HKstars

Zas jeden z těch filmů u kterých mě mrzí, že je nemám s "kvalitním" Intersonic dabingem. Dodalo by to tomu grády ;). Úvod šesté Ultra Force vám připomene její starší sestry - v prvních deseti minutách stihnou dvě ženské hrdinky (Cynthia Khan a Moon Lee) projít policejní školou, zlikvidovat opilého bezdomovce-černokněžníka, vdát se (jen jedna) a prohnat zlodějku aut. Marně při akčních scénách (které by si o kontinuitě mohly nechat vyprávět) přemýšlíte, kdy už skončí ukázky a začne samotný film... (poznámka: i zde narazíte na obvyklé anglické hlášky: "how dare you fool around, I´ll cut off your dick" "Dare you cut it? I´ll splash you with an acid" ;). Najednou ale jako byste luskli prsty - zápletka je na světě - ta nejstarší a nejopotřebovanější: dvě milují jednoho. Hlavní hrdinky - na venek ty nejlepší kamarádky, jsou sokyněmi v lásce. Muž je tu (jak bývá v podobných HK běžné) jen bezbranným looserem, křovím, které doufá, že do konce filmu si to ty dvě nějak vyříkají ;) Pro ty kdož jsou alergičtí na příběhovou vatu (velice mizerně odehranou, nejlépe z toho nakonec vychází pudl jménem Bobby) se naštěstí najde řada akčních scén, které jsou "citlivě" vraženy kamkoli to jen jde - "šílenství na Taekwondo tréninku", "zápas obnažených překupnic svázaných řetězy (a pod vodou!)" nebo "mlácení potulných budhistů" - bohužel tyhle peprné názvy jsou asi tak to nejlepší co lze od akce čekat - špatný střih, skoro žádné stunty a jen velice krátké a odfláklé souboje. Navíc se příběh po akčnějším úvodu vyvrbí do ukázkového thrilleru a samotná akce ustupuje do pozadí. Jak takový film zhodnotit? Narozdíl od prvních dvou Ultra Force není tak špatný až je to k popukání, je "jen" špatný a neuvěřitelně nudný. Invence měla tentokrát dovolenou a předvídatelný příběh si podal ruku s mizerně natočenou akcí. Holt zas jeden film, který si můžete s klidem v duši odpustit... 30%

Vysoko převysoko nad naším světem (kam ani MIR nedohlédnul) je další svět (s všeříkajícím jménem "Zu"). Zde krom jiných žijí i strážci, kteří chrání náš svět před zlými silami. Jsou to mocní čarodějové a každý z nich ovládá zvláštní síly (něco jako postavy v bojových hrách, každý strážce má takové speciální kombo (supersilný úder), který se musí naučit). Zlo ale tentokrát udeřilo nečekaně silně a navíc je schopno strážce dobra zmást a přetáhnout na svou stranu. Ani velemocný Sammo Hung (jeho postava se jmenuje "Bílé obočí", až ho uvidíte, pochopíte) si neví rady, a tak nezbývá než zkřížit dvě komba a udělat superkombo. Zlo číhající v tajemné jeskyni ale nebude nečinně přihlížet... ehm, posloucháte mě ještě? ;) Legend of Zu je remakem stejnojmenné HK trikové klasiky od Tsuie Harka. Už v roce 1983 se Hark rozhodl natočit svou vizi fantasy světa v asijském stylu, kde postavy metají firebally, máchají všemocnými holemi a mění osudy nás smrtelníků v ultimátním souboji dobra a zla. A už tenkrát se mu povedlo natočit skvělý film (přineseme brzy minirecenzi), s, na svou dobu, převratnými triky, skvělými akčními sekvencemi a slušnými hereckými výkony. Triková bajka se na čas stala etalonem, který se Hark rozhodl po necelých třiceti letech oprášit. Dnešní možnosti počítačových triků se přímo nabízely, a tak každý čekal, jak si Hark poradí při překračování vlastního stínu... Neškolený (rozumějte neškolený v hongkongských filmech) divák si bude prvních třicet minut filmu připadat jako v blázinci... Odevšad se valí spousta nových postav, z nichž některé jen přijdou a umřou, popř. umřou a reinkarnují se do jiných postav... Hark prohazuje realitu s flashbacky jako zkušený skořápkář, aniž by dodatečně vysvětloval. Děj se prostě neohlíží a je jen a jen na vás, jak rychle se v novém světě zorientujete. A že je to potřeba - Zu Warriors nejsou akčním filmem a na příběh se klade velký důraz. Tsui Hark vám sice poskytne dost oddechu při pestrobarevných a trikově excelentně zvládnutých bitvách (ve kterých to skutečně "lítá"), ale na druhou stranu vás nehodlá vracet na správnou kolej, kdykoliv se ztratíte, což je docela riskantní krok, protože některé scény jsou i v hongkongské verzi jen obtížně srozumitelné... Zu Warriors jsou rozhodně zajímavou cestou do hlubin vizionářské duše Tsui Harka - jeho představivost jako by nebrala konce a díky skvělým trikům se před vámi otevře úplně nový svět. Svět, který ale není pro každého... Při tomhle filmu se nevyplatí dobíjet kredit, otevírat popcorn nebo umývat nádobí - vražedné tempo způsobí, že chvilka nepozornosti vás bude stát drahocenný střípek mozaiky, kterou už nedáte dohromady. Americká verze z této "mozaiky" vytrhnula pořádný kus (skoro by se to dalo přirovnat k rozbití hodně těžkým kladivem) a Miramax si pořádně naběhl, když se dočkal rozhorčených reakcí a velmi špatných kritik (takže film, nebo spíš to co z něj zbylo, raději vydá ke konci léta na videotrhu). My se možná dočkáme také (zřejmě jen na videu), ale šance, že by se k nám dostala ona hongkongská verze, je hodně (HODNĚ) mizivá. Škoda... 60%

