cundak

Jedna z prvních kritik po premiéře filmu chválila Satinského (Albert) filmovou češtinu. Její autor, nevěda, že Satinský skutečně jazyk plynně ovládá, jásal, že režisérka vhodně zvolila, stejně jako v případě Zdeny Studénkové (Gábina), předabování, kterého se dle něj výborně ujal Miloš Kopecký. Satinského to pobavilo a od té doby vždy tvrdil, že česky neumí ani slovo, pouze umí výborně imitovat Kopeckého.

Jiří Krampol sice ve filmu hraje podnikového řidiče, ale k řízení měl vždy vlažný vztah a v době natáčení seriálu dokonce několik let za volantem neseděl. První scény, kdy musí Tatru 603 řídit, tak pro něj byly utrpením, protože se nedokázal rozjet. V tom mu pomohl Luděk Munzar, který v roli inženýra Kalaše sedával na sedadle spolujezdce, takže v těchto scénách Munzar šlapal na pedály a Krampol pouze točil volantem.

Dědu Punčocháře měl původně ztvárnit Josef Beyvl. Dokonce začal i natáčet, ale po pár natáčecích dnech náhle zemřel, a proto byla role přeobsazena Josefem Patočkou. V seriálu však zůstala s Beyvlem jedna scéna, kdy se kombajnéři po deštích vrací zpátky z domovů a v mumraji na dvoře JZD je místo Patočky vidět právě Beyvl.

Režisér Jiří Adamec vzpomínal, že velkým problémem bylo získat dobově přijatelné sanitky, protože vozy Škoda 1200/1201 už byly v té době 20–30 let staré a většinou dávno zlikvidované. Nacházeli je proto po vrakovištích, odkud je odkupovali a renovovali. Dokonce se podařilo najít i pár sběratelů v Německu, kteří několik vozů zapůjčili. Přesto se nepodařilo dodržet dobové reálie zcela. Škody 1200/1201 se totiž vyráběly ve třech karosářských variantách. Sedan, STW (kombi) a sanitní vůz, který sice z kombi vycházel, byl ovšem pro lékařské potřeby prodloužen, měl odlišné zadní svítilny a dveře nákladového prostoru se vyklápěly dolů, zatímco kombi mělo zadní dveře otevíratelné zprava doleva. Přesto bylo pár obyčejných kombíků v sanitních kolonách vidět, jelikož se nepodařil sehnat dostatek sanitek a tvůrci doufali, že se to nepozná. Pro lékařské účely by byl však nevhodný, neboť by měl pacient problém se do něj vlézt. Podobný problém byl, když se měli záchranáři v ději posunout na jugoslávské dodávkové vozy IMV 1000. I tyto vozy už byly dávno zlikvidovány, podařilo se jich však několik dovézt z Jugoslávie a filmaři pro potřeby natáčení zrepasovat.

Autorem myšlenky doktora Skružného (Rudolf Hrušínský) o tom, že „když je někdo jedinej, kdo to může udělat, tak musí“, nepochází z hlavy scenáristy Zdeňka Svěráka, nýbrž od herce Vladimíra Menšíka. Jednou v noci totiž zazvonil v bytě jejich společného přítele, režiséra Vladimíra Svitáčka, telefon. Na druhém konci byl Menšík, který telefonoval z restaurace při jednom ze svých proslulých několikadenních tahů, že mu došly peníze a potřeboval by půjčit, protože vrchní trvá na zaplacení poměrně velké útraty. Svitáček, který měl peníze schované na nákup nového auta, se bránil, ale Menšík právě tehdy pronesl větu o tom, že on jediný mu může půjčit. A když je někdo jediný, kdo může, tak prostě musí. Svitáček příhodu po letech vypravoval právě Svěrákovi a tomu se to tak zalíbilo, že ji ve filmu použil.

Český text k písni „Non je ne regrette rien,“ použitý v tomto pořadu pod názvem „Znám“, napsal herec Luděk Munzar.

Přesto, že se celý příběh odehrává v jižních Čechách, má Pavlův otec (Ivan Vyskočil) auto s pražskou poznávací značkou.

Auto údajně znepojízdní rozdělovač, který navlhnul při vjetí do brodu. Motor však zhasne v okamžiku, kdy auto vjede do vody předními koly. Škoda 130, o kterou v příběhu jde, má ale motor vzadu, přičemž zadní část auta zůstala v suchu, takže by se rozdělovač jen těžko namočil.

