Vabr

Zabiják je sázka na jistotu a zaručenou spokojenost, a to už jak díky profesionálnímu Davidu Fincherovi, tak i výtečnému Michaelu Fassbenderovi, který je za mě jasným indikátorem kvalitních filmů, protože kdekoli se objeví, je to vždy jen samej parádní biják. Úvod v Paříži krásně naláká, rutina zabijáka byla zajímavá a precizně odvedená. Když se poté věci zvrtnou, nabírá film ten správný dějový spád a nabízí cestu za chladnou a pomalou pomstou. Za mě luxus. Celý film byl po všech stránkách odveden naprosto skvěle. Michael Fassbender odehrál svou roli s bezcitným klidem, jak to má u takového nájemného zabijáka správně být, eliminoval postupně své protivníky (samozřejmě na všech frontách ze všech záporáků vede Tilda Swinton) a oběti jednu po druhé bez jakéhokoli soucitu, až mi jich někdy bylo opravdu líto. Holt zabiják se nemazlil s nikým a s ničím. A takto postupoval až do samotného konce své cesty, kde došlo k poněkud originální myšlence (rozhodně alespoň z hlediska tohoto hitmanosvkého subžánru) v podobě rozplynutí všech klamných představ. To, když poté Zabiják skončil, jsem nad tím vším musel ještě několikrát přemýšlet a říkat si, jaký to pak vlastně celé mělo smysl? Za mě tedy rozhodně spokojenost. Vyhodnocení: I ty killy byly dost cool

Měl jsem v plánu si pustit Mami!, ale brácha mě zdržoval, tak jsem šáhl po něčem kratším od Dolana a překvapilo mě, že to je o kus lepší než již zmíněný film. Samotný děj není až tak výjimečný, co mě však bavilo sledovat byly věčné silné války mezi synem a matkou. Urážky a výhrůžky padaly jedna za druhou od začátku do konce, a to musím hlavně ocenit, že i přesto, že se spolu v podstatě jinak než hádáním nebaví, člověk v tom furt něco vidí a není to hloupé. Forma a vizuál mírně pokulhává, ale takové debuty a francouzské (vím, je kanadský, ale silně ovlivněný francouzským stylem filmů) filmy bývají. Nejlepší scéna byla ta, kdy malovali pokoj a hrála super uřvaná písnička, a taky ta, v níž mámě rupnou na telefonu nervy. Jsem si jistý, že bez šílených hádek bych hodnotil slabšími 3 hvězdami, ale takto uděluji 4 hvězdičky. Vyhodnocení: Rozepřemi mezi matkou a synem to jen žilo. Bylo úžasné sledovat vyřčené hnusy takto nahlas, ale tak či tak, vzájemná láska těch dvou existuje, a to je fascinující.

Ó, ano, prosím. Dlouho jsem neviděl něco tak minimalistického, zároveň složitého a promyšleného, plného metafor a skvěle myšlenkové. Možná si tak vybavím Asi to ukončím. Už samotný obsah zní tak vyzývavě a nevšedně. Moc mě bavilo sledovat dění v hotelu a hledání partnerky. Druhá strana filmu, která se mi líbila o trochu méně, zase nabídla jiné úvahy a postoje a zase nám přiblížila úplný opak myšlení. Kam se však zařadí hlavní hrdina, když je takový, jaký je (nebo se zdá být)? Originálně romantické, dystopicky ujeté, skutečně smutné. Vyhodnocení: Otevřený závěr třešničkou na dortu

Pobyt v nemocnici mi od mých spolubydlících přinesl spousty filmových, seriálových a knižních typů, tak jdeme na první z nich. Nápad naprosto geniální - jako vystřižený z epizody Black Mirror, velkolepý, tajemný, jelikož dochází ke hrátkám s časem. Tom Cruise coby akční hvězda ručí za standardy a celkové hodnocení jakbysmet. Avšak první přešlap nastává již hned v dobovém zasazení, protože takto rok 2054 opravdu vypadat nebude! Co to docela omlouvá je však autor a jeho předloha pocházející z roku 1956. Bohužel jde z celku cítit silný dvoutisícovkový nádech po přehnaných sci-fi prvcích, nevkusné komedii a divných postavách, jejichž rozmluvy i vzhled je nadmíru absurdní. To vše mně drnkalo na nervy a totéž i příběh, který nabíral zvláštních obratů a nakonec pár málo nelogických rozhodnutí hlavního hrdiny. Proto jsem byl připraven hodnotit dvěma hvězdami, ale samotný závěr s odhalením si u mě překvapivě spravil svou reputaci. Líbí se mi vyústění vedlejší tajemné vraždy, bohužel její náznaky, průběh a řešení byly ve filmu odstrčeny na vedlejší kolej, navíc zezačátku působila spíš jako zbytečný prvek filmu, že jsme ji nemohli tolik sledovat a zkoumat ji. Vyhodnocení: Škoda, nápad je to rozhodně libový. Z Black Mirror rád doporučím Hated in the Nation

Zabloudil jsem do českých filmových vod na doporučení češtinářky. Dostojevskijho Idiota jsme jen probírali, nečetli, takže je dost možné, že jsem všechny paralely nebo detaily nepostřehl. Nicméně tomu chybělo něco úderného, něco, co by mě ohromilo. Hudební doprovod je milý, později spíš repetitivní, vztahy nabízí místy nějaký háček, ale nevytrhnou mě ze sedadla tak moc, jak by šlo a po emoční stránce si u mě film v podstatě neškrtl. Ale koukalo se na to dobře, ovšem můj šálek kávy to není. Vyhodnocení: Po emoční stránce fungující české filmy vřele doporučuji Úsvit nebo Oběť

Kristen Stewart je moje comfort herečka a vždycky si s ní film užiju. Námět zněl celkem poutavě a očekával jsem zajímavé sledování našich dvou hrdinů, jejich sbližování a smutnou pravdu, která nad nimi visí. Kristen Stewart hrála dobře a dialogy byly obstojný, ale bohužel mi chyběla jiskra. Soundtrack dokázal snímek podpořit, ale atmosféra jako by z místnosti utíkala otevřeným oknem, takže nebyla nikdy kompletní. Stejnak neshledávám žádnou scénu mimořádnou. Vyhodnocení: Titulková scéna zapůsobila překvapivě trefně a umocnila nekonečnost zadržených

Troufám si říct, že to šlo líp. Mother´s Day je sice velmi dobrým kouskem v subžánru hororů točených (víceméně) na jednom místě, má plno postav a různých charakterů, parádní záporáky (musím vyzdvihnout mámu), neustále se tu něco děje, stopáž je napěchovaná haldou nových a nových situací, máme tu cool smrti (dveře), krev, střílení, poměrně originální zápletky, ale zároveň i dost nelogičností (některé větší, jiné zas menší) z hlediska chování postav. Nebudu je vyjmenovávat, abych nespoileroval, ale sráží to zkrátka film dolů. To je jedno zásadní mínus, druhé je potom celkové završení filmu, které je tak trochu, nemůžu se těm slovům ubránit, de*ilní klišé. Ono se to vlastně pojí s tou nelogičností. Suma summarum je za mě Mother´s Day dost povedeným filmem (3,5⭐), který měl značný tah na branku, bohužel zkažený nelogičnostmi v chování postav, na čemž tenhle subžánr, celkově vzato, stojí.

Silný český dokument. S tématem je skvěle naloženo, jak po vyprávěcí stránce, tak i po emoční, řemeslně je vše odvedeno, jak já být, a k tomu je paní Martina sympatická žena, která dokáže o svém hendikepu volně mluvit a občas říct i nějaký ten vtip pro odlehčení. Za mě spokojenost.

Andrš nám umožňuje nahlédnout do zákulisí výuky na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a je nám obsah podán zajímavě, svižně bez okolků a hlavně nám je vše podáno zřetelně a jasně vysvětleno. Dokonce jsem si i u některé komunikační praktiky uvědomil, že na mně byla v nemocnici použita ;) .

Nečekal jsem, že to dopadne nakonec takto. Myslel jsem, že se bude jednat o nesmysl s podprůměrným hodnocením, k tomu když to režírovala Emma Tammi, ale nakonec mě to překvapilo. Ne moc, ale bylo to fajn. Hororu je tam jako šafránu a killů jakbysmet. Atmosféru to neodkázalo snad nikdy vyvolat a soucítění s postavami už vůbec ne. Ale kouká se na to dobře. Ničím mě to nerozčílilo nebo pitomým neznechutilo. Animatronici mají skvělý vizuál. Ten se opravdu vyvedl. A místo samotné bylo taktéž správně vybráno. Po faktické stránce FNAF univerza se to vše pod tíhou samotného filmu nerozpadlo, ale opravdu tomu chybí ten horor. Pamatuju si, jak jsme v družině hráli hry, a to byl teror na entou. Dohrál jsem jenom třetí díl, který je za mě jednodušší. Jinak jsem se moc bál. Vyhodnocení: Měli by filmy na základě her nebo trendů jako je Backrooms natáčet dříve, protože s odstupem let šance na úspěch klesá