Vysoko nad naším světem leží bájná říše Zu, kde... počkat, neslyšeli jsme to už někde? Ano, existují totiž dvě verze Fantasy eposu Zu: Warriors of Magic Mountain. Původní verze z roku 1983 a remake natočený loni. Tentokrát se budeme věnovat originálu... Klíčem k Zu je stejnojmenná hora po které si to každou chvíli štrádají vojska. Zelení, modří, žlutí, červení a další. Někde se sejdou a začne boj (tahle část je poměrně humorná, v původní verzi je vůbec daleko víc humoru než v remaku) - není divu, že v tomhle barevném chaosu se mohou dva nepřátelští vojáci (Yuen Biao a Sammo Hung) sbratřit. Ale ještě než stihnou oslavit čerstvé přátelství, je Biao v žáru další bitvy (to byli tuším zelení, ale hlavu do ohně za to nedám) shozen do tajemné jeskyně. Před jistou smrtí z rukou bahnomonster ukrytých ve velkých sudech, je zachráněn hrdinou a velmistrem bojového umění Tingem. Ting umí létat, používat firebally a své dva meče, je to prostě frajer (to vše za pomoci triků, které trochu zavánějí českými pohádkami - stop-motion postupy, několik dekorací, primitivní počítačové triky - kupodivu to nevadí, protože tenkrát to muselo být něco a vy jen žasnete co Hark dokázal). Brzy se začnou dít věci - objeví se další "superhrdinové", kteří jsou nuceni bojovat proti koncentrovanému zlu, které se usadí ve velké jeskyni. Není mnoho času a tak se všichni (spolu se smrtelníkem Biaoem) vydávají na misi, jejíž výsledek rozhodne o bytí a nebytí lidstva (a těch tam nahoře). I když se postavy rojí jak ve včelím hnízdě, divák se neztrácí v záplavě faktů (jako v remaku), ale naopak se dobře baví, zejména díky skvělým výkonům všech hlavních postav - příběh je svižně napsaný a chytře odlehčený nezbytným humorem. Navíc, je tu dost akce, ve které si bojové umění podává ruku se speciálními efekty a to místy tak působivě, že se nemůžeme divit tomu proč způsobil tenhle film v osmdesátých letech v Hongkongu takový poprask. Takže ve zkratce řečeno: Pokud jste někdy chtěli vidět pohádku v čínském stylu, s rozmáchlými scénami a pořádnou akcí, tohle je film, který na vás už téměř dvacet let čeká. Nenechte ho čekat déle... P.S. Na DVD je umístěna ještě třicetiminutová vystřižená scéna (!!!), která se odehrává v současnosti a dělá tak ze samotného filmu pouhý sen hlavní postavy (Yuen Biao). Silná káva ;) P.P.S. Tsui Hark si ve filmu střihnul malé roztomilé cameo - v závěru snímku hraje vojáka, který bojuje se Sammo Hungem. 80%

Poslední díl Police Story je opět v režii Stanleyho Tonga a nejen rok výroby vám prozradí kam ho zařadit. Nejlíp by se dal děj (a koneckonců i styl filmu) přirovnat k pozdějšímu Agent beze jména. Tajné služby, rusové, chybějící jaderná hlavice a obrovský bordel v ději i postavách. Naštěstí nic není tak horké jak se upeče a ačkoliv se v úvodní ruské (pořádně mrazivé) anabázi, že děj bude hrát s divákem ping-pong ve zběsilém HK tempu, Jackie odcestuje do Austrálie a všechno se zklidní do podoby ve které je místo na vtipné situace, originální bitky i neuvěřitelné finále ve vodním parku. Časy původních Police Story jsou však beznadějně pryč a z původní atmosféry zůstaly jen jména a postavy (v podstatě jen Jackie jako Ka Kui a Bill Tong jako inspektor, všichni ostatní jsou pryč). To je částečně důvodem proč byl film mimo Asii distribuován jako First Strike (První rána) a ne jako Police Story 4. Starý dobrý Ka Kui sice zůstal na prahu devadesátých let, ale Jackie se v tomhle filmu snaží, abyste na něj rychle zapomněli a ve vypjatých okamžicích se mu to daří přímo brilantně (scéna se štaflemi). Takže jestli máte rádi klokany, zápletky s ukradenou ruskou atomovkou a právě teď máte chuť na vyvážený koktejl humoru, akce a dobré nálady, je First Strike filmem, který nemůžete odmítnout. Hongkongská verze je opět o dost delší než její americká sestřička a tentokrát vás to může docela mrzet, protože krom toho, že Jackie trochu déle pobude v Rusku (veskrze jen civilní záběry, které vás mají ujistit, že tam filmaři jako fakt byli ;), je tu mnohem delší finále filmu, především honička a následným souboj pod vodou přímo v akváriu. Přidáno nebo rozšířeno je i několik dialogových scén (v rozhovoru se svým nadřízeným Jackie trochu důrazněji odkazuje na původní Police Story), ale kultovní scéna se štaflemi je naštěstí stejně dlouhá v obou verzích. Jen škoda, že ten souboj v akváriu se nedostal do té české verze, Jackie toho pod vodou dokázal vymyslet skutečně dost. 80%