Dům na nebesích způsobil velkou roztržku mezi Jiřinou Bohdalovou, Jaroslavem Dudkem a Janou Štěpánkovou. Když Jiří Hubač přinesl scénář, přál si, aby jej režíroval Dudek. Ten chtěl do hlavní role Janu Štěpánkovou, ale to Hubač odmítl, že scénář je psán na tělo Bohdalové. Dudek tedy režírovat odmítl. Za čas se Bohdalová v divadelním klubu Dudkovi a Štěpánkové zmínila, že by chtěla, aby roli paní domácí hrála právě Štěpánková, což bral Dudek jako pokořující a dal to Bohdalové najevo. Tu to rozčílilo natolik, že ho osočila z toho, že svou ženu protěžuje. Dudek se pochopitelně urazil a dle slov Bohdalové trvalo patnáct let, než je jejich vztah znovu ustabilnil natolik, že po roztržce nebylo stopy.

Roli Hraběty psal scenárista původně pro Vlastimila Brodského. Když Jiřina Bohdalová četla scénář, představovala si v ní Josefa Somra. Autoři se jí zeptali, s kým by to chtěla hrát a ona uvedla, že právě se Somrem. Když jí ale představili svůj návrh, souhlasila s tím, že to je v pořádku, protože Brodský je velký hráč a roli zvládne. Jak se později ukázalo, Brodský neměl čas a roli tak dostal Somr.

Poprvé zde byla v českém filmu k vidění Škoda Forman.

Původně bylo počítáno, že v seriálu bude opět vystupovat i postava otce doktora Jandery. Nakonec z toho sešlo, neboť jeho představitel Josef Karlík se odmítl ze zdravotních důvodů účastnit i příprav natáčení. Pokud by se Jandera starší v seriálu skutečně objevil, muselo by mu být okolo 110 let.

Specializované oddělení VB jezdí v ruském voze VAZ 2104 a rumunském voze Dacia 1310 TX break.

Jiří Vala byl po celá padesátá léta odsouzen k hraní velmi kladných hrdinů, což ho postupně přestávalo bavit. Poslední kapkou bylo, když o něm nějaký kritik napsal, že nemůže hrát záporné postavy, jelikož dosud nepoznal zlo. To jej rozčílilo natolik, že napsal námět a spolupracoval i na scénáři filmu Smyk, aby měl alespoň jednou jistotu, že si zahraje záporáka.

Manželský pár tu hrají skuteční manželé – Pavel Šrom a Helena Friedrichová.

Televizní inscenace vznikla v podstatě náhodou. Jitka Smutná jako studentka DAMU vyhrála konkurz na hlavní roli v jedné z inscenací, kterou režírovala Eva Sadková. Vedoucím ročníku Smutné byl ale Miloš Nedbal, který trval na tom, že jeho studenti nesmí točit. Protože ale Sadková o Smutnou velmi stála, nakonec Nedbala přesvědčila, aby k natáčení svolil. Ten tak učinil pouze pod podmínkou, že Sadková s ním a s daným ročníkem natočí na konci jejich studia, jako rozloučení, televizní inscenaci. Tou je právě Konec semestru.

Pokaždé, když se mluví o doprovodném vozidlu, je toto označováno jako GAZ (tedy ruský terénní automobil). Ve skutečnosti je doprodovným vozem jeho vzhledově totožný rumunský ekvivalent ARO M461.

V epizodě Den dárků (2006) se Soňa zmiňuje Lucii, že poslední romantický dárek, na který se Eda zmohl, byla svatební cesta na Kanárské ostrovy. Podle informací v průběhu seriálu měli svatbu v roce 1989 a bylo jim 17 let. Jen těžko si lze představit, že by se dva tak mladí lidé z tehdejší ČSSR mohli dostat na dovolenou do této destinace.

Hlasy z filmu, které „nastavují zrcadlo“, obstarali Miroslav Moravec, Jan Schánilec a Jana Andresíková.

Josef (Svatopluk Skopal) si kupuje favorita na podzim roku 1988. Žlutou barvu, ve které auto koupil, však měly favority vyráběné až od srpna 1989.