Deleatur

Líbila se mi ústřední dvojka a chemie mezi nima. Taky v gay romancích ne často vídané postarší typy (hlavně Leopold). Do jisté míry jsem postavě Joava (právě Leopold) porozuměl, ale někdo v jeho věku a jeho fyzických parametrů by neměl za sebou táhnout traumata z dětství nebo se ohlížet na předsudky v komunitě. Dále - abych aspoň respektoval někoho, s jehož názory nesouhlasím, musel by se jinak chovat rozumně, a to se Joav nechoval; to byl sebedestruktivní, nikoli alternativní životní styl (v tom původním, nikoli homofobním významu). // 50%

Výstižná a děsivá studie přerodu věřícího fundamentalisty v křesťanského extremistu. Zároveň ale velká naděje pro nezlomný odpor proti takovému vyostření v ženské postavě. Přes vyhrocené téma a ruskou teatrálnost chválím i civilní herecké výkony. // 83%

I když jsem Survivora objevil až kolem 10. řady, dokázal jsem se zpětně vcítit do pocitů diváků řady první, nadšených z nového televizního formátu. Zároveň je to ze zpětného pohledu opravdu silná řada už jen tím, že je jaksi civilnější, protože hráči formát teprve poznávali a nekalkulovali, sotva tam dorazili. Byť už tehdy zazněla otřepaná výmluva: "Lžu a podvádím jen kvůli hře, ve skutečnosti takový/á nejsem." Produkce se navíc soustředila na hráče, tak ještě nezdržovala artovými předěly. Dokonce jim zbyl čas na zdůvodnění hlasů, což mi v posledních řadách chybí nejvíce (i když vím, kde je hledat). Jak jsem si řadu připomínal, tak i sestava byla silná. Pro mě byl samozřejmě nejzajímavější gay, i když to byl i jeden z prvních padouchů realitky. Už jen pro tu ironii, že ne heteráci, lopaty nebo svalovci, ale to on (sulcovitý právník navrch) se stal živitelem kmene a hybatelem děje. Pár nezapomenutelných hlášek, mj. "Měli bychom kooperovat." "Já jsem vidlačka, myslím, že tady v buši korporace fungovat nebudou." a samozřejmě už legendární finální řeč téže vidlačky: "Po tom, co nám tady předvedla Matka příroda, cítím, že jí dlužíme, aby to dopadlo podle jejích zákonů - ať had sežere krysu.". I když pro mě bylo ještě legendárnější zdůvodnění finálního hlasu od jistého slizouna. // Nejzajímavější soutěžící: Richard, Rudy, Susan, Colleen, víceméně i Kelly a Gervase. // 82%

Když odhlédnu od toho, že se mi nelíbily ty hry a BL stereotyp, že se nejedná o gaye, tak ten strach z mylného odhadu sexuální orientace a opatrné sbližování v ještě stále konzervativním prostředí byly velmi výstižné. Uhánění staršího mladším přímo roztomilé (jako že obráceně by asi nebylo). A taky mám rád sladké. Ale takhle přeplácané bych už nejedl. // 60%

Až tak kvůli nostalgii, Jiřině, Töpferovým židovským anekdotám, rozesmáté Stašové, nesmrtelné Heleně, že Vítek žije a drží se, že to nebylo zas tak provinční a výbornému nápadu na konec. Bylo to zkrátka "sladké mámení".  Taky "jsem vymyslel spoustu nápadů" a "sbíral céčka". Navíc už je mi jasný, "co je gól". Po konci jsem jim odpustil nepříjemné překvapení nad pozdními texty Zagorky, otravně unylými tenory, Kaiserem nezvládnutou scénku a nápad nechat Gottovy písničky zpívat ženský. Možná ale kdyby dali Dělovou ránu Bílé a ta nemusela vytasit "lněnou utěrku"… // 68%

Příjemná, lehce komediální road movie. I díky tomu, že jak Streisandová, tak Rogen se ukáznili. Zároveň ale ne natolik, aby dramatické scény nepůsobily rušivě. Zvláště když je Barbra hrála stejně jako v jiných filmech s filmovými partnery... tady to byl její filmový syn. Navíc párkrát neodolala vyskočit z maminkovského kostýmu. Ale pro mě je vždycky radost se na ni dívat. // 64%

Stejně jako skororemake Líbánky s mámou by si zasloužily horší hodnocení, ale zachraňovaly to herečky v rolích matek. Longová byla ještě o kousek lepší (a moc rád jsem ji po takové době viděl). Škoda, že její kousavou matinku (zhrozený pohled na hotelový džíp: "Tohle není Řím, mami." "Irák snad taky ne.") nutili už tehdy do sentimentální katarze. V téhle poloze byla zase působivější Španělka Machiová, i když se americká herečka v roli dcery snažila až na půdu. Právě fakt, že to původně byly dcera s matkou, byl stravitelnější než syn s matkou ve španělské verzi. V obou verzích pak všechny ostatní role matné (vč. Američana Scalii), ve španělské možná o poznání výraznější, ale zase spíš bizarní (hlavně recepční). A ani tehdy/teď to nebyla komedie, najmě pak rodinná, spíš dramedie. Jakkoli povrchní, papírová a televizní. // 40%

Samozřejmě mi nejdříve spadla čelist: "Co to zase je?" Příběh byl naštěstí o něčem jiném, ba naopak se Španělé zalekli názvu inspirace (zatímco náš distributor ne). (Není to přímo remake Líbánek s matinkou, ale inspirovali se u něj katalyzátorem i katarzí. ) Největší problém byl velmi nesympatický hrdina i herec v jeho roli. Takovému lůzrovi jsem nemohl fandit a k tomu dominantní matka jak role, tak její představitelka (naštěstí naopak sympatická). I když i její problémy byly nadhozeny jen povrchně a hned bylo jasné, jak sentimentálně to skončí. Bohužel to nemělo ani lehkost letní komedie. // 30%

Ano, už i Emma propadla progresivismu: bohémství, multikulturalismus, mezirasové vztahy, uprchlíci, xenofobie, charita, lesby, George Michael a možná další gayové... Ani pointa nebyla originální. Ale i po opakovaném zhlédnutí fajn, na herectví Emmy je vždycky radost se dívat a už jsem v tuctové, ale milé holce od vedle přestal hledat Matku draků. Pořád se mi ale zdálo nepříjemné postavit scénku kolem nadávky "nabijem te na kurac" v kontextu jugoslávských válek (i když byla vtipná část o slangovém významu anglického jména Dick). // 67% (tedy spíš 3,5*)

Bavilo mě to o koňskou délku více než původní film. Asi právě kvůli tomu soupeření mezi bratry a že tvůrci do závěru potlačovali zdůrazňování, že gay bratr má mindrák z bratra heteráka mj. proto, že je gay. Navíc že to tam zaznělo, ale nevyznělo to homofobně, nýbrž pouze jako konstatování reality pohledu okolí. Možná proto, že navrch ještě - téma rivality udělalo z bratrů rovnocenné hlavní postavy (zatímco v 1. filmu byl gay bratr spíš postava vedlejší). Ostatně to všechno potvrzuje i poster. Nezbytný happyend už byl opět papírovější, ale zase mě až teď napadlo, že mohl být jen potvrzením jistých stereotypů. // 40%