Rachot v Bronxu je jedním z prvních známějších filmů Jackieho Chana, uvedených i na našem videotrhu. První film v Americe za americké peníze (navzdory názvu se však natáčelo v kanadském Vancouveru..., i tak jsou zde záběry z New Yorku, zřejmě natočené potají ;) však producenti ošklivě prostříhali, takže ve výsledku má opravdu mizerný příběh, který místy nedává smysl a je hlavně ukrutně béčkový (nad hláškami "gangsterů" budete brečet smíchy)... naštěstí je tu Jackie a jeho věrný stunt team, který to pod režijním vedením Stanleyho Tonga (taktéž elitního kaskadéra) rozfofruje v akčních scénách do neuvěřitelných otáček. Jackie mlátí týpky vším co mu přijde pod ruku - závorou, ledničkou, lyžemi - nic není tabu a nic není nuda, akční scény film doslova vytahují nad průměr a ačkoliv Jackie v průběhu natáčení inkasoval nemilé zranění (vyvrknutý kotník), nezastavilo ho to v organizaci pekelných stuntů (přeskok z nadzemních garáží na balkón protějšího domu. Navíc hned jak se vrátil z nemocnice, se sádrou na noze, půjčil si fixku a na sádru si botu jednoduše namaloval (divák snese všechno ;). Tomu se říká oddanost práci. Už jen díky Jackieho nadšení a jeho dřině vložené do tohoto filmu, je tenhle film povinností pro fanoušky klasické hongkongské školy. Díky americkým cenzorům jde ve výsledku jen o ušmudlané béčko, ale je to "béčko s Jackiem" a to tenhle film přesouvá ze spodních regálů videopůjčovny přímo do centra vaší pozornosti... Hongkongská verze je o sedmnáct minut delší a obsahuje hned několik věcí navíc. Souboje překvapivě vůbec nejsou zkráceny (pokud ano, tak se jedná o jeden, dva záběry, což jsem při nejlepší vůli nepostřehnul), ale americká verze postrádá scénky s vyděrači, kteří si chodí pro peníze za ochranu obchodu a dokonce i milostný trojúhelník Keung-Elaine-Nancy, který Jackieho postavu vykresluje jako ne úplně stopro kladnou postavu (holt láska je mocná čarodějka), když ho Elaine (Anita Mui) přistihne při líbání s Nancy (Francoise Yip). K vidění je i celá svatba strýčka Tunga (docela nářez - nedivím se, že to Američani vystřihli), je tu i delší Jackieho pitvoření před polopropustným zrcadlem v obchodu a ve finále s hovercraftem se na souši dočkáte delší honičky, při které padne za oběť víc automobilů. Osobně nemám New Line Cinema příliš za zlé, že se zkracovalo (většinou to bylo potřeba) a americká verze navíc obsahuje mnohem lepší hudbu J.P. Robinsona. Takže je to asi plichta. ;) 60%

A je to konečně tady. Když se objevily zmínky o tom, že Jackie natáčí pokračování Police Story (i když stejně jako v případě First Strike jde o neoficiální pokračování, není tu ani žádná z původních postav, Charlie Yeung jako Jackieho snoubenka je ale Maggie Cheung hodně podobná) byl každý napjatý a zároveň si uvědomoval, že jde o mezník v Chanově filmografii. Padesátiletý Chan v poslední době natočil několik hodně podprůměrných filmů, v nichž se postupně ztrácelo jeho kouzlo a uvědomoval si to i on sám. Zpřetrhal tedy veškerá hollywoodská pouta a vrátil se domů, natočit si zase jednou poctivý hongkongský akčňák, je to možná naposledy, co mu to jeho kosti dovolí. A tak se vrací zpátky Jackie-policajt, který v roce 1985 první dílem Police Story redefinoval hongkongské žánry a zajistil si doživotní slávu. O takřka dvacet let později tu leží na zabláceném chodníku, totálně namol, troska všech trosek, prospávající další opileckou noc. Proč? Mimořádně dlouhý flashback vám napoví, že inspektor Chan má za sebou mimořádně špatný rok. Býval tím nejlepším policistou, ale na scéně se objevil gang rozmazlených dětiček bohatých rodičů, které se rozhodly zahrát si Counter-Strike v reálu a bohužel pro hongkongskou policii disponují potřebnými schopnostmi i automatickými zbraněmi. Poté co rozpráší několik jednotek po vykradení banky (policii sami zavolají, aby si vyzkoušeli sílu svých zbraní), slíbí Chan v televizi, že je dopadne do tří hodin. Tím na sebe nechtěně přivolá pozornost a stane se terčem leadera týmu Ultimátních vojáků. Tyhle děcka žijí adrenalinovými sporty, není pro ně problém hacknout se kamkoliv a celý den věnují tréninku střelby a bojových umění. Nalákají Chana a jeho kolegy, kteří pomstou za padlé kamarády ani pořádně nevidí, do opuštěného skladiště, které je ve skutečnosti smrtícím labyrintem. Během deseti minut je po všem, Jackieho kolegové jsou rozvěšeni u stropu a Chan je donucen hrát s mladíky sérii her. Když prohraje, zemřou jeho kolegové. A Chan začne prohrávat. Nakonec jako jediný přeživší opouští vybuchující budovu s mrtvými kolegy na vozíku, s duší vytěženou až na dřeň. Od policii je vyhozen za nepřímé zavinění smrti svých kolegů (ostatně jít na tuhle partičku v devíti a s pistolemi, to se vážně nevyplatí), opustí svou přítelkyni a začne chlastat. Špatní recenzenti se poznají podle toho, že půlku recenze věnují ději, ale tady to jaksi bylo nutné, protože ti bystřejší hned rozpoznají rozdíl mezi běžnou chanovkou a tímhle. Jackie na tiskových konferencích prohlásil, že by rád dostával (i v Hollywoodu) vážnější role a ne jen škatulkovité akční klauny. A pro jistotu předvádí světu, že to dokáže. Jeho opilecká maska nemá s tou z Drunken Mastera nic společného, pokud pominu jako vždy otravnou Charlene Choi, všichni v tomhle filmu hrají na sto procent (i když někteří (Daniel Wu, Yu RongGuang jsou trochu nevyužití) a jak už bylo naznačeno, příběh jde mnohem dál než cokoliv, co Jackie zatím natočil. Můžete protestovat a začít brblat o tom, že od Jackieho chcete adrenalinovou akčňárnu a ne nějaký thriller. Opravdu chcete další Medallion? Chan si moc dobře uvědomuje na jaké číslo vystoupal jeho věk a snaží se přizpůsobit nejen trendům, ale svým schopnostem. Ve filmu je podán jako stárnoucí policista, takže mu nebudete vyčítat jeho vrásky a po skončení flashbacku (kdy se budete stejně jako hrdina cítit přejetí vlakem) navíc fasuje nového parťáka v podání Nicolase Tseho, který už hodně překvapil v Time & Tide a tady představuje to nejlepší z mladé generace, klučinu, který zdatně stačí Jackiemu během akčních scén a jednoduše vypadá jako jeho o třicet let mladší verze. Velmi milé. Právě on ho přesvědčí o návratu k práci, přítelkyni a hlavně případu. Ultimátní vojáci vyrobili na základě labyrintových hrátek počítačovou hru, která možná skrývá tajemství jejich dalšího postupu. Jackie na to ale jde starou dobrou policejní prací a navzdory tomu, že ho policejní šéf (Yu RongGuang, má tu pár momentů, ve kterých dokonale zužitkuje své nekonečné charisma) nenávidí, má výsledky. Postupně se dostává mladíkům na stopu, nesmí je ale ani na chvilku podcenit, protože jejich nemilosrdnost nezná mezí. Nenechte se mýlit, New Police Story je temným filmem od začátku do konce. Benny Chan už s Jackiem režijně spolupracoval na několika filmech (např. na Who am I?) a jeho vizuální styl se pozná na první pohled. New Police Story měla solidní rozpočet a je to vidět jak na explozích, tak na kamerových jízdách, exteriérech, Jackie si svůj nový film vypiplal, ostatně informovali jsme o jeho puntíčkářství už v novinkách prakticky celou dobu, co se film natáčel. Technicky snímek snese srovnání s hollywoodskými filmy, nejsou tu žádně okatě digitální triky, exploze ve skladišti vypadá fenomenálně, stejně jako ostatní kaskadérské kousky (i když dneska nevíte, kolik z nich bylo přikrášleno, naštěstí jsou tu nepovedené záběry, takže uvidíte, že spousta věcí byla "na kontakt"). Těch je tu možná až moc, na úkor akčních scén, které jsou ve skutečnosti jenom dvě - hromadná bitka v baru a finální duel Jackieho s jedním z mládežníků. Zatímco bar je trochu zklamáním a Chanův pseudo wing chun tam dosáhl takového stupně, že už nevíte jestli bojuje líp on nebo Nicolas Tse, finální duel v království lega nabízí pár zajímavých kombinací a je vůbec tak nějak "fajn", musíte však přihlédnout k faktu, že některé Jackieho kopy jsou drátované a je to víceméně "softovaná" verze jeho starších úderů (bylo to vidět ve všech filmech od roku 1998 nahoru). Takže tohle všechno je na vynikající úrovni, i když bych asi neprohlásil, že by v jakémkoliv aspektu New Police Story bořila nějaké hranice (vzhledem k letošní HK konkurenci je to ale stejně zatím to nejlepší ;), ale scénář překvapivě nedrží krok se vším okolo. Alan Yuen by potřeboval hollywoodskou školu psaní, protože se u něj vyskytuje stejný problém jako u jeho asijských kolegů - neschopnost udržet gradaci děje a dotáhnout postavy tak, aby to nebyly kusy masa hrané herce, ale skutečně životné postavy, kterým fandíte, kterých litujete atd. Tohle často ve filmu chybí, Jackieho machání v bahně je možná až příliš dlouhé, takže stopáž pak chybí v závěru snímku, který je zbytečně uspěchaný a to včetně úplného závěru, který musel být zkoněný na papíře, protože Daniel Wu by ho rozhodně zvládnul líp. Obrovská škoda tohohle stínu, Yuenovi rozhodně musíme poděkovat za odvahu se kterou Jackieho postavu rozšmelcoval na kousíčky a pak jí složil dohromady, ale prostě při tom pár kousků ztratil a výsledek není onou předlohou. Na několika vrstvách mu příběh funguje takřka bez chyby (dokonce spolknete i velkou pointu celého děje), ale věci točící se kolem Ultimátních vojáků povážlivě skřípou a jednotlivé scény jsou za sebe občas dost necitlivě poskládány. Chybí tu plynulé přechody, jejichž absence by možná u běžné chanovky nevadila, ale tady jde prostě už o trochu víc. Nenechte se odradit, cokoliv napíšu bude stejně irelevantní, protože na film se stejně podíváte. Je to událost a nebyli byste "in". Snad vám alespoň moje řádky pomohou se nějak vnitřně připravit na změnu, která jednou musela přijít. Jackie jí možná provedl pět minut po dvanácté, ale přesto to chtělo nezanedbatelný kus kuráže. Pokud jde o něj a jeho výkon, vyrovnal se s tím víc než se ctí. Na jedné straně přináší solidní thriller, technicky velice vyspělý, na straně druhé se snaží uspokojit i své skalní fanoušky. Sedět na dvou židlích dost dobře nejde, ale New Police Story je víc než přijatelným kompromisem a Chanovou přestupní stanicí na cestě do filmového důchodu. Zatleskejte mu, málokterá akční hvězda se umí přizpůsobit trendům a přiznat, že je třeba změnit styl. Jackie to dokázal. 70%

