Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Romantický

Recenze (89)

plakát

Aoki honó (1989) 

Chlapec se nezdá. Přes den vzorný student, který z neznámých důvodů obíhá školu sem a tam. Prý, aby měl dobrou fyzičku. Nikdo nechápe. Ale Ryuuichi je borec, on jediný totiž ví, že fyzičku nemusí vůbec plýtvat k mlácení svých protivníků, nýbrž k uspokojování žen. To stojí za zmínku, té své energie má na rozdávání. A když to umí s ženskýma, tak je s přehledem za vodou. Prachů má tolik, že si je pomalu musí strkat do trenek, aby je mohl kam dát. Rok 1989 asi pro Japonce znamenal nějaké významné období profesionálních nabíječů či co. Ryuuichi funguje jak na baterky, jeden den objede první ženštinu jako silnici, další den druhou jako dálnici. Kdyby se alespoň na konci trochu polepšil, ale on místo toho nadále pokračuje v nabíjení svých obdivovatelek, které zjevně své mozky kdesi ztratily a do hlavy jim byla namísto nich implantována nanejvýš 8GBitová paměťová karta, protože právě těch 8 GBitů vyplýtvají na přitroublých obličejích, které dělají během seance s Mr. Nabíječem a pak se vybijí. Proto pak chtějí, aby je zas dobil. Děj nemá téměř žádný smysl. Ale to ani tak nevadí, je to zvrhlé a spíš než seinen by se to dalo považovat za jeden z prvních výskytů hentaie. Velmi mě to pobavilo, kresba na tehdejší dobu slušná, ale scénář se bohužel jaksi nepovedl.

plakát

Kimi ni todoke - Season 2 (2011) (série) 

Druhá série mi přijde snad ještě o něco lepší než ta první. Asi to bude tím, že mezi Sawako a Kazehayou se sice pomalu, ale jistě začíná něco dít. Prostě to má větší grády. Zatímco v první sérii se to všechno neslo spíše v komediálním duchu, tady dějová linka zvážněla a už jde takříkajíc do tuhého. Sawako mě mile překvapila tím, ačkoliv je stále neúnosně laskavá a neškodná, jak mentálně dospěla a konečně se vzchopila urvat srdíčko Kazehayovi. Ten se tady taky vyznamenal - konečně se odvážil ukázat svou druhou stránku - kromě jeho miloučké povahy a velkorysosti k ostatním dokáže také být majetnický čertíček, prostě chlap, co byste čekali? Krom toho jsou tu tak strašně vtipné a dojemné momenty, kdy mě ovládl hysterický smích a chvílemi dokonce i pláč. Tenhle bezva seriál se nese v tak nesmírně optimistickém duchu - morální ponaučení záporáků a jejich následná náprava osobnosti mě vždycky dostane. Podle mě se jedná o lehce nadprůměrné anime pro nenapravitelné snílky a realisty, co si realitu odmítají připouštět :))

plakát

Akira (1988) 

Akira je vskutku průlomový počin z dob, kdy se ještě u nás sbírala céčka a po litrech jsme chlastali colu, zatímco v Japonsku tvrdě makali na vzniku tohohle peckového sci-fi, z něhož přímo srší ta enormní inteligence a neuvěřitelná fantazie japonských animátorů, jež nezná hranic. Na sci-fi poměrně originální vize budoucnosti pro rok 2019, kde v tomto případě autoři docela trefně vystihli, jak to ve světě asi tak bude vypadat. Žádná létající auta a humanoidně zohavené obludy, jak to známe z jiných filmů, nečekejte. Auta tu stojí pevně na zemi, děcka tu drandí na motorkách o sto šest a posléze do sebe ukázkově nabourají, zkorumpovaní politici se považují za hrdiny a zásahové jednotky hrající si na Ghost Busters věří, že jim pár kulometů či jiných nesmyslů pomůže zbavit se hrozby absolutní energie nazývané Akira. Výhodou tady je, že to není jen zdlouhavá sci-fi, najde se tu pár fakt dobrých a vtipných hlášek, které dodávají postavám šmrnc, třeba Kenda tam perlí ve velkém. Všechno je dokonale promyšlené, od děje, animace, až po charaktery postav. Akiru pokládám za opravdu peckový snímek. Musíme však trochu počítat s tím, že se můžeme začít po nějaké době ztrácet v některých souvislostech děje, jelikož to je docela dlouhý film a postav je tam jak stádo prasat. To už ale ostatně vypovídá o tom, že Akira není určen pro hyperaktivní jedince.

