Lanark

Stará, dobrá, poctivě odvedená práce. Ale stále jen práce. Hvězda navíc za závěrečný odchod, celou dobu jsem si nebyl jist jestli Frank opravdu ty koulé má a nebo jenom hodně kecá...no má je=)

Je hledání Boha absurdní? Je možné uniknout z cesty, která nám byla vybrána? A pokud ano, staneme se navždy osamocení a nebo nás tato svoboda dovede přímo k našemu nitru a staneme se svým vlastním bohem? Více otázek než odpovědí, vlastně jediná odpověď která je nám nabízena je to, že každá bytost zemře osamocená. Ale jak říká hlavní postava, mohu o tom přemýšlet roky a roky, mohu tím naplnit celý svůj život, ale změní ho to v něčem? No snad aspoň ten dost strašidelný králík se začne nudit a vypadne=)

Zřejmě původní námět o konfrontaci dvou světů a lidí, kteří v určité bouřlivé době stáli na opačných stranách barikády se bohužel vymkl dosti z rukou. O samotných hlavních hlavních postavách se totiž vše dozvídáme pouze ze vzpomínek jejich blízkých, které konkrétně v případě Wolfganga Gramse jsou dosti kusé a posledních pár nejdůležitějších let o jeho konání či pohnutkách se nedozvíme vůbec nic. Zároveň tím, že výpovědi jsou pouze osobní a podle mého názoru i schválně přepjatě emocionální, a za celou dobu se nedovíme žádný fakt o tom, jakým konkrétním způsobem se Herrhausen či Grams zapojovali do politického života, krom toho jaký to mělo dopad a vliv na jejich osobní život, se ta původně zamýšlená konfrontace ztrácí a rozmělňuje v lidské bolesti a smutku ze ztráty bližního. V takto osobním pojetí je téměř nemožné dosadit postavy do kontextu s dobou a náladou ve společnosti, která vlastně i byla příčinou konfrontace těchto dvou osudů a nepřímo zapříčinila jejich smrt. Avšak ani filmaři zdá se nevěděli, kterou cestou (osobní vs. politicko-sociální)se chtěli vydat, což filmu bere vítr z plachet asi nejvíce.

Kéž by scénář byl spíchnut stejně tak dobře jako hadroví panáčci. Animace a vize civilizace je dechberoucí, nicméně mi opět v hlavě vyvstanula myšlenka z 35 vět o konceptuálním umění: "Banální myšlenky nemohou být zachráněny nádherným provedením." Zde se o to usiluje víc než dost, a je to tím víc protivnější čím více je to zřejmé. A co mě možná ještě více vadilo bylo to přizpůsobování všech událostí k tomu, aby nakonec bylo ospravedlněna a potvrzena správnost jednání čísla 9. Jednání, které však v reálném životě vede spíše k těm tragédiím. K pokoře je totiž potřeba též spoustu odvahy.

V pohřebním monologu je řečené vše. Trefa do nejcitlivějšího místa. Přesto stále doufám, že to čekání na "cosi" je v životě důležité...ještě jsem mladý, ještě tomu chci věřit!

Dobro vyhrává, ale dost to bolí. Vzhledem k tomu, že poslední film, který jsem z Bridgesem viděl bylo Svět podle Prota, chvíli mi to trvalo, než jsem se s touto rolí sžil. Jelikož to však netvalo dýl, než i ti pomalejší renegáti stačí vytasit kolt, smekám před jeho herectvím. Obsazení je vůbec velmi povedené a postava Lucky Ned Peppera by mohla na plátně klidně strávit i větší čas. Záporem budiž občasná přílišná pro Coeny typická ukecanost, které se z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu drží zuby nehty. Rozhodně mám v plánu brzy kouknout na to, jak se se stejnou situací vypořádá John Wayne a možná pak ještě tento komentář nějak doplním.

Neohodnitelné. Ano film sám o sobě není zrovna z těch nejpovedenějších. Hlavně některé dialogy jsou toporné až hrůza. Jenže tohle je jeden z těch filmů/příběhů, na které nejde pohlížet jen z filmových hledisek...Jestli to někdo dokáže, je mi ho opravdu líto.

Chápu, že může být zábava to točit, a přinese to spoustu lidem klidné spaní s vědomím, že mají z čeho zaplatit složenky. Jasně jsem další pseudointo vyřízenec, který snad od adaptace comicsu čeká odpověď na otázky smyslu univerza. Je mi to jedno, ta dutá rána Odinovi hole, naplňující sál plný povrchních postav ohlušující prázdnoutou mi řekla o filmu vše co jsem potřeboval vědět.

Larsovo muzeum umění. Krátkodobá výstava s názvem "Svět je zlý". Bohužel kurátor zřejmě nestihl s blížícím se koncem světa získat všechny práce a tak, aby mu vyšla dramaturgická koncepce, chybějící části vyplnil replikami děl, které obdržel, v naději, že návštěvník bude natolik ohromen celkovým dojmem, že si toho nevšimne. Záměr, který vyšel tak napůl, a jenom v případě že je divák ochoten přihmouřit oko u obrazu v katalogu uvedeném pod číslem 19. Pokud ochotni nejste, čeká vás více melancholie pramenící z nudy.

Kráska a zvíře. Prorok a R. Mrazivá temnota osudu tentokrát otočeného k hlavním postavám zády.