Wysch

Mr. Nobody je velice zajímavým snímkem, který má sice chyby, je formálně zpočátku málo přístupný a příběh zas tak velké terno není ani s tou sci-fi zápletkou, přesto je Pan Nikdo brilantním snímkem stojícím za zhlédnutí. Čím méně o něm budete číst, tím více vás bude bavit. Více zde.

[13.6. Palace Cinemas, Slovanský dům] První věcí, které si určitě všimnete, je už jen trio Greengrass - Damon - Powell. Trojice, která vyslala agenta Bournea do výšin filmového nebe. A je to už nuda, ale tahle trojice funguje dokonale. Ačkoliv se de facto prvních dvacet minut nic nedělo (oproti např. třetímu Bourneovi, kde kulervoucí akce na nádraží je hned na začátku), přistihl jsem se, jak sedím zavrtanej do sedačky a mačkám si džíny. Infarktová scéna s konvojem v ucpaných ulicích, kde křičeli Iráčané, že nemají vodu, je vlastně nulová akce, ale řemeslem Greengrasse a hudbou Powella se stává strhující úplně stejně, jako například celý (nutno dodat, že silně nadhodnocený) The Hurt Locker, který je sice o něčem jiném, ale daná scéna s konvojem a pokřikujícími Arabáši vystihuje ten "infarkt", který voják musí prožívat dnes a denně. Každý z Arabů je tam potenciální hrozba a Greengrass umně manipuluje s divákem pomocí kamery a hudby. Do toho stejně pokřikující Matt Damon, tedy Roy Miller, jen přidává olej do ohně. Tuhle scénu jsem si do komentáře vybral naschvál, protože přesně na ní chci ukázat, proč mám pro Greengrassovu režii slabost. Nicotná událost se stává totiž v jeho podání neskutečně kulervoucí, řemeslně prostě neumí klopýtat a táhne diváka za ručičku přesně tam, kam chce. Stejně jako v dané scéně je každý Arabáš hrozba, v celém filmu je potenciální hrozba kdokoliv. Zápletka sice místy zbytečně trhá jednoduchost a stává se překombinovanou, ale nese hlavní kouzlo příběhu - každý může být tím špatným. Jistý si je člověk pouze Royem Millerem a snad ještě Amy Ryan, tedy Lawrie Dayne. Kritizovaná dynamičnost snímku je přehnaná, v Green Zone se možná místy až příliš držel Greengrass na uzdě, protože když srovnáte třeba Bourneův útěk z Neapole a Millerův úprk ze safehousu, vychází epileptičtější střih právě na Bourneův mýtus. Řemeslná zdatnost pak vyniká v závěrečné epizodě na autobusáku, kdy Miller ztrácí sluch (vysílačka), je sám, a temná syrová realita nočních uliček Bagdádu jen na diváka prší. Proto je zajímavé, že divák na tuhle hru nepřistupuje. Green Zone je přístupnější snímek než třeba Bourne Ultimatum, ačkoliv se zdá, že právě naopak větší nepřístupnost honí ego diváků po celým světě víc než politicky malovaný thriller z války, která je plná otazníků. Jako by osud filmu kopíroval zájem diváků - co se děje za rohem a (ne)přímo diváka ovlivňuje, to je nám fuk. Aktuální problém a poukázání na něj, to už prostě dneska nikoho nebere. Proto je zajímavé, jak vyniká forma, jak vyniká řemeslo, příběh je jednoduchý a implicitně někam směrovaný. Přesto je Green Zone tím nejhorším filmem tria G-D-P, závěrečná cca čtvrthodina je (na Greengrasse až moc) doslovná a agitační a i když uznávám, že míří na správné místo, její podání (a celkové vyznění filmu) mi ale přijde až příliš nekorektní jak vůči divákovi, tak vůči samotnému filmu. A znovu přesto, ačkoliv je Green Zone jen slabší režisérův kousek, pořád strká do kapsy řadu jiných filmů. A když přilhlédnu k tomu, že jsem se fakt bavil a svůj svátek si zpříjemnil filmem, kterej má koule, proč nedat plných pět? Pro Greengrasse mám prostě slabost... a pro Damona ostatně taky. I tuhle roli jsem mu žral. P.S. Ten Powellův soundtrack místy přebírá hlavní roli a i když není nijak extra nápaditý, koupit si ho musím.

No... Asi takhle. Úplně nejvíc první jsem viděl RocknRollu. Pak jsem viděl Snatch., potom jsem viděl Lock, Stock... Už Snatch. mě neměl čím překvapit, pač RocknRolla byla vlastně týž uzel příběhů, akorát zahalený do jiného provazu. Totéž je Lock, Stock and Two Smoking Barrels. Po příběhový stránce prostě typickej Ritchie-movie a je jen moje chyba, že jsem jeho první úspěch viděl až jako poslední. Potom bych z toho byl možná učůranej a považoval film za kultovní. Nestalo se, bohužel... Ale i tak jsem se příjemně bavil a i když závěr věděl dopředu, nechával se uzlem událostí vláčet poměrně slušně dál. Přesto považuju Podfu(c)k za lepší snímek díky lepším výkonům pánů herců.[DVD]

Prostřední film trpí neduhem svých bratříčků, mladšího a staršího. Dohromady v celé trilogii je sice nejslabším článkem řetězu, ale jako slušné béčkové scífko se spoustou akce se dá taky zařadit k těm koukatelným. V Reloaded je patrno, že prostřední část dává jen na odiv svou formu a řemeslný um.