plakát

Kaičó wa Maid-sama! (2010) (seriál) 

Extrémně upjatá předsedkyně školní rady si mezi svými spolužáky vydobyla pověst velké údernice zastávající se ve většině případech dívek či slabounkých chlapců před chlapci, v nichž se velkolepě začínají probouzet feromony. Tyto chlapce Misaki den co den poučuje o jejich nemravném chování či o neudržování čistoty ve třídě. To ale nikdo netuší o její tajné brigádě. Misa totiž pracuje jako krásná služka v luxusní kavárně. Kdyby někdo její velké tajemství odhalil, jistě by to pro ni znamenalo velkou ztrátu autority u svých spolužáků. Ale co čert nechtěl, náhodou na to přijde Takumi Usui, vyhlášený krasavec ze třetího ročníku, když Misu zachrání před partou chlapců, kteří se chystali jí ublížit. K jejímu velkému údivu Usui nikomu její tajemství druhý den nevyzradí a ještě k tomu jí od té doby začne sledovat na každém kroku. Misaki ho bez dalšího začne nazývat úchylným stalkerem, i když to chudák Usui všechno dělá z velké lásky k ní. Misa mě ze začátku sem tam lezla na nervy tím, jak chladně se k Usuimu chovala, ale časem mi přirostla k srdci. Misa a Usui se k sobě už od začátku dokonale hodí. Zatímco Misa Usuiho neustále odbývá a snaží se skrývat své rozvíjející se city k němu, Usui nemá už od začátku žádný problém jí uvádět do rozpaků, kdy se mu zachce a všemožně s ní flirtovat. Nemusím snad ani zmiňovat, jak je neskutečně ochotný pro ni udělat téměř cokoliv, nehledě na to, jak drsně se k němu ze začátku chovala. Usui, stejně jako Misaki, jsou úžasné postavy a překvapivě mají dost dobře vykreslené charaktery. Jediná má výtka je snad jen ten konec. Bylo to srdcebolné, ale má očekávání byla o něco vyšší. I tak je ale Maid-sama skvělý seriál se spoustou báječných momentů, jako např. když si Usui označkoval Misu, aby nemohla chodit před ostatními v plavkách.

plakát

ReLIFE (2017) 

Krásně natočená adaptace podle stejnojmenného anime. Nemám co vytknout. Japonci jsou prostě machři. A na Taishiho Nakagawu pozor, můžete z něho dostat cukrovku :D

plakát

ReLIFE (2016) (seriál) 

Vskutku výborný nápad. Filmů včetně kdejakých anime s futuristickou tématikou, která je pro nás futuristická, tedy vzdálená dodnes, je docela dost. To se ovšem nedá říct o ReLIFE, kde hlavní postava Arata Kaizaki necestuje do minulosti, zato jeho fyzická podoba ano. A to s pomocí na první pohled obyčejné pilulky, která mu od základů změní jeho dosud zoufalý život. Tohle je další anime, které mně poměrně dost ovlivnilo život a celkový pohled na svět. Člověk si uvědomí, že než se naděje, odmaturuje a rovnou si musí hledat práci, aby si vůbec koupil ten jeden retardovaný pivní rohlík anebo třeba tu šíleně předraženou mouku, na kterou dnes musí pomalu šetřit snad i miliardáři. Proto je třeba si užívat středoškolská léta, kdy nemáte víceméně žádné starosti či závazky. Na této pozici se nachází právě náš hlavní hrdina, kterého si nejde nezamilovat. Stejně tak jako Chizuru, Ryoua, Kazuomiho a Renu. Ve zkratce, je to zcela ideální 13-tidílný seriál naplněný filosofií života, středoškolskou atmosférou, důvtipem a patřičným humorem.

plakát

Prison School (2015) (seriál) 

