Slepejsek

Do půlky snůška vyčpělých silvestrovských scének (od hippie matky přes traumata školních lavic až po pomaturitní ztrátu panictví), v druhé půlce plochá historka okresního formátu o tom, jak trubka k šoustu nepřišla... Mám pocit, že ještě větším nešťastníkem než filmový Pepa Novák, je jiný Novák. Jmenuje se Ján a je režisérem a spoluautorem scénáře tohohle filmu...

Retro-stylizovaný komiks (co se příběhu týče ovšem horší, s oběma přimhouřenýma očima, béčkové úrovně). Přidám ještě Octavii Spencer a do únosu i Sally Hawkins a tím je výčet pozitiv u konce. Negativa? Na jedné straně až kouzelné detaily jako bonbóny či sexuální ego agenta Stricklanda a vedle toho zásadní díry - film nedokáže zprostředkovat klíčovou vlastnost tajemného tvora - zrcadlit toho, s kým se potkává (odtud i název filmu - v českém překladu lehce zkomolený či zavádějící) - čímž se zcela vytrácí širší kontext a zůstává jen bezbřeze kypačkovitý příběh, kde je ve finále sex vydáván za lásku (nota bene ve světle zmiňované klíčové vlastnosti vody je otázkou, zda jde o lásku skutečně opětovanou anebo jen iluzi). A samozřejmě bezradný závěr, kde se "odvolává, co se odvolalo, a slibuje, co se slíbilo"...

Podivně vykroucený děj připomíná jakéhosi Frankensteina, který nemá obratle zasazené přirozeně do sebe, ale zcela libovolně k sobě přišroubované či přivařené. Jak to stvořitelům přišlo pod ruku. Snaha po psychologickém dramatu se tak hroutí dřív než může začít. Dokonalou ukázkou je toporný Matyáš Řezníček. Za promarněné považuji prostředí jachty, respektive řeckých moří, které mnohdy vyznívá jen jako nešikovná pozlátková exotika. A korunu bezradnosti nasazuje noční příhoda s migranty (?)

Základní otázku (je na tom hůř syn oběti nebo vraha) film sice vysloví, ale vlastně nijak neřeší - o obou protagonistech dostaneme jen pár útržkovitých informací. Zato je tu řada odboček nikam (svatba, vykradení auta, ukrajinský tábor). Technicky vzato: co nového chcete zjistit 70 let po skončení války? Film mi přijde poněkud bezradný, stejně jako ústřední detektivní postup "Zeptáme se, třeba si někdo vzpomene..." Jediné pozitivum je pro mne výkon Petera Simonischeka v prvních dvou třetinách filmu (zlom poznání v závěru mi nepřijde příliš věrohodně podložen a strašně ho sráží teatrální závěr). To, co přetlouká vše, je ale toporný deklamátor Juraj Menzel - připomíná panáčkujícího mopslíka, který po každé gramaticky správně přednesené větě očekává od páníčka odměnu ve formě cukrátka...

Hlavní problém vidím v tom, že to, co se tu děje a jak se to děje, nemá vůbec nic společného s realitou. Je to syntetický svět autorů a jeho umělost ještě zvyšují herci svým přehráváním (zejména Cibulková a Rašilov), Připadal jsem si, jako bych šel do nevěstince a místo holek z masa a kostí našel všude jenom bakelitové panny...

Zklamání s kopou výhrad. 1. Ten film neví, co chce. Býti ani říci. 2. Scénář. Jeden nápad (poslat čerstvou vdovu s dcerou za manželovými milenkami) nestačí. Zápletka je bohužel jaksi křečovitě zašmodrchaná nejspíš jenom proto, aby se mohla - stejně křečovitě - rozšmodrchávat. A vedle toho je spousta vaty (auto v kraji či pouťové mimikry). 3. Průměrné výkony hereček. Balzerová místy příliš sklouzává do své postavy z Žen v pokušení; Vilhelmová je bez výrazu jako mluvicí panenka. 4. Světlým bodem je naopak výkon (i postava) Myšičky. To je síla, láska i naděje.

Stačí 3 slova: pastva pro oči.

Chtělo se mi říci skoro klasická teenagerská vyvražďovačka (akorát že mimo záběr poněkud zhulená a tím pádem místy víc pařba než napínák). Počet mrtvých zůstává konstantní díky použití časové smyčky, takže otázka nezní kolik ale kolikrát musí hlavní pipina umřít, aby dospěla ke kostrbatě didaktickému polepšení... Až pak mi došlo, že mnohem spíš to bude taková jednolevelová počítačová hra, která v partě a při dostatku trávy a energeťáků je schopná vydržet právě tak hodinu a půl, aby nezačala nudit...

Můžete být klidně Ridley Scott - a k čemu je vám všechno filmové řemeslo, když nejste schopni vystavět příběh a postavy, které nenudí a jsou živé (když už ne víc, tak aspoň jako zombíci). Námět dával velké možnosti a velký prostor, výsledek je velká prázdná bublina. Jako krimi se to pro jistotu ani netváří, jako akčňák je vrcholem osamělý běh po noční silnici. Psychologie postav je odfláknutá, takže divák zůstává jenom divákem, aniž by měl šanci porozumět a s kýmkoli tu aspoň trochu souznít. A otázka prachy vs. city? Finální zlom pana miliardáře je umělý jako vzpěrač na bobulích a důvěryhodný jako lev vegetarián...

Velmi dobře namíchaný koktejl smíchu a slzí, jehož postavy stojí oběma nohama pevně na zemi. Autoři se s tím prostě nemažou, stejně jako se s námi nemaže život. Prostě jde a kdo chvíli stál, už hází moudra opodál. Frances McDormand je skoro kožená tvář, ale přesto přesně víte, co jí táhne hlavou. Svěže překvapující muzika. PS: doporučil bych jako povinnou četbu politikům: Jednodušší, než vyřešit problém, je zlikvidovat toho, kdo ho připomíná. Anebo není?