Matrix právem patří k nejlepším filmům zde na ČSFD. Forma byla na svou dobu skutečnou revolucí a myšlenka, byť v SF profláknutá, byla dovedena do zajímavého cyklu. Matrix je sám o sobě jeden film, a jako takový snese absolutní hodnocení. Ale dohromady v celé trilogii dostává Matrix, když si ho zkouknete najednou, opravdu luxusní grády. Matrix has you.

Až mi přijde trapné, že jsem tu nezhodnotil jednu z nejlepších romanťáren (které taky moc nemusím), ačkoliv v ní skvěle hraje Bill Murray (jehož už vůbec nemusím). Ale inteligentní a citlivě popisující komedie já fakt můžu.

"Hello, Hitler? I want to surrender!" Propaganda a parodie na ni? Když už, tak prosím aspoň řemeslně s vkusem, tady chybí aspoň nějaká koncepce filmového postupu, kamera je rozkejvaná, není tu žádný detail, prostě to působí jako narychlo zplichtěnej krátkometrák, kterej měl za úkol se vyskytnout v jiném filmu a něco tam ukázat. Vtip to vlastně jako že má, parodie to je, ale tak moderně natočená, že to nejde brát ani jako pokus o nacistickou propagandu. Ještě, že v Panchartech si Daniel Brühl, když to sledoval, pořád protíral oči. Já dělal to samý. Šest minut, z toho tři mě nudily. Hm? [na DVD s Pancharty]

Všechna čest, film je to dobrej a dokonce mě bavil. Ale zaplaťpánbu, že jsem si to pustil až na [DVD], pač v kině bych umřel bolestí zadku a nudou. Pač mě prostě ten film nebavil tolik, abych si z něj uchcával do kalhot. Geniální je úvodní kapitola, zbytek už je pouze jen rutinérská filmařina s osobitým Tarantinovým podpisem. A co se dá dělat, prostě mi Tarantino nesedí tak, aby mě jeho filmy skutečně bavily na sto procent. Hluchých míst je kvůli dialogům kvantum, slibovaná akce se nekoná a Brad Pitt je zde pouze obrázkem propagandy. Co mě ale bavilo (kromě úvodní kapitoly), byly výkony ostatních herců, Oscar pro Waltze je zaslouženej, ale třeba takovej Fassbender či Burkhard nebo Schweiger... prostě zástupci nejlepších německy mluvících herců svojí generace. Scéna v taverně v "basementu" se mi pak jeví jako zuřivě nejlepší v celém filmu - což je poměrně slabá vizitka, pač scéna to není bůhvíjak skvělá. Takže pouze čtyři hvězdy a velice slabých 75%. Žádnej hit a kult se prostě opět nekoná, holt nejsem naladěnej na Tarantino vlnu a jeho filmařina mi nesedí.

Objektivně řečeno film nestojí za nic. Zajímavým jej dělá scénář, který je vlastně pouze dialogový. Komorní "drama" o muži, který se rozhodne svým přátelům něco sdělit. Inteligentní scénář je trochu pohřben televnizním zpracováním a místy otravnou muzikou, která jako by se snažila navnadit atmosféru "té oné doby". Scénář skvěle pluje po hladině zábavy až do chvíle, kdy přijde šokující poznání (kýč a klišé - Ježíš byl všude!), ale skutečné poznání (a kýč a klišé!!) přijde se samotným závěrem. Fascinující je ovšem fakt, že scénář skutečně vykreslil postavu muže, který žije 14000 let a i když jím smrt někoho blízkého otřese, ví, že se prostě musí hnout dál. Ať už jsou všechny odpovědi Johna Oldmana správné, historicky korektní či nikoliv, reálné a uvěřitelné není jeho vědění, ale jeho charakteristika. Všimněte si při sledování, že občas skutečně mluví jako neherec (totiž, zadrhává se, přemýšlí za řeči) a je to jeden z mála filmů, který dovolil hercům svou roli skutečně hrát. Dokonalé výkony od režiséra až po herce tu nehledejme, levné zpracování a chatování na chatě, to už tu taky bylo. Ale myšlenka, že jeskynní muž žije dodnes a skrývá se a jednou konečně přizná barvu, to je fakt, který vás od prvních minut chytí za koule a drží vás s očima na obrazovce. A pokud ne, pak se jděte bodnout a běžte si zahrát Crysis. Nebo prostě nějakou gamesu. Přemýšlivé drama plné odpovědí a otázek s propracovaným scénářem, který je veskrze geniální... to je prostě the Man from Earth, film, který jsem si musel pustit hned dvakrát za sebou. 85% a [DVD].

Brutus!! Však je Turnaj béčko, o tom žádná. Dementní příběh, o tom žádná. Ale pořádná rubačka v tom pravém bé hávu by měla přeci potěšit každého fandu, kterej prostě ujíždí na béčkovým škváru, baví ho milionkrát viděné příběhy a je mu úplně u zadního otvoru, že film nemá širokou pointu a myšlenku a že závěrečná scéna v kostele je na pytel. Tohle by se prostě mělo líbit na těch 60-70% snad každýmu. A protože mě jako jednomu z mála Carlyle nevadil, ba naopak mě herecky mile překvapil a ustrašenýho ukňouranýho ožralýho faráře hrál jak z malíku, já těch 70% dám. [DVD]