Tak tohle je teda neskutečná ujeťárna. Pět nedotčených ocasů zrovna nastoupí do prváku ne na střední, ale rovnou na prestižní, dříve výhradně dívčí školu. Důvod, proč se rozhodli začít navštěvovat zrovna tento institut, je prostý. Jen kvůli jednomu nicotnému, až nepatrnému nedorozumění v dívčích sprchách jsou chudáčkové kluci hned na začátku uvedeni do vazby hned vedle budovy školy. Zde jsou na nich praktikovány všelijaké mučící metody ze strany sadistických členek školské rady, jenž všechny trpí jakousi neukojitelnou touhou po potrestání všech mužů, a to bez výjimky a bezdůvodně. Frájové si s tím ale poradí docela dobře. Již od prvního dne ve vězení začnou spřádat plán útěku. Největší borci jsou Kyoshi a Gakuto. Ačkoliv některé vtípky by se daly zařadit spíše k těm z druhé kategorie, tady mi to ani moc nevadilo. Naopak to byla větší sranda v porovnání s dnešním rezervovaným a upjatým humorem. A zajímavě pojatý je zde třeba fakt, že většinou se v anime podobného žánru vyobrazují jako ti špatní, poskvrnění spíše muži. Tady je to extrémním způsobem otočeno směrem na něžnější pohlaví a hodně se zde snaží ospravedlňovat muže. Kdepak, ne všechny ženy totiž jsou tak nevinné a čestné, jak společnost předpokládá. Sice to chvílemi dost tlačilo na pilu, ale ten humor je prostě nedocenitelný :D

plakát

Strašidelné historky (2000) (seriál) 

Popravdě řečeno, tohle anime v Japonsku zrovna velký úspěch nesklidilo, spíše naopak. A tak se partička proslulých amerických dabérů z této branže rozhodla očistit pověst tohoto seriálu po svém. Scénář se jim zázrakem podařilo zachovat, jen pozměnili ty nezajímavé hlášky postav a nahradili je kupou hlodů narážejících na celebrity, sexuální orientaci nebo křesťanství. To, co s tímhle podprůměrným seriálem dokázala udělat parta ani ne 10 lidí, je vážně síla. Ono je to totiž mnohem zajímavější, když místo slaboduchých nářků přiblblých dětiček posloucháte naprosto odzbrojující hlášky, které byste přiřadili spíš k jiné věkové kategorii. Duchové a démoni, kteří figurují v každém díle, nahánějí husí kůži, takže v tomto ohledu odvedl seriál dobrou práci. Ale rozhodně doporučuji to zkouknout v anglickém dabingu, v japonštině to je hrozná nuda a nemá to takovou šťávu jako ta parádní verze od amíků. Pokud máte rádi černý humor, rozhodněte se nudit nebudete. Ending Sexy Sexy mluví za vše.

plakát

Flákači (2017) (seriál) 

Hodně zajímavý seriál. Zaměřuje se na několik párů ze střední školy. V každé epizodě je věnováno pár chvilek každému páru, přičemž každý prochází jinou fází jejich vztahu. Někdo se teprve začíná oťukávat, někdo už se naopak chystá projít “fyzickou“ zkouškou dospělosti. Máme tedy možnost nahlédnout do různých situací v těchto teenagerských vztazích z mnoha úhlů. Je zde velmi realisticky vyobrazeno rozporuplné myšlení těchto rozpačitých chlapců a děvčat, které se od jejich drahé polovičky, jak už to tak bývá, velmi liší. Jelikož je to z velké části komedie, účelem tohohle dílka rozhodně není, aby se zde docílilo nějaké extrémní realističnosti. Možná je to pojaté o trochu naivněji, ale není nad to si čas od času zaběhnout do virtuálního světa za lidmi mající pouze dobré úmysly, že?

plakát

Aho Girl (2017) (seriál) 

Je to šílená ptákovina. Objevuje se tam kupa klišoidních nesmyslů a teen fanservisu typu kamarádi z dětství, přičemž to mezi nimi tak nějak jiskří, odhalování kalhotek, narážky na objem hrudníku, zkrátka laciné vtipy pro tu “kritickou“ cílovou skupinu tak 15+, ale překvapivě to dost slušně dokáže polechtat bránici a umí to nakopnout, když zrovna máte nějakou tu depku... nebo když jste lehce podnapilí, pak to bude možná ještě dvakrát větší legrace. Děj není nijak zvlášť originální, je to něco mezi lehčím ecchi a slice of life, ale i tak velice pobaví. Yoshiko je velmi komickou postavou. Takto permanentně zhulená, bezstarostná holka se mezi těmi cudnými děvčicami z anime jen tak nevidí. Srší z ní nejen velký optimismus, ale i ona neodolatelná retardovanost, což neskutečně drásá nervy jejímu normálně nenormálnímu, nebohému, intelektuálně založenému příteli z dětství Akurovi, který to jakžtakž snáší. Občas jí jednu flákne a je vystaráno. Jako komická dvojka fungují perfektně. Takový Yin a Yang. Ani ten Yoshičin Pes nemá chybu :D Celkově je Aho Girl průměrná oddechovka k pobavení.