsou dostatečně výmluvné. Za sebe jen dodávám, že se Grimes podařilo s nízkým rozpočtem dosáhnout toho, čeho chtěla. Umělecky představit a částečně ukončit svůj konflikt se světem mužů. Nemůže si pomoci a tak ho vidíme stejný jako ona. Objektivizovaný, plný fetiše a strašidelně jednoduchý, přesto svým způsobem přátelský. Nevím jen, jestli je klip tak neznevažující, jak si grimes přála, přeci jen je doprovázen skladbou zpívanou z perspektivy sexuálního útočníka, který jí kdysi napadl, se slowmo záběry na rozjívené polonahé fanoušky. Celkové poselství tak může vyznít úplně jinak. Například na mě tak působilo celé prostředí stadionu za temných tónů písně hostilně a každý chlap v klipu je potenciální násilník zblblej macho kulturou.

Ač je mnohými fanoušky knihy (která nikdy nebyla předlohou) seriál Neverwhere považován za jejího postiženého brášku, který nedokáže v žádném případě naplnit potenciál Gaimanova díla tak jako kniha (a já s nimi souhlasím), musím se přiznat, že mi stará nízkorozpočtová produkce BBC něčím učarovala. Připomíná to starého Červeného trpaslíka, Stopařova průvodce po galaxii... Možná je to tak blbé, až je to dobré, alespoň to není hloupé a prázdné. https://www.youtube.com/watch?v=lXiBzoCc-00

Kdo by si býval pomyslel, že se z brakového námětu o robotických kovbojích dá vytřískat audiovizuální delikatesa s tak rezonujícím filozofickým přesahem a skvělými postavami? Jasně. Podstata lidství bývá pro dobrá sci-fi o androidech téměř podmínkou. To nikoho nepřekvapí. Jde o to JAK. Jak se to na sebe všechno nabaluje, jak to graduje, jak se divák na konci cítí a jak nastínil můj kamarád Morzael, rozhodně se necítí podvedený, za což kromě jiného tvůrcům patří velké ovace. Dávejte si na Jonathana Nolana bacha! Přeci jen se scenáristicky spoluúčastnil na tvorbě toho lepšího z režisérské dílny svého profláknutějšího bratříčka a po Westworldu, myslím, není těžké uhádnout, kdo má na svědomí promakanou symbolickou síť Dokonalého triku.

S01: Tomuhle neodolám ani na popáté. Storytelling je famózní. Retrospektivní narativa ve vrcholné formě (nejvíc si užívám onu disharmonii v momentech, kdy obraz říká pravdu a zvuk hlasu vyslýchaného detektiva lže). Mezi hlavními hrdiny, parťáky odlišnými jak den a noc, funguje chemie. Sami o sobě jsou zajímavými charaktery, v jádru dobráky, byť rozhodně ne bez poskvrnky, jejichž vývoj vás bude bavit, i když nejde říct, že budete sledovat nějaké šokující proměny. Ikonická atmosféra bažinatého a pochmurného vydlákova Louisianny vás taktéž odpálí. Pro mě kult.

Tomuhle neodolám ani na popáté. Storytelling je famózní. Retrospektivní narativa ve vrcholné formě (nejvíc si užívám onu disharmonii v momentech, kdy obraz říká pravdu a zvuk hlasu vyslýchaného detektiva lže). Mezi hlavními hrdiny, parťáky odlišnými jak den a noc, funguje chemie. Sami o sobě jsou zajímavými charaktery, v jádru dobráky, byť rozhodně ne bez poskvrnky, jejichž vývoj vás bude bavit, i když nejde říct, že budete sledovat nějaké šokující proměny. Ikonická atmosféra bažinatého a pochmurného vydlákova Louisianny vás taktéž odpálí. Pro mě kult.

V seriálu Rick a Morty vystupuje postava dědečka Ricka, který zasvěcuje vnuka Mortyho do tajů omniverza, ve kterém žijí. Mnoho lekcí ale neprobíhá tak, jak byste si představovali. Spočívá v popírání smyslu všech hodnot, které Morty vyznává....Výborná satira a komedie, skrývající pod blýskavým povrchem kosmický horor, což je žánr, pro který je charakteristická (aspoň dle mého úsudku) bázeň z vlastní bezvýznamnosti v rámci vesmírné nekonečnosti. Hrdinovým klíčem k poznání této traumatizující skutečnosti je většinou nesnesitelná a odporná zkušenost, popírající zákonitosti paradigmat, ve kterých se do té doby hrdina (většinou vědec) pohyboval. A takový je i Rick a Morty. Plus nějaké ty fart joky. K porovnání rozepíšu v bodech Harmonovu strukturu každé epizody (všimni si podobnosti s Campbellovým monomýtem): 1. Postava je ve své komfortní zóně 2. Něco jí chybí, něco chce 3. Podstoupí proto výpravu do neznámé situace 4. Adaptuje se na neznámou situaci 5. Získá, pro co přišla 6. Zaplatí za to vysokou cenu 7. Postava se vrací do komfortní zóny 8. Postava je poznamenána dobrodružstvím, je jiná než na začátku.

Zprvu se Adventure Time jeví jako jednoduchý silly trip zavánějící eskapismem, protože se mu protřednictvím dobrodružné výpravy dvou infantilních kamarádů daří na výtečnou vracet diváka zpátky do dětství plného Larpu, Dračího doupěte a poflakování, pak ale napříč deseti sériemi dává pozvolna zakusit malé, mnohdy vážné exkurzy do lore universa, ve kterém se příběhy odehrávají a ve kterém má každá postava svou úlohu (Občas to zavání archetypální dekonstrukcí). Nejeden dospělec tedy navíc zajásá nad propojením post-apo, fantasy, sci-fi, nad multidimenzionálními hrátkami, vytvářením alternativních realit a dalšími nerdovskými kejklemi. A ono to funguje! Pokud tedy netrváte na tom, že každá pořádná show musí obsahovat dudy, sex, krev a politické machinace, aby vám dokázala, jak moc je chytroučká a hodna vašeho času, udělejte si pohodlí a pobavte své vnitřní dítě Časem na dobrodružství. PS: První díl první série "Slumber Party Panic" není moc dobrým starterem. Doporučuji tedy předtím začít dílem 01x05 "The Enchiridion!"