Blueeyes

Tak já nevím, tohle je podle mě velmi nadhodnocené dílo. J Gordon-Levitt je můj velký oblíbenec a tady byl k zulíbání, má to fajn scénář a zajímavou režii. Ale kde prokristovyrány zůstala zapomenuta zápletka? Tohle je takový časosběrný průřez jedním naprosto všedním vztahem, tuctové dialogy jaké vedeme všichni s kolegy v práci, banální procházky městem a nákupy v Ikea .... Nějak nevím kam to zařadit, na komedii málo vtipné, na romantiku absolutně neromantické a drama žánr si žádá alespoň minimální drama. I těch devadesát minut mi přišlo dlooooouhých. Tři hvězdy, jedna za Josepha, jedna za režii a jedna za soundtrack :-)

Prvních patnáct minut pro mě bylo trošku dlouhých a posledních několik závěrečných také... Takže abych zůstala fér a objektivní, nemůžu dát ani čtyři hvězdy. Ono to totiž má své mouchy.... ale, no a co, dalo by se říci. Totiž, od chvíle kdy Newt a Jacob vstoupí do kufříku, otevírá se nový svět, nádherný a užasný, svět, jemuž odpustíte větší i menší mouchy. Bylo to jako vidět poprvé Nekonečný příběh, nebo Avatara. S každým dalším zvířetem nový wow efekt, pořád další jééé a aaaaaach. Zvířata nádherná, okouzlující a ano fantastická. Mít, takový kufřík, ani z něj nevylézám :-). Maximálně tak na nějakého toho panáka hihňavé vody a zase rychle zpátky do kufru. Colin Farrell jako záporák byl možná trochu málo zápornej, ale zato Eddie byl roztomilej až hrůza, ale tak trochu ho podezírám, že to ani jinak neumí.

Nikdo není dokonalý a nikde není tráva zelenější. Všichni to víme a přesto pořád a pořád potkáváme lidi, kteří se zdají tak dokolalí, že té iluzi rádi znovu uvěříme.... Mám tyhle severské věci docela ráda a tak možná s hodnocením trochu nadržuju. Ale mě se to líbilo, ačkoli je to možná příběh, jakých je kolem tisíc a jaké už byly zpracované stokrát a lépe. Sníh a chlad, láska a vášeň, pravda a lež, jde to všecko hezky dohromady.

Chvílemi velmi nekorektní ... komedie? Černá komedie, možná ani to tolik ne. Má to pár velice zábavných momentů a taky několik hodně vypjatých chvil. Ale tak už to na světě chodí. Snímek o tom, jak se handicapovaní snaží o pozitivní přístup a jak se to může zvrhnout, když se někdo nepodřídí. Rebelie, to je moje, norské filmy taky a proto mi to sedlo, je to spíš na 3 a půl hvězdy... ale čistě subjektivně dávám 4 za nekorektnost, otevřenost a za klení do fujtajbl pytlíku.

Islandský kus o skotu, o rozlehlých tichých krajinách, tuhé zimě, narušených rodinných vztazích a velmi tvrdých lebkách. Téměř dokumentární film o ovcích a o dvou bratrech co je chovají s láskou. A chovají city větší k ovcím, než jeden k druhému. Všeho v tomhle filmu bylo poskorvnu, Málo dialogů, málo hudby, málo postav a i ti berani byli jen dva + dva dvounozí. Víc než u jiných filmů se mi zde ukazuje, jak hodně zásadní je, s kým se na film díváte. Stejně naladěný spoludivák totiž pozvedne jakýkoli snímek o jednu hvězdu, takže proto za 4. Sledováno s jednou z nejmilejších osob a navíc v tu správnou dobu, takže opět čistě subjektivně, jinak to ani nedokážu. Jo a taky pro tu nahotu, v přeneseném smyslu i doslovném. Vidět nádobíčko islandského staříka na velkém plátně se jednomu zas tak často nepoštěstí :-)

Bezútěšná krajina, depresivní lesy, rozpadající se obydlí.... atmosféra by tu byla. Odehrané je to celkem pěkně, aktérům jsem ten stupňujcí se děs věřila, ale bohužel a kupodivu, na mě se nepřenesl. A to je co říct, jinak se totiž bojím u všeho. Ale tady ne. Měla jsem tu podobný problém jako u Blair witch, hlavní hrdinové mi k srdci nepřirostli, nedokázala jsem k nim přilnout a fandit jim. Bylo mi v zásadě buřt, jak skončí a navíc to bylo tak nějak jasné, jako podle Blair witch vzorce. Možná, kdybych se tématicky dívala někde na lesní samotě, úplně potmě a bylo by mi jedenáct.... tak by tam nějaký strach byl. Ale nakonec ne. Váhala jsem mezi dvěma třema hvězdami. Dávám tři, ale s odřenýma ušima a spíš proto, že jsem patriot a pak taky za dvě nebo tři velmi vydařené ač průhledné a očekávané lekačky.

Zbožňuju ten film. A kdo vlastně ne? Jsem celkem prachmizerná řidička a jediné co umím opravdu báječně je urážení zrcátek. Přesto, nebo možná právě proto, mě rychlá auta docela berou. Technická stránka, rychlost, atraktivita toho sportu, nebezpečí i jezdci, co je řídí. Na Rivalech je ale něco víc, co všichni milují. Podle mě je to film o dnu a noci, o sebekázni a bohémství, o preciznosti a divokosti, o riskování a zdravé obezřetnosti. Proto nás tento snímek tak fascinuje, protože se v dokonale rozdílné ústřední dvojici "rivalů" najde každý z nás. A těžko přetěžko rozhodnout, kdo je tady nakonec větší frajer.

Jak málo stačí k tomu, aby se to zvrhlo. Jak snadno se staneme obětí diktatury, nebo velmi pravděpodobně oddanými stoupenci. Klíčem je charisma vůdce, schopnost ovládnout slabé články a inspirovat ty silné. Kastovat a rozdělovat lidi do vrstev - elitních a nooo těch druhých. V tomhle snímku to všechno bylo. Zneklidňující, skutečnou událostí inspirovaný film o učiteli, který se opije mocí a o těch, kdo k tomu ochotně ač víceméně nevědomě přispěli. A nakonec všichni - vůdce - studenti i diváci jen zírají, když se odkrývají skutečné charaktery a rýsují se následky, které přinese zdánlivě nevinně vyhlížející několikadenní experiment.

Nejupovídanější konverzačka od doby, kdy jsem viděla Telefonní budku. Čtyři herci, čtyři postavy, čtyři různé charaktery... vše v jediném pokoji graduje od jakžtakž pokojného smířlivého setkání až po nevyhnutelný výbuch emocí. Inu, jakmile rodiče začnou bojovat, za své děti, lítají chlupy. Herecky a režijně bravurní, ale bohužel nijak výrazně mě to nezasáhlo.

Stopařův průvodce ve filmové podobě není ausgerechnet umělecké dílo, co si budeme nalhávat. Ale mě to baví. Britský humor mám moc ráda, hemží se to mými oblíbenci - Martin Freeman, Bill Nighy a Alan Rickman ....takže chci být velkorysá. Jasně, že to ani zdaleka, zdaleka není takové jako knižní předloha. Ale těžko to asi natočit lépe. Hodnotím vysoko a uznávám, že hlavně proto, že jsem velkým fanouškem knihy, každého 25. května nosím svůj ručník viditelně a nepropadám panice :-)