V sedmdesátých letech se hongkongská kinematografie zmítala v old schoolech, které si byly podobné jako vejce vejci. Buď šlo o tradiční schéma jednotlivce, který se mstí nebo o něco z historie, např. bitky Manchů se Shaolinem, což se vždycky zvrhlo ve schéma několika jednotlivců, kteří se mstí. ;) Hand of Death ale z téhle škatulky trochu trčí, především proto, že jeho tvůrci se za pár let stihli v oboru proslavit. V roce 1976 byl John Woo malý nedůležitý režisér, Sammo Hung se teprve probíjel na pozici action directora a jeho kamarádi - Jackie Chan, Yuen Biao a Yuen Wah účinkovali u filmu jako kaskadéři a křoví. Náhoda tomu ale chtěla a všichni se sešli u snímku, který následuje osudy tří hrdinů. Jackie je jedním z nich, ale v příběhu má nejmenší roli (na obalu DVD je však nejvíc vepředu ;) - jeho Tang Feng je tulák na kterého narazí hlavní hrdina Yun Fei (Dorian Tan) náhodou, když se vydává za Shih Shao-Fengem (James Tien), aby mu ručně vysvětlil, že rozprášit Shaolin po všech čertech nebyl ten nejlepší nápad. Jenže není všechno takhle lehké, protože Shao-Feng disponuje nejen početnou armádou bodyguardů (jejich šéfem je Sammo Hung, splňující nepsanou kvótu o tom, že každý old school musí obsahovat alespoň jednu postavu s velkým předkusem ;), ale především technikou železné paže, jž zanechává sexy otisky na hrudníku. Odtud ostatně název snímku. To všechno se dozvíte poměrně rychle a Woo žene příběh kupředu jako by chtěl být za čtyřicet minut hotový - už v té době totiž dochází k duelu Yun Feie a Shao-Fenga, který dopadne pro našeho hrdinu nepříliš slavně. Naštěstí je v povzdálí Tang Feng, z něhož se vyklube šikovný kovář a bratr jednoho z shaolinských mnichů, který tři roky vyčkává, aby se pomstil. Do třetice všeho dobrého se pak setkáváme se Zorrem (Chang Cheng), mistrem meče, jež má s Shao-Fengem též nějaké účty, které nám Woo osvětlí během několika flashbacků (velice pěkně udělané, ale ten modrý nádech při prostředním flashbacku je poněkud děsivý). Už z téhle "wooovky" lze rozpoznat režisérovy klady, především důraz na vývoj postav (u old schoolu nevídané) a na svou dobu velice solidní kameru. Ačkoliv jsou příběhy jednotlivých hrdinů poměrně triviální, přispěje to k budování atmosféry. Sám režisér navíc v závěru vstoupí do příběhu jako mnich převážející tajnou mapu a děj se začne trochu stáčet - Wooova postava se chová velice podivně a celé to vzbuzuje dojem, že někdo je tu zrádce. Výsledek vám ale neprozradím. Trochu škoda je, že veškeré Wooovy trumfy přicházejí v akčních scénách zkrátka. Choreografie je slušná a Dorian Tan umí moc dobře kopat (troufne si i na náročnější kopy, které byste v dobové konkurenci hledali těžko, tak možná u Hwang Jang Leeho - ostatně oba jsou Korejci, cepovaní v TKD) a když se přidá i Jackie a Sammo (fajn ruční techniky), rozhodně je na co koukat. Divák se však nemůže zbavit dojmu, že je to celé příliš neohrabané a zpomalené, zvlášť je to vidět při soubojích se zbraněmi. O kontaktu si také občas můžeme nechat zdát, což je škoda, protože Tanovy kombinace by si zasloužily trochu víc péče. Dojem se trochu zlepší při závěrečném souboji, kdy jsou střihy přesné a bojovníci znatelně rychlí (nikoliv však zrychlení). Škoda že tohle "procitnutí" přišlo až tak pozdě. Natočit to Woo (nebo někdo jiný) o deset let později, možná by Tana znalo trochu víc fandů a tenhle film by nebyl v regálech jen proto, že v něm hraje Jackie, Sammo a Yuen Biao (toho si lze všimnout jen s velkou dávkou pozornosti, na začátku bojuje s Tanem (má kopí a párkrát ho Tan dost nešetrně pošle k zemi) a poté podává Shao-Fengovi šípy na cvičišti). Tyhle chyby si však nesly na trh všechny old schooly své doby a tak nemůžeme Wooa nějak nesportovně strhat. Naopak zaslouží pochvalu za inovativní kameru (žádné příliš divoké zoomy, naopak místy velice pěkné švenky) a dobře ukotvené postavy (zmínil jsem se o tom, že Woo napsal i scénář?). Ano, mohlo to být lepší, ale troufnu si říct, že snímek by zasloužil vaši pozornost i bez Jackieho na obalu. Tedy pokud máte rádi old schooly, shaolinské mnichy a kung-fu mistry s předkusem. ;) 50%

Jackie Chan a romantika? HK Stars a není na nich recenze na tak provařený film jako Gorgeous? Inu zázraky se stávají, ale po jemném upozornění od jednoho z našich čtenářů jsme usoudili, že tenhle film by ve výčtu určitě neměl chybět, protože přivádí do Jackieho filmografie hned několik novot. Dokonce by se dalo říci, že Jackie už není ve svém filmu pánem, protože i když C. N. Chan vlastní přepychovou jachtu, parádní rezidenci a peníze by mohl přehazovat lopatou v trezoru velikosti Hyde Parku, jeho životním stylem zamává pohledná vesničanka Bu (ostatně kým by nezamávala Hsu Chi), která se vypraví do velkoměsta poté, co k břehu jejího bydliště připrave láhev s milostným vzkazem (to že ji poslal růžovoučký homosexuál Albert v podání Tonyho Leunga, je jen drobným střípkem poetiky celého příběhu). Bu potká Chana zrovna v průběhu kočkování s jeho bývalým kamarádem Loem (Emil Chau). Je to klasické dětinské "kdo dočůrá výš", které se většinou nese ve znamení "vymlaťte z něj duši", což je věrnou záminkou ke klasickým bojovým scénám v Jackieho stylu (kromě Loových poskoků se Jackie musí vypořádat i s Albertovými kamarády, kteří se snaží pomoci Bu, aby mohla Chana oblbnout... v lásce a válce je vše povoleno ;). Zajímavostí je, že veškeré akční scény se nesou v klidném duchu a jsou proloženy humorem tak elegantně, že ani na vteřinu nepomyslíte, že by se hlavnímu hrdinovi mohlo něco stát. I když Lo najme australského bojovníka (Brad Allan), o hlavu menšího, aby dal C.N.ovi nakládačku a on ho nakonec i porazí (aby mohla následovat dokonale romantická tréninková vložka), s nikým to ani nehne a Lo je smutný, protože porážka jeho soupeře mu nepřínáší uspokojení. Tahle poloha filmu však nevylučuje, že by choreografie měla být nějak slabší. Jackie tu předvádí fantastické věci a i když je občas vidět podpora drátů (hlavně v závěrečné odvětě proti Bradu Allanovi), nelze nepochválit hezké skupinové bitky (úvod na lodi, trochu vykrádající starší Dragons Forever, nebo souboj s maskovanými útočníky. Jackie tu s basseballovými pálkami předvádí hotové divy) a především dva souboje s Bradem Allanem. Tehdy ještě novopečený člen Jackieho týmu předvádí s lehkou podporou drátů neuvěřitelně rychlé a fotogenické kombinace a posunuje tak akční scény o stupínek výš. I s odstupem několika let považuji Gorgeous za neuvěřitelně roztomilou komedii, což připisuji hlavně charakterům a hereckým výkonům. I menší roličky (Tony Leung, Emil Chau, Ken Lo) jsou zvládnuty precizně a jemnou romantickou linku (která je sice netradiční, ale tak nějak tu "sedí") doplňují fantasticky dynamické akční scény. Někteří možná řeknou, že mezi Hsu Chi a Jackiem to patřičně nejiskří a celá ta slavná romantika je tu jen tak do počtu, ale i když si nepotrpíte na uslzené příběhy, neměli byste litovat, protože Gorgeous má něco pro všechny. 70%

Na úvod bych chtěl zdůraznit, že nejsem žádný velký čtenář a knihy používám spíš na podložení květináčů než ke kulturnímu obohacení své duševní stránky, nicméně i já jsem byl jednou dítě a v těch dobách existoval i pojem povinná literatura, tvorba Julese Verna mě tedy neminula a svou znalost předlohy k Cestě kolem světa za 80 dní jsem si ještě vylepšil při francouzském animovaném seriálu někdy ve dvanácti letech (pranic mi nevadilo, že tvůrce originálně zaměnil lidi za zvířata, takže Fogga představoval lev apod.). Proto také vím, že film Franka Coraciho má s klasickou literární předlohou společného opravdu málo a je jedním z těch ukázkových případů, které z knihy otrhají ty nejlepší pasáže a na poslepovanou kostru nahodí jakousi dějovou omítku. Rozzuřený dav knihomolů je ale to nejmenší čeho by se měl Coraci bát, během filmu totiž zvládne vyrobit mnohem větší boty, vedle kterých je nerespektování předlohy jen jakousi třešinkou na dortu... Film začíná ve staré dobré Anglii devatenáctého století a zatímco počestný džentlmen a vynálezce Phileas Fogg nutí svého komorníka překonat rychlostní bariéry, o kus dál vykrádá čínský superman Lau Xing slavnou britskou banku, aby dostal zpět posvátnou sošku buddhy, která ochraňuje jeho vesnici. O pár minut později se jejich osudy střetnou, když Lau Xing při útěku před policií spadne do zahrady Foggovy rezidence. Představí se mu jako Passepartout (tohle jméno už v textu nebudu opakovat, nechci si ošoupat prsty ;) a brzy zjistí, že i když je Fogg podivín, samotář a možná trochu blázen, může mu pomoci dostat se nepozorovaně za hranice Anglie a možná i zpět do Číny. Stačí jedna neuvážená Foggova věta o tom, že je možné objet svět za 80 dní a na světě je šílená sázka s hlavou ztrouchnivělého ministerstva vědy a techniky. Pokud Fogg vyhraje, nastoupí na jeho místo, pokud ne, přijde o všechno. Potud se příběh alespoň vzdáleně drží Verneových kolejí, ale když na scénu přijde sekta škorpiónů, ložiska nefritu a bourání Velké čínské zdi (ne nebojte, k tomu nedojde) naberou věci rychlý spád. Aby se Fogg s Lau Xingem nenudili je jim v patách kromě asijského gangu i vrcholně nešikovný inspektor Scotland Yardu, turecký princ Hapi a řada dalších šílenců, není divu, že dvojice neustále mění cestovní plány a v Paříži dokonce přibere půvabnou umělkyni Monique, do které se Fogg rázem zamiluje. V ten moment si fandové předlohy začnou zoufat, že to snad dopadne úplně jinak než čekali, ale o happyend se bát nemusíte, v tomhle filmu je všechno jak má být, do té míry, že u něj možná i usnete. Usnout u "chanovky"? To není možné! Fanouškům Jackieho Chana bych chtěl ale vzkázat, aby přestali vykřikovat a usadili se. Čím dřív pochopí, že Jackie Chan hraje v ději i filmu jen vedlejší roli (resp. jen jednu z hlavních), tím líp se jim bude kolem světa cestovat. Příběh se soustředí především na Stevea Coogana, což bude možná první překážka, kterou budete muset překonat - Coogan je sice v Anglii hvězda, ale u nás ho neznají ani fanatičtí příznivci britcomů, natož běžní diváci kin. A navíc je to Brit, to sice samo o sobě nic neznamená, ale kdykoliv na sebe narazí v dialogy Jackieho situační komika a Cooganův suchý anglický humor, dojde k drobnému zabrždění, jedinou výjimkou je snad ona provařená hláška z traileru, v níž se Fogg snaží Lau Xingovi pomáhat v boji. Neexistující chemii mezi těmi dvěma nevkřísí ani Monique v podání Cecile De France, která má snad ještě horší přízvuk než Jackie a ještě ke všemu neumí hrát. A to už začíná být skutečně smutné. Frank Coraci už od začátku buduje image nekonfliktního rodinného filmu, který je příliš vyumělkovaný (až uvidíte barevné ladění a digitální efekty, pochopíte co myslím) a standardní, že nemá čím překvapit. Úmyslné zatlačení Jackieho do pozadí filmu neprospívá a největší grády snímek dostává ve chvíli, kdy umírající tempo nakopne nějaké podařené cameo. Nemyslím tím zrovna totálně dřevěného Arnolda (scéna v Turecku je pekelná a nevylepší ji ani parodie Arnieho kulturistické kariéry), ale třeba bratry Wrightovy v podání Owena a Lukea Wilsonových nebo Roba Schneidera jako sanfranciského tuláka. Dialogové scény ve kterých účinkují hlavní herci (zejména špatně obsazená Jim Broadbent) jsou jen průměrnou vatou, která diváka dělí od další akční scény nebo zvratu. Je to neuvěřitelný propad oproti Rytířům ze Šanghaje, kteří dokázali bavit i ve chvíli, kdy se v záběru někdo nemlátil. Coraci jako by neměl žádné originální nápady - recykluje pouze omleté fóry a myslí si, že jeho bezradnost se ztratí v rádoby efektních přechodem z lokace do lokace, popř. v nejbližší akční scéně. Akce je ale ve filmu proklatě málo - Jackie sice přitahuje problémy všude a většinou je řeší dost originálně, takže se dočkáme třeba zápasu v galerii, při kterém Lau Xing nepřátelský gang doslova zmaluje, ale na provedení akce a použité choreografii je vidět, že Jackie a jeho tým neměl zrovna dobrý den. Lze to příčíst i jeho věku, ale bojové scény jsou tu o jeden, dva řády horší než v Rytířích. Coraci se v rozhovorech dušuje, že dal Jackiemu všechny dostupné prostředky, takže kde je problém? Těžko říct, jediný moment, kdy se Chan přibližuje svému předchozímu filmu je návštěva Číny. Vstupem na domácí půdu jako by Jackie ožil a souboj se sektou škorpiónů je s přehledem nejlepší akční scénou celého filmu (navíc je tu milý odkaz na slavné čínské hrdiny a spousta známých hongkongských tváří), mnohem lepší než závěrečné finále, v němž Jackie bojuje na lodi, v kulisách přepravované Sochy Svobody, s velitelkou sekty (Karen Mok). Jen škoda, že žádná z těchto bitek nedosahuje ani poloviční délky soubojů v Rytířích. Jakoby si Jackie řekl, že svůj dluh hardcore fanouškům své hongkongské tvorby už splatil a tentokrát se držel spíš v pozadí, aby dal šanci svému anglickému kolegovi. Jenže Cesta kolem světa za 80 dní jednoduše nedisponuje tak kvalitním scénářem, aby se obešla bez nějakého nakopnutí, které ji odstředí od zlověstně šedivého průměru. Frank Coraci to nepochopil a tak mu pod rukama vznikl velice drahý a průměrný omyl. Snímek, který se na první pohled tváří jako stoprocentní rodinná podívaná, ale pod kýčovitě přebarvenou slupkou neskrývá vůbec nic. Jen dvouhodinovou nudu plnou přiblblých obličejů a spálených šancí, kterou občas prořízne nadějný okamžik. Film ve skutečnosti není tak špatný, aby si zasloužil věčné zatracení a mizerné tržby jakých se mu dostalo v Americe (Disney se z tohohle průšvihu asi jen tak nevzpamatuje), ale nebál bych se při jeho hodnocení použít slůvka jako odfláknutý, průměrný a další, která rozhodně nejsou pozvánkou do kina. Ať už vyrazíte na rodinný film, další Chanův majstrštyk nebo na bláznivou komedii, budete ze sálu vycházet s hořkým pocitem v ústech. 50%

Jackie si to zas pěkně podělal. Jeho Medallion provázely desítky záporných ohlasů a tak jsem byl upřímně zvědav, kam až může režisér Gordon Chan při upravování filmu pro americký trh zajít. Příběh o Eddie Yangovi (Jackie), členovi hongkongského policejního sboru, který se společně s Interpolem dostane na stopu padoucha Snakeheada (Julian Sands), aby odhalil jeho plán na ovládnutí světa, je útrpným mixem starších hongkongských filmů (abych nešel daleko) jako Princ Slunce nebo Modrý krystal. Máme tu malého "vyvoleného", jenž má ve své moci rozkládací medailonek propůjčující držiteli nadpřirozené schopnosti a taky nesmrtelnost (to jen v případě, že vyvolený a osoba postižená schopnostmi vlastní obě půlky medailonu). Snakehead a jeho dobře vycvičené komando, jde samozřejmě přes mrtvoly, ale Eddie je borec a navíc ho choreograf Sammo Hung obdařil trochu jinými schopnostmi, než bychom u "standardního Jackieho" čekali. Hlavní hrdina tak bojuje jako Jet Li (především v momentech, kdy mu není vidět do tváře, což je vtipne řešeno tu potápěčským oblekem, tu rychlým střihem), skáče jako hrdinové Tygra a Draka (dráty se tu vůbec nemaskují, hrdinové prostě skáčou vysoko) a i jako normální člověk je schopen své pohyby dvakrát zrychlit (pamatujete si tu prolézačku přes vysoká vrataz traileru? je ve filmu beze změny). Je to podivné, ale docela dobře se na to kouká, jen škoda, že jakákoliv akční scéna (je jich tu... no asi pět) netrvá déle jako čtyřicet vteřin (kdo umí počítat, tomu vychází, že samotné akci je ve filmu věnováno něco málo přes tři minuty ;). Zbytek je rutinně natočená vata (Gordon kameru nedrží v ruce poprvé a tentokrát se naštěstí vystříhal všech excesů), která však ubližuje příliš mnoho věcí. Dialogy jsou otřesné a veškeré vtipy mi vykouzlily na tváři jen dokonalý údiv. Možná nechápu britský humor, ale Lee Evanse (který je ve filmu situován jako divoký klon Jamese Bonda a inspektora Clouseaua) alias "nového Mr. Beana" jsem začal nesnášet během deseti minut. Ten člověk nemá smysl pro humor, pohyb ani načasování a kdykoliv se objeví na scéně, začne systematicky likvidovat výkony ostatních. Ono to není až tak těžké, protože Claire Forlani se pořád jenom směje (naprosto pitomě, nechápu jestli se nestihla během natáčení vzpamatovat z výše honoráře nebo co? Raději přestanu vtipkovat ;) a Jackiemu to nesluší ani s dlouhou kšticí, ani se standardním sestřihem. Možná kdyby se ve filmu alespoň jednou usmál. Jenže když odehráváte rozhovory o teplých policajtech nebo jste nuceni spolupracovat s ženskou, která se pořád přiblble směje a navíc neumí naznačit facku, asi by vás smích přešel. Možná... Pod scénářem je podepsáno asi sedm lidí (včetně Beye Logana) a zpráskat by zasloužili všichni. Vývoj příběhu ve stylu Padouch unese dítě - Eddie zachrání dítě - Dítě zachrání Eddieho - Padouch unese dítě - Eddie zachrání dítě... je proložen snad jen jedinou zajímavostí. Eddie Yang, hlavní hrdina filmu, v půlce umře. Docela překvapení (rozhodně ne pro někoho, kdo viděl trailer nebo četl jen jedinou informaci o filmu), které film párkrát protočí kolem své osy a definitivně z něj udělá druhé Tuxedo. Eddie se totiž po svém znovuzrození stane nesmrtelným a navíc je rychlejší a silnější. Škoda že podobný upgrade nepostihl také scénář, protože jediné čeho se po změně dočkáme je pár nechutných zrychlovaček a avantgardních drátů při kterých Eddie likviduje nábytek, protivníky a nakonec i středověký hrad. Ani klasického finále se tentokrát nedočkáme, tedy pokud vám nestačí přetrikovaná bitva s Julianem Sandsem (který se pro jistotu také nechal předělat na Supermana), v níž ani ti nejbystřejší nic neuvidí. No možná taky proto, že celý závěrečný souboj za Sandse oddubloval Reuben Langdon. Takže zase nic. Když nad tím tak přemýšlím, docela by mě zajímalo kam se podělo těch 35 miliónů z rozpočtu (triky nevypadají špatně, ale i v některých asijských filmech najdete mnohem lepší CGIčko za mnohem míň peněz) a co vlastně dělal na place Sammo Hung (té akce je tu vážně sotva co by se za nehet vešlo). Gordon Chan prohlásil, že musel pro potřeby amerického trhu (tyhle potřeby uslyšíte už od prvních minut, hudba až příliš agresivní a místy dost podivně vybraná) vystříhat celých 20 minut. Obratem mu děkuji (i když bych to před shlédnutím asi neřekl), protože 88 minut je víc než dost. Gordon si navíc určitě myslel, že trikaři udělají špinavou práci za něj, takže část před Eddieho změnou by se nejlépe dala přirovnat k slabším americkým televizárnám a ta část po změně zas k neuřízeným trikovým úchylárnám. Tuxedo nebo Twins Effect jsou po ruce a přirovnání k jejich chybám se přímo nabízí. Sám Jackie si byl vědom, že Medallion nebude to právé ořechové a na poslední chvíli chtěl prosadit alespoň v Asii promítání prodloužené, nesestříhané verze. Osobně si myslím, že by to ničemu nepomohlo (leda by v té verzi byly samé bitky a to by musely být kapku lepší než ty, co ve filmu zůstaly) a po Tuxedu je to další veleskok špatným směrem. Doufám, že Jackie si své prohlášení "Stop trikovým filmům" vezme k srdci. Recenze jako tahle by ho snad mohla přesvědčit ;). Už asi není co dodat, Medallion je ukázkovým příkladem toho, jak se filmy natáčet nemají. Není to jen o tom, že tu nenajdete žádné chanovské souboje nebo humor (tyhle propriety jsou tu poskládány z úplně jiných filmů a je vidět, že to Jackiemu příliš nesedí), ale snímek selhává i v partiích, které Jackieho výkon (ať už fyzický nebo herecký) nijak neovlivňuje. Ostatní herci jsou úplně mimo, scénář je ohavný a Gordon Chan to prostě vzdal ve stylu "však ono to nějak dopadne". Dopadlo to a doufám, že ten tvrdý náraz si bude většina zainteresovaných pamatovat. p.s. I ty outtaky jsou hrozně nudný. Alespoň že Jackie do filmu poschovával pár čestných roliček (Edison Chen, Nicolas Tse, Christy Chung), ale pochybuji že mu za to ti herci po premiéře poděkovali ;). 40%