Deleatur

Dosud (a právem) nejslavnější a nejoceňovanější adaptace. Mj. proto, že herci byli poprvé ve věku postav divadelní hry, ba způsobilo menší pozdvižení, že nezletilá Husseyová vystupovala v erotické scéně nahoře bez. A upřímně řečeno, nevím, jaké hezčí herečky měl režisér na mysli, když obhajoval její obsazení coby z nich herecky nejlepší, ale Husseyová byla dle mého též dosud nejkrásnější Julií. Whiting coby Romeo byl též pohledný (i v erotické scéně), ale herecky byl podle mě o třídu horší než představitelka Julie. Problém jsem měl ještě s Yorkem (Tybalt), u něhož mi vadilo hlavně úděsné namaskování. Jinak byla herecká sestava silná i ve vedlejších rolích, vlastně chůva (Heywoodová), bratr Vavřinec (O’Shea), Merkucio (McEnery) i vévoda (Stephens) byli úplně dokonalí. A zaprášené ulice i domy vypadaly hodnověrněji než načančané interiéry a vymetené exteriéry verze z r. 2013. // 86%

Můj první "odpad!". Nenapadá mě vůbec nic, za co bych téhle ručně kolorované němé verzi měl dát i jednu jedinou *. Kolorováno to bylo navíc jen částečně a jen pár odstíny - o to více vynikly sytě růžové ženichovy šatičky. Výprava většinu času křiklavě divadelní. Režisér se ani nenamáhal natočit něco jiného než divadlo a herci mu k tomu samozřejmě teatrálně přehrávali až to působilo jako fraška, nikoli tragédie. Třeba Romeo vypadal, že za Julií běhá jen proto, aby jí ukradl polibek, načež pelášil pryč, kdyby ji napadlo chytit ho do chomoutu. A v nejvypjatějších momentech působil jen jako přerostlé děcko, kterému sebrali hračku, nikoli životní lásku a smysl života. Nejen on (Gustavo Serrena) byl taky nevhodně obsazen - s Ferrucciem Garavagliem (Tybalt) měli asi 3x tolik, než kolik měli mít. Bertiniová (Julie) nevypadala tak staře, ale matrónovitě zase svou robustností. Nakonec bylo pitomé i zkrácení - jistěže by se jim všechno do 36,5 minuty nevešlo, ale přišli o přesah tragédie a zůstala z toho jen dvojnásobná sebevražda, protože Julii otec vybral někoho jiného (Tybalta!), než chtěla. // 1%

Na to, že se film točil okolo doslova fekální historky, se z toho nakonec vyklubala fajn romantická komedie (navíc ta historka s sebou takhle nesla ještě výraznější poselství, že drogy jsou fuj). Adam (Chester) nebyl moc sympatický (najmě svou přecitlivělostí a i kdyby herec přeháněl schválně), ale jeho heterosexuální spolubydlící ještě méně, takže asi tak. Navíc se možná pod vlivem Chesterova afektovaného výkonu ukáznila jindy z podobných důvodů nesympatická Poseyová. Nejlepší ovšem bylo, že všechny zmíněné postavy vyvažoval rezervovaný a šarmantní Steve (Gets), i když měl taky svoji minulost. Někdo by se mohl divit, co viděl na někom jako Adam, ale třeba všechno to, co mu chybělo. Buď jak buď, krásné vyznání Something Good bylo od něj stejně přesvědčivé jako od Plummera v muzikálu Za zvuků hudby (byť tam to za něj zpíval Bill Lee). // 60%

Nechápal jsem jeho slávu coby generačního manifestu, podle ukázek a nejčastěji zmiňované pikantérie vztahu mezi starší ženou a (už dospělým, ale mladým) synem jejích přátel jsem si myslel, že jde jen o výtečně zahrané (v čem Bancroftová hrála mizerně?) milostné drama. A překvapení - film se ke společenským problémům (i napříč generacemi) vyslovoval zcela nenásilně. Přesto jsem byl zároveň trochu zklamaný z titulní postavy - Hoffman byl sice výborný, ale hrdinu manifestu jsem si představoval poněkud... průrazněji. // 84%

Škoda, že tvůrci nezůstali u paradokumentárního stylu toho, co si milenecká dvojice sama natáčela. Takhle vyniklo, jak stylizovaný krátký film byl, najmě se snahou zapracovat i perskou poetiku. Nemluvě o srovnání se závěrečným záběrem autentické popravy. // 63%

Ehm... když už, tak to byl spíš donchuán. Na pár místech jsem se zasmál, ale jinak to byla groteska dost primitivní a hóóódně zastaralá. Nepomohlo ani to, že byla krátká. // 24% (je mi líto).

Erotická scéna by možná byla modernější, ani by nemusela milostný příběh poskvrnit (třeba Romeo a Julie už z roku 1968, mimochodem od gay režiséra), ale ve výsledku se mi líbilo, že tvůrce udržel vztah dvou dospívajících kluků ze znesvářených skupin (španělského rodáka a marockého přistěhovalce) v cudné rovině, protože ho tím nesnížil na úroveň třeba pouhého erotického experimentu pod vlivem horkého španělského slunce a rozbouřených hormonů. Najmě když měl k dispozici tak přirozené herce, mezi nimiž fungovala nehraná chemie. V závěru se nejvíce vzdálili od Shakespearovy tragédie, ale nemuselo to platit pro oba. // 75%

Myslím, že přitažlivost filmu o tak tragickém tématu nejlépe vystihuje úžasný blok scén od prvního polibku Seana s Nathanem (Pérez Biscayart a Valois), přes jejich tokání na gay diskotéce a žhavou erotickou scénu po skandování aktivistických hesel v růžových sukénkách a s růžovými střapci. Zpočátku mi taky přišly opakované scény z diskoték až nepatřičné, ale smysl mi byl nakonec zřejmý - ty lidi jsou ještě naživu a že jsou smrtelně nemocní, neznamená, že se přestanou bavit a milovat (ovšemže bezpečně). Zároveň by mě zajímalo, jestli na to měli choreografa, nebo to jen tak vyplynulo, ale ty taneční scény přesně kopírovaly vývoj hnutí Act Up od počátečního nadšení a frivolnosti přes uvědomění si vážnosti situace a tragické dopady po čím dál zuřivější boj. Nedomysleli jen drobnost - nápad přechodu z tancem rozvířených částeček prachu do buněk poprvé napadených virem byla možná moc doslovná ilustrace "zkažené zábavy". I tak ale byl boj aktivistů legitimní; např. cukrovkářům se taky nepředhazuje, že si za to můžou sami a jsou tu důležitější výzkumy než nemoci z nestřídmé stravy, ba často přímo obžerství. // 95%

Krvavý, ale i atmosférický horror, který mi potvrdil, že Hartnett hrdinské i chlapské kvality má. // 70%

Nádherně atmosférická, téměř bezeslovná romance. Esence něhy, kterou Asijci vkládají do svých romantických filmů. Uvěřitelné podání neuvěřitelné situace (tedy jsem příběh vzal doslova). // 81%