Mantegna

Musím se opakovat z minulého dílu - ty spousty poletujících záběrů z dronu na jedno brdo začínají postupně strašně unavovat. Kompozice v paprscích slunce udělají i ze sto let opravami nedotčené ruiny koukatelný, lichotivý celek - v tomto díle například zámek v Roudnici nad Labem. Nový zámek u Lanškrouna /Rudoltice/ bylo skvělé že byl vzpomenut, ale tvůrci si mohli dát práci a ukázat ty úchvatné plány jeho slavného lichtenštejnského architekta Domenica Martinelliho, které jsou uloženy v Lucce, aby mohl divák posoudit nádheru celého původního projektu. Celý pořad je určený hlavně laikům, kteří se chodí na zámky obveselovat jako na dědictví českých předků, i když ty barokní zámky mají takřka ze sta procent nečeské tvůrce. Srovnání se zahraničními top stavbami tu bylo zastoupeno jen záběry na Benátky. Průměr.

Trochu předronováno. A nemám rád, když se plete z českého h* vna obrovský světový bič. Dobré je to také jako dokument, jak zplundrovaně vypadají české památky třicet let po revoluci. 😥😢👎🏿 Bylo by dobré konfrontovat sto nejvýznamnějších českých barokních památek i s uvedením jejich autorů - architektů, ať je vidět že na 99% z nich Češi ani nesáhli, aby bylo jasné, že je to česká kultura tak z 1%, a srovnat je se stovkou nejvýznamnějších barokních památek, Německa, Rakouska, Francie, Itálie... ať si každý v této bezprostřední konfrontaci uvědomí ten ohromný rozdíl v kvalitě staveb a architektury, ale i kvalitě oprav. Takto opět dokument skončí jako upletený český bič z totálního českého hovna, kterým se budou falešní čeští národovci chlubit ve své vylhané české bublině a dojímat se svojí světovostí. Světovostí to ano, ale světovostí jen ve své naprosté kulturní zaostalosti. O tom ovšem v dokumentu jistě nepadne ani slovo. Mezi stovkou nejvýznamnějších barokních staveb a projektů v Česku najdeme jen jednoho českého architekta a to F.M. Kaňku. Zbytek je většinou jen italský nebo německý um. O tom ale Čechům neříkejte nic, možná by jim potom pak došlo, že jsou jen zaostalá, nekulturní hovada, která jsou mistry světa jen v kradení a plundrování, rozhodně ne v tvoření krásy. Čech a estetika se vzájemně zcela vylučují.

Český porevoluční filmový amatérismus pokračuje dál.

FILM JE MRTVÝ OD SVÉHO POČÁTKU V ROCE 1895. Jeho vrahem je DĚJ. Vulgarita zvědavosti co se bude DÍT dál. Každý tvůrce, který nepochopí, že smrt je v ději, by neměl nic tvořit. Erica Jongová napsala, že romány 19. století jsou mrtvé. Proč? Kvůli vulgaritě dějovosti. Balzac i jiní jsou skvělí, když jsou za sebe a vyserou se na stupidní vyprávění. KOMERČNÍ FILM JE DĚJOVÉ PORNO. Hvězdné války obzvlášť. Postavy, které jsou si během půl vteřiny natolik sympatické, že spolu okamžitě souloží. Nemají minulost ani budoucnost. Jediné co mají za úkol je sex. V pornu se nikdo nepředstavuje. Tady, při vší tuposti ještě ano. Předějovanost Star Wars, a absence děje v pornu, mají paradoxně stejný efekt. Je to v tom, že se klade důraz na prostředek z něhož se dělá cíl. Děj by měl být jen podružný, sloužit ke sdělení hlubokých duchovních poznání, ne účel o sobě. Je to jako když se bedekr stane cílem, nikoliv prostředkem, nebo zdraví, - zdravotní stav je pouze podmínkou, ne cílem. Cílem života není mít orgány v pořádku. Když je někdo duchovně prázdný, ale vše v životě podřizuje jen skvělému zdravotnímu stavu. Ve Star Wars zbytečnost dějovosti zabila jakýkoliv pokus sdělit podstatné. Dramaturgie neexistuje, vše je promptní, lhostejné a naprosto zbytečné. Každá věc v umění má být o sobě. V komerční zábavě je vždy pro něco jiné. Zábava odvádí pozornost od podstaty, ke zbytečnosti. Čekáte že se něco dozvíte, a to je právě vulgární, přízemní, neumělecké. Je to útěk. Děj je útěk před sebou. FILM VÁM NIC NEDÁ, JEN S NÍM ZABÍJÍTE ČAS. S komerčním filmem zabíjíte čas jako s počítačovou hrou. FILMOVÁ ZÁBAVA JE ÚTĚK OD SEBE. Pravda se má objevit ( uvědomit), ne vynalézt. Vše je už hotové jen si to skrze vnějšek uvědomit. Film od tohoto odvádí do hry zábavy, která zaměstnává hloupou mysl, jako míček hozený do dálky psa. Zvíře si neuvědomuje já. Člověk topící se v zábavě JÁ taky postrádá. JÁ nahradil sprostotou očekávání.

Tisíckrát omleté, neobjevné a tedy zbytečné. Film je tří a půl hodinová stále se opakující smyčka. Emocionálně je to mimořádné jen pro nevyzrálé blby, kteří tvoří 99% uživatelů na ČSFD. Po shlédnutí jsem se utvrdil v tom, že film je dnes už opravdu mrtvý. Pacino, Pesci, De Niro hrají to svoje, jak píšu, tisíckrát ohrané. Víc než dvě hvězdy tomu mohou dát jen nepoučitelní blbové, kterým ani tisíckrát dokola už viděné nestačí. Film dnes nedokáže překročit své stupidní komerční vymezení zalíbit se / čti: vlézt do prdele/ třináctiletým dětem. Tento třináctiletý / jedno že třicetiletý, padesátiletý../ dobytek tomu solí čtyři hvězdy. Kino se stává ústavem pro nekulturní, tupá hovada.

Milovník a znalec umění se z tohoto dokumentu nedozví nic, co by už dávno nevěděl. Všechna fakta o muzeu jsou základní, nedochází k nějakým analýzám děl nebo epochy. Zajímavé informace může přinést jen těm divákům, kteří ví že Ermitáž sídlí v Petrohradu a Petrohrad leží v Rusku, a tím to u nich hasne. :-)) Je to ovšem celé pěkně nasvícené, má to příjemné plující, pozvolné tempo, a když se z reproduktorů v kině ozvou hluboké basy ruských hudebních klasiků, tak je to opravdový zážitek. Záběry jsou většinou z nočního Petrohradu, aby nebyl rušen poetický dojem tvrdou denní realitou. Město, tedy centrum bylo postaveno během pouhých sedmdesáti let. Je to jakési obří rychloměsto z osmnáctého století. Diderot, jak si z jeho díla pamatuji, nazval Petrohrad obřími kasárnami. Cituje se často z děl ruské literatury. O Ermitáži samotné je tak polovina tohoto dokumentu, zbytek je o dějinných událostech samotného Ruska potažmo Petrohradu. Občas záběry na mistrovské dílo, ale všechno jsou to notoricky známé kusy, takže trošičku hlubší znalec se, jak píšu, nic nového nedozví. Vlastně přece jen jsem se něco nového dozvěděl, - že Ermitáž, nejprve lidem označená jako kolosální aristokratická, nabubřelá krávovinka se stala během obléhání Petrohradu, tehdy přejmenovaného na Leningrad, úkrytem pro nacistickou invazí sužovaný prostý lid. Nekultivovaným lidem vysmívaný a nepochopený komplex se stal pro ně paradoxně záchranou Noemovou archou.

Existenciální mistrovské dílo původního Blade Runnera, vystřídalo nezajímavé, standardní rodinné drama, - kde mám syna, tedy spíš dceru. Touha po delším životě a termín ukončení - životnost výrobku, který si uvědomuje svoji konečnost byla na starém Blade Runner zdrojem těch nejůchvatnějších motivů. V nové BR 2049 zcela chybí. ,, Dali jsme jim vzpomínky jako polštář tlumící emocionální odezvu.” Tyrell .Proč se replikanti v původním BR vrátili na Zem a dělali tam paseku? Protože si chtěli prodloužit život! Ano , ale proč si chtěli vlastně prodloužit život? Za A, aby mohli jezdit na dovolenou, za B aby mohli do mekáče, nebo za C aby mohli do práce? 🙈 Lidská existence má svůj světský i duchovní vývoj, který nejde normálně provést za čtyři roky replikantího života. Tajemství a touhy lidské existence byly vyjádřeny dostatečně působivě už jen v těch úchvatných syntetických zvucích a hudbě, které Vangelis servíruje pod úvodní titulky. To má takovou hloubku a existenciální pnutí, že slova by to mohla spíš už jen pokazit. Takovou kvalitu BR 2049 nemá ani ve snu. Co se stalo s prvním replikantím dítětem, to je to, co se řeší v novém BR 2049. Dobře, ale to je bulvár a né vysoká literatura. To je dobré, tak do večerních zpráv anebo jako strhující pojednání pro genetické inženýry, ne jako umělecké dílo hodné nehynoucího obdivu. Existencializmus je totiž založený na úzkosti ze smyslu existence, protože k ní chybí přesný návod, recept. Přidáte špetku vztahů, špetku rodiny, špetku vzdělání a budete na tuty šťastní. Přesně v těchto stopách jde ovšem nový Blade Runner 2049. Vše je v něm vypátratelné. Filozofie je v čudu. Je to meditativní sci-fi, u kterého není nad čím meditovat.

Vrcholem starého dobrého Twin Peaks je pochopitelně druhá série a to konkrétně díly 9 - 17 i podle zdejšího hodnocení, což mě trošku šokuje vzhledem k tomu, že je to tady jeden nevkusný idiot za druhým. Nechápu pak tu schizofrenii v komentářích psát, že nejlepší je první série, která je úžasná, přesto vrcholem je uvedená výseč. Seriál jsem viděl více než stokrát. Je to vrchol kinematografie. Nic nestojí výš. Pokud někdo řekne něco jiného jen se hezky ztrapní. Celá přitažlivost styku světského děje - vyšetřování se zásvětním světem tkví na principu jakoby dítě vychovávalo dospělého. Proto je Man from another place lilipután, tedy dítě a dospělý zároveň. Ta forma zlomyslnosti, potměšilosti a panství náhody, kdy si postavy v Black Lodge nemůžou být ničím jisté je omamná a vtahující. Důležitým prvkem v Twin Peaks je pak vyprávění - vzpomínání na události, které se z Twin Peaks Return skoro vytratilo. Když se Leland přijde 'udat' na policejní stanici ve druhé serii a po rozvinutí identifikační kresby Boba / sebe : ,,tenhle muž, já ho znám!" ... a pak začne vyprávět svůj příběh z dětství z Perlového jezera, právě v těchto momentech Twin Peaks dosahuje vrcholu podmanivé atmosferičnosti.👌👌👌👌👌☝️☝️

Je to jen pro hovada.🙊🙊🙊👎🏿👎🏿👎🏿🐄🐂🐂🐂🐂🐂🐄🐂🐃🐃🐃🐃🐃🐃🐃🐃

Nejlepší díl Twin Peaks vůbec. Viděl jsem ho nejmíň